NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

sobota 22. dubna 2017

Takový makovec makový

Díky velkému množství máku je tohle opravdu kalciová bomba. Inspiraci jsem čerpala v Kuchařce ze Svatojánu, ale nakonec jsem zachovala jen poměr mouky, máku a vajec.
Část bílé mouky jsem nahradila špaldovou, cukr třtinovou šťávou a protože si nedovedu představit makovec bez citronové kůry a skořice, přidala jsem je tam také. Aby nebyl moučník příliš suchý, je tam navíc i trochu oleje.
Množství těsta není na velký pekáč, spíš do dortové formy. Já pekla ve skleněné zapékací míse z Ikey.

Na makovec jsem spotřebovala:

250g máku
250ml plnotučného mléka
100g sušené třtinové šťávy
1 vanilkový cukr
125ml oleje
100g polohrubé mouky
70g špaldové hladké mouky
1 kypřící prášek do pečiva bezfosfátový
2 vejce
2 lžičky mleté skořice
citronová kůra z jednoho citronu

Mák jsem umlela na jemno a zalila ho horkým mlékem. Nechala jsem ho hodinu bobtnat. Oddělila jsem žloutky od bílků, bílky vyšlehala. Do mísy s mákem a mlékem jsem dala žloutky, vanilkový cukr, skořici, citronovou kůru a olej, a vše jsem promíchala. Pak jsem přidala směs mouky a kypřícího prášku a zpracovala těsto. Nakonec jsem lehce vmíchala našlehané bílky.
Hotový a vychladlý makovec jsem chtěla potřít javorovým sirupem a posypat mletými vlašskými ořechy, ale můj muž si přál klasickou polevu z citronové šťávy a moučkového cukru. 
Já makovec ochutnala ještě před politím (i tak byl na mě dost sladký), a rozplýval se na jazyku.

Mák obsahuje daleko více vápníku než živočišné produkty. Je obrovským zdrojem energie, zlepšuje paměť, prospívá kostem, vlasům a nehtům.
Kromě přímé konzumace, která může vadit žlučníkářům, se z máku vyrábí makový oleje a makové mléko. Olej je výborný na problematickou pokožku, ekzémy, lupénku a podobně. Mléko, které je zásadotvorné a působí proti překyselení organismu se používá jako náhrada za kravské.



Abych nezapomněla...,
prý je jako od maminky 💗. 
A pak že chlapi poznaj špaldovou mouku☺.



čtvrtek 20. dubna 2017

Domácí Caesar salát

Velikonoční jídelníček bylo potřeba trochu odlehčit, proto jsem se rozhodla, že na Bílou sobotu bude k obědu Caesar salát. Na ten nejlepší občas chodíme do naší oblíbené restaurace, a tak jsem měla v úmyslu, aby se mu ten můj alespoň trochu podobal.

Na čtyři porce jsem potřebovala:

3 kousky kuřecích prsou
150g anglické slaniny
½ čínského zelí
½ ledového salátu
2 kelímky zakysané smetany
100ml majonézy
2 stroužky česneku
trochu šťávy z citronu
sůl, pepř
grilovací koření na kuře
1 malá plechovka kukuřice Bonduelle
1 sklenička zelených oliv bez pecky
1 červená paprika
toustový chléb

Kuřecí maso jsem nakrájela na kostičky a orestovala na oleji s grilovacím kořením, osolila, opepřila. Na nudličky nakrájenou anglickou slaninu, jsem na sucho orestovala na pánvi.
Čínské zelí a ledový salát jsem nakrájela a promíchala v míse. Připravila jsem si zálivku ze zakysané smetany, majonézy, soli, pepře, prolisovaného česneku a citronové šťávy a vmíchala ji do salátu.
Do středu talíře jsem položila kousky kuřecího masa a okolo něj naservírovala připravený salát.
Na kuřecí maso jsem položila opečenou slaninu, na salát kukuřici, červenou papriku nakrájenou na kostičky a zelené olivy. Každému všeho tak, jak má rád. Já měla bez slaniny, za to s více olivami.
Jako přílohu jsem opekla tousty, které jsme k salátu přikusovali.
V restauraci salát podávají s opečenými, na kostky nakrájenými krutony z bílého pečiva.
Můžete si vybrat.


Abych nezapomněla…,
je docela návykový.

pondělí 17. dubna 2017

Velikonoční

Počasí teď nemám ráda,
je to od něj pěkná zrada.
Z jara klidně podzim dělá,
a já nevím, zda bych měla,
vzít si zimní bundu, boty
a vyrazit do té sloty.
Nebo v teple, pěkně doma,
předstírat hluboké koma.

Věřím, že i přes nepřízeň počasí si každý na letošních svátcích jara najde to své, krásné.
Vždyť doma určitě leží nepřečtená kniha, rozkoukaný film, rozepsaný článek,
dosud nevyzkoušený recept na dobré jídlo nebo hromádka oblečení, která již několik měsíců čeká na spravení.
Možná, že někde čeká člověk, kterého jsme dlouho nenavštívili.
Možná, že teď je právě ta chvíle vypadnout z domácího stereotypu a sednout si s partnerem do kavárny.
Jen tak.

Přeji Všem krásné Velikonoce!


Abych nezapomněla…,
,,Život je to, co se Vám děje, když máte jiné plány."
  Rachel Lee

neděle 16. dubna 2017

Nekompromisní mozek, velikonoční tradice a nepohrdej životem

Pondělí, 10.4.2017
Co dělat, když nálada je celý den na bodu mrazu, primule a sedmikrásky na balkoně chřadnou a transport myšlenek cestou ke klávesnici někde havaroval?
Vařím si od Sonnentoru Kouzelný nápoj.
Čáry, máry fuk…

Úterý, 11.4.2017
Když na čtyřproudové silnici na manžela zakřičím ,,Pozor!“, vůbec neví, co se děje.
Přesto zpomalí a zmateně se rozhlíží okny auta na všechny strany. Statného srnce spatří, až když si skrz boční okno řidiče, téměř koukají z oka do oka.
Zmatený srnec zpočátku neví, kam se vrtnout, ale nakonec silnici přeskáče do bezpečí. 
Překvapený řidič zklidní tep a pokračuje v jízdě.
Já si oddychnu, že jsme netradiční odpolední vycházku srnce po obchvatu města, všichni bez úhony přežili.

Středa, 12.4.2017
,,Nech ty kočičky“, napomíná paní v čekárně u zvěrolékaře svého jezevčíka, který opakovaně dotírá na naše přepravky se zvířaty.
,,To nejsou kočky, ale zakrslí králíci“, odpovídá dcera, se kterou jsme přivezli naše tři mazlíčky na pravidelné očkování.
Hlasitý smích, kterým paní náhle zaplňuje celou čekárnu, zní téměř ve vysokofrekvenčních tónech
,,On by si s nimi hrál…“, zahýká, ,,Ale pak by je asi uválel. Už takhle zamordoval králíka, kotě a slepici“, rozesměje se znovu, nejspíš svému vlastnímu hlasitému sdělení všem zúčastněným.
Dcera chápavě pokývá hlavou a já, sedíc na bobku v přeplněné čekárně, schovávám hlavu za přepravky.

Čtvrtek, 13.4.2017
,,Emičko, dala bys mi ochutnat jednu Tvojí sušenku?“, požádám Emu, která se na mě odmítavě chvíli dívá, a pak odpoví: ,,Ladši ne, babi. Měla by si potom ekzémek.“

Pátek, 14.4.2017
Celý pracovní týden se nemůžu ráno vykopnout z postele.
Celý pracovní týden se těším na den volna, až si budu moci přispat.
Jenomže v TEN DEN volna, se moje oči ráno spontánně otevírají v půl šesté.
,,Nech mě prosím spát“, prosím mozek.
,,Ne!“, odpoví nekompromisně. ,,TEĎ budeš přemýšlet.!“
,,Fajn!“, naštvaně odseknu a vstávám z postele.
,,To můžu i u snídaně!“
A tak je to vždycky.

Sobota, 15.4.2017
Velikonoční tradice dodržuji.
Každý rok peču beránka, mazanec i sekanici.
Můj muž je dodržuje také.
Každý rok je mu po tom blbě.

Neděle, 16.4.2017
Když náš kamarád před třemi lety vážně onemocněl, byla to pro nás velká rána.
Když se po náročném ozařování a chemoterapii vrátil po roce do práce, upřímně jsme mu fandili.
Když nám dnes oznámil, že se za čtrnáct dnů zúčastní Spartan Race 2017, obdivem nám spadla brada.


Abych nezapomněla…,
,,Nepohrdej životem, protože jsou ve světě lidi, kteří musí bojovat, aby vůbec mohli žít.“

čtvrtek 13. dubna 2017

Prostě neděle

Ten pocit štěstí mě celou pohltil hned, jak jsem v neděli vyšla za město.
Svoboda! Krása! Ticho! Samota!
Statné břízy stojící podél cesty, ve větru mávají svými svěšenými pažemi.
Ptáci zpívají jeden přes druhého.
V příkopu u silnice se zlataví kvítka podbělu a v lesním podrostu bělost sasanek svítí do dálky.
Babička vrba, stojící uprostřed návsi, s větvemi svěšenými až téměř k zemi, do dálky burácí včelím bzukotem.
V lesním potoce se přes kameny valí do údolí průzračná voda.
Vítr si lehce pohrává s větvemi stromů.
Slunce prosvítá mezi vzrostlými smrky a silou, jakou jen může v tento jarní den poskytnout,
mi prohřívá šíji a hádá se s větrem. 






,,Příroda není naše dědictví po předcích. Ale půjčka od potomků."
     Antoine de Saint - Exupéry.

Abych nezapomněla…,
že stačí vyjít za město.