NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 16. října 2017

Bílé cucky, na té knížce něco je a stříhání na minuty

Pondělí, 9.10.2017
Bože, jak já tohle nesnáším!
To je tak, když člověk chvátá.
Když po prodlouženém víkendu mimo domov honem roztřídím prádlo, a aniž bych kontrolovala kapsy, nacpu ho do pračky.
Ty bílé cucky na černém, právě vypraném prádle!
Ty bílé cucky, které se nedají ničím odstranit!
Ty bílé cucky, kterých mám plnou podlahu, když se je snažím z prádla vyklepat!
Pravidlo číslo jedna: NEDÁVAT PAPÍROVÉ KAPESNÍKY DO KAPES!
Pravidlo číslo dvě: I KDYŽ JSEM SI JISTÁ, ŽE JSOU KAPSY PRÁZDNÉ, PROHLÉDNOUT JE!

Úterý, 10.10.2017
Kniha roku 2015.
Milion prodaných výtisků za měsíc.
Román, který si podmanil žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku.
Debut, trhající rekordy v rychlosti prodeje.
Možná právě tyto nálepky mě od Dívky ve vlaku tak dlouho odrazovaly.
Teď ji mám před sebou, sto stran přečtených a…chci číst dál!
Literární zázrak to sice žádný není, ale ta jednoduchost, s jakou je napsána mi v tomto případě vůbec nevadí.
Na té knížce prostě něco je!

Středa, 11.10.2017
,,Já si teď zákaznice časově tipuji a ty mi vycházíš tak na čtyřicet osm minut“, říká mi moje kadeřnice, když se chystám zaplatit za svou ,,novou“ hlavu.
Napadne mě, že jde o nějaký její soukromý průzkum a nevěnuji tomu pozornost.
Když ale začne složitě přepočítávat na kalkulačce a vysvětlovat, že takhle je cena spravedlivá pro všechny, a že mě tedy ten dnešní střih vyjde o něco dráž, přemýšlím, jestli se náhodou nezbláznila. Proč mi normálně neřekne, že své služby zdražila?
Takhle mám nepříjemný pocit, že platím i ty minuty, kdy se při jejím vyprávění zážitků, nůžky nedotýkají mých vlasů.

Čtvrtek, 12.10.2017
K vonnému kameni, který mi padl v jednom českokrumlovském krámku do oka, jsem přesto, že se mi moc líbil, přistupovala s nedůvěrou.
Ale protože se líbil i mému muži, nakonec jsme ho i s vonným levandulovým olejem, který má do něj nasáknout a vonět bez přestání tři týdny, koupili.
Tak máme doma krásnou dekoraci, která voní s bídou dva dny.

Pátek, 13.10.2017
Nic mi nepadá z rukou, z lednice se na mě nic neřítí a na podlaze ani známky po tom, že bych něco rozsypala…
Opravdu je pátek třináctého?

Sobota, 14.10.2017
Dnešní patnácti kilometrový výšlap podzimní krajinou je potěšením nejen pro moje oči a srdce, ale i pro nohy. Chůze krumlovskými uličkami minulý víkend byla sice fajn, ale v terénu je to přece jen o fous lepší než po dlažebkách.

Neděle, 15.10.2017
Tak to byl tedy fofr.
Dívka ve vlaku úspěšně dojela do cílové stanice.
Ačkoliv jsem zpočátku měla pocit, že s ní v první čtvrtině své cesty vlak vykolejí, nakonec kolizi ustál, a do nádraží vjel docela slušnou rychlostí.


Abych nezapomněla…,
někdy věci vypadají jinak, než jaké ve skutečnosti jsou.

čtvrtek 12. října 2017

Krumlovský

Původně to měl být Český ráj nebo Krkonoše. 
Směr podzimního prodlouženého víkendu se ale díky manželově kontrole v nemocnici v Českých Budějovicích stočil na jih.
A tak ho konečně poznávám. Český Krumlov.
Vše, co dělá Krumlov Krumlovem je skryto uvnitř města. Proto jsem to z okna auta nikdy nemohla spatřit.
Můžu se ztrácet v uličkách a vzápětí být u řeky a pozorovat plynoucí Vltavu.
Můžu procházet nespočet kouzelných obchůdků, s hlavou nahoru obdivovat architekturu zdejších domů a v minutě být na nábřeží, u jezu nebo na mostě přes řeku, kde mladý muž hraje na kytaru Nothing Else Matters. Nezbývá, než se zastavit a být součástí té atmosféry.
Navzdory tomu, že je teoreticky po sezóně, jsou ulice Českého Krumlova plné zahraničních turistů. Fotoaparáty nepřetržitě cvakají a vztyčené selfie tyče si razí cestu davem.
Únikem z tohoto davu je vstup do Muzea voskových figurín. Tam jsme s mužem sami, a tak si v klidu můžeme projít expozici známých osobností. Součástí zvýhodněné vstupenky je i návštěva zrcadlového sálu, kde chvíli propadám beznaději s myšlenkou, že z labyrintu zrcadel už asi nikdy nevyjdu ven.
Creperie Mls působí na první pohled poněkud chaoticky, nedokonale a přelidněně, ale na ten druhý…vlastně stejně. Jen ta káva s palačinkou, kterou si objednal můj muž je dokonalá a můj čaj z čerstvé máty, s citronem a medem je nejlepší, co jsem kdy pila.
Když nám zcela neplánovaně vstoupí českokrumlovský zámek do cesty a my automaticky projdeme branou dovnitř, uvědomím si, že jeho prohlídku mám ve svém itineráři naplánovanou až na neděli. Přesto jako ve snách pokračuji na první nádvoří, druhé nádvoří, třetí i čtvrté a se vztyčenou hlavou se točím pořád dokola a nemůžu se té krásy nabažit. Svůj itinerář definitivně trhám na cucky ve chvíli, kdy se podívám z hradeb na město. Ten pohled bere dech. Mám pocit, že jsme si pro návštěvu České Krumlova nemohli vybrat krásnější období.











Zámecká zahrada
Sobotní ráno je mlhavé, chladné a deštivé. Přesto nás ani nenapadne, že bychom zůstali v penzionu. Baby(i) přece nebude sedět v koutě. Oblékáme zimní bundy a můj muž s otázkou, ,A kam to vlastně jedeme‘, startuje auto.
Zámek Rožmberk se tyčí přímo nad řekou Vltavou a jeho odraz v řece vypadá, jako by ho někdo namaloval. Přesto je skutečný. Stejně tak fakt, že na prohlídku se navzdory nepříznivému počasí sešla pěkná skupinka turistů.
Vybrat kvalitní restauraci na oběd je na našich cestách vždycky ten nejtěžší úkol. A pro mě tak zásadní potřeba, že tomu při sestavování programu věnuji snad nejvíce času. Hotel Svatý Tomáš, kousek od našeho cíle Vítkova hrádku, je trefa do černého. Skvělé jídlo a navzdory plné restauraci hostů, milá obsluha. Vždyť kdy mi kdo naposledy řekl, ,,madam“…
Vítkův hrádek je nejvýše položený hrad v Čechách. Když je jasno, z jeho věže jsou vidět i rakouské Alpy. Dnes je mlha a nahoře jsou pouze čtyři stupně. Výhled do okolí je ale pro mě díky mé fobii z výšek, tak jako tak nedostupný.

Rožmberk nad Vltavou

Hotel Svatý Tomáš
Vítkův hrádek
Lipno v říjnu. Přívoz Frýdava - Frymburk
 Apartmán v penzionu Tilia opouštíme v neděli dopoledne s pocitem spokojenosti. Dostalo se nám zde krásného, teplem vyhřátého pokoje s veškerým potřebným vybavením. Pokud ještě do Krumlova někdy zavítáme, a po tomto víkendu to rozhodně nevylučuji, určitě budeme opět bydlet zde.
Krumlov v neděli dopoledne je jiný než v pátek odpoledne, je jiný než v sobotu večer. Je více český. Již nejsme jediní, kdo v jeho uličkách hovoří česky. Pokoušíme se naposledy nasát tu atmosféru historického města a při té příležitosti kupujeme pár suvenýrů. Tento víkend již po několikáté vstupujeme do prodejny s ručně vyráběnými dřevěnými výrobky, do obchodu s dřevěnými hračkami, keramikou a vonnými kameny. V Zapa café je čas na polední občerstvení s kávou a zázvorovým čajem a nejvíce mě na tom baví ten pocit naprosté pohody. Ten pocit, když si v neděli místo obvyklých domácích prací, jen tak vysedávám v kavárně…

Penzion Tilia

  
Abych nezapomněla…,
že sezóna v Českém Krumlově nikdy nekončí, s oslovením ,,madam“ oběd lépe chutná a v neděli je v Krumlově více česky.



pondělí 9. října 2017

Ťuk ťuk ťuk, Lepodotelačesalačoga...a ,,Hašááám ha!"

Pondělí, 2.10.2017
,,Nejsem jako vy“, čte o víkendu můj muž titulek na mé rozečtené knize a vzápětí dodává:
,,Ty opravdu nejsi jako my.“
Chvíli přemýšlím o tom, jak to myslí a vysvětluji, že kniha je o chlapci s Aspergerovým syndromem.
,,To já vím“, odpovídá. ,,Ale ty jsi taky jiná než my všichni ostatní.“
Beru to jako kompliment a jsem rozhodnutá si svou individualitu nadále hýčkat.
Hlavně, že zase nezačíná s tím, že jsem komplikovaná osobnost…

Úterý, 3.10.2017
Zpočátku je to zaťukání nesmělé.
Dokonce si myslím, že se mi to jenom zdá, a tak znovu usínám.
Jenomže ono je po chvíli slyšet znovu a naléhavěji.
Procitám a zaposlouchám se do toho zvuku, který narušuje mé sny.
Ťuk.
Ťuk ťuk ťuk.
Ťuk.
Kapky deště dopadající na parapet za oknem dávají vědět, že meteorologům předpověď vyšla.
Prší.

Středa, 4.10.2017
Tak tohle je zázrak přírody!
Podporuje paměť, pozornost, schopnost koncentrace, rychlost zpracovávání informací a porozumění problému, pohotovou reakci a řečové vyjadřovací schopnosti.
GOTU KOLA, PUPEČNÍK ASIJSKÝ.
Ještě pár týdnů užívání a zpaměti odříkám i jméno Mirečkova dědečka:
Lepodotelačesalačogaleokranieliipsonatriumupotrimatosifioparamomeritokatakekulmenokyčlepasifofatoperistelerektrionop.

Čtvrtek, 5.10.2017
,,Tak mi to ukaž, ať zítra aspoň vím, kam jedu“, říká mi můj muž, když se večer vrátí z práce.
Startuji počítač, otevírám Mapy.cz a zadávám adresu.
,,Penzion Tilia Český Krumlov“, odpovídám a otáčím monitor směrem k němu.
,,Tam Tě příští tři dny čeká pokojíček, z kterého Tě bude přecházet zrak!“

Pátek, 6.10.2017
Konečně ho poznávám.
Konečně jsem v jeho středu, jsem součástí dění v Českém Krumlově.
Procházím těmi slavnými uličkami a navštěvuji obchůdky v historické zástavbě prastarých domů.
V creperii Mls si pochutnám na mátovém čaji s medem a citronem a mám pocit, že lepší jsem nepila.
Čtyři nádvoří českokrumlovského zámku a zámecká zahrada jsou pro mne neskutečným zážitkem a pohledů z hradeb na město, se nemůžu nabažit.
Co na tom, že jdu s davem japonských turistů, že všude narážím na jejich selfie tyče, a když vejdu do obchodu, automaticky na mě prodavačky začnou mluvit anglicky.
I takový je Český Krumlov.

Sobota, 7.10.2017
,Nemohl bys to počasí nějak začarovat?“ Ptám se manžela cestou na Rožmberk, když začíná pršet.
,,Hašáááám ha!“ slyším z jeho úst. Zní to sice trochu japonsky, ale přičítám to prostředí Českého Krumlova.
Po chvíli přestává pršet a já ho chválím za úspěšné zaklínadlo. Skromně pokrčí rameny a snaží se mi namluvit, že hodně záleží na výslovnosti.
Každopádně se počasí zkazí až odpoledne, kdy po našem vystoupání na Vítkův kámen začíná pršet a jsou pouze čtyři stupně nad nulou.

Neděle, 8.10.2017
,,Emičko, nechceš se jít taky pomazlit s dědou?“ Ptám se Emy, když už jsem od ní celá uválená.
,,Nechci babi, já jsem se těšila jenom na Tebe“, odpoví a skočí mi na záda.
,,Emi, ale možná by ses měla jít dědy zeptat, kolik už má těch autíček“, zkouším strategii přes dědovy modely aut, se kterými si Ema u nás ráda hraje.
Ema přemýšlivě nakloní hlavu a pomalu se na pohovce sune k mému muži:
,,Když si to pšeješ babi, tak já to udělám.“ Řekne a za chvíli už sedí dědovi na klíně, kde se dozví, že jednou autíčko do sbírky přibylo.


Abych nezapomněla…,
jsem šťastná, když jsem na cestách, ale jsem šťastnější, když se vracím domů.

pondělí 2. října 2017

Někdy je smrt nepochopitelná, ,,ue ue hee" a podivné benefity

Pondělí, 25.9.2017
Lidé jako ON přece takhle neumírají…
Je mi to líto.
,,Nemohu žít z nostalgie, žiju z přítomnosti a budoucnosti.“ Jan Tříska

Úterý, 26.9.2017
Že se dá dýně upéct v troubě jsem věděla, ale že to bude taková dobrota, to jsem netušila…
Dýni hokaido omyji, rozpůlím, vydlabu střed a nakrájím na měsíčky.
Rozložím ji na plech s pečícím papírem, posolím, posypu čerstvě nasekaným tymiánem a zakápnu trochou olivového oleje.
Peču v troubě do měkka a pokud se udělá lehká kůrčička, je to ještě lepší.
Mám ji k večeři jako přílohu ke krůtím plátkům, ale klidně bych ji snědla i samotnou.

Středa, 27.9.2017
Přestože vstávám již ve tři čtvrtě na pět, dnešní ráno má do pohodového daleko.
Ema je nemocná, takže na trh jedu vlakem.
Odjezd mám tak o tři čtvrtě hodiny dříve, než když jedeme s dcerou autem.
Než ve spěchu vykonám všechny své ranní rituály, napadne mě, že to vzdám.
Jak bych ale Emičce vysvětlila, že dnes nebude mít svou oblíbenou sušenku od ,,našeho pekaže“?

Čtvrtek, 28.9.2017
Někdy žasnu, co se dá během jednoho dnes stihnout:
-          - Umýt okna u taťky v bytě
-          - Posedět v kavárně s výhledem na vodní nádrž
-         -  Nasbírat dva košíky hub, očistit je a zpracovat
-          - Mezitím připravit snídani, oběd a večeři a přečíst pár stránek z knihy
Večer uléhám s pocitem uspokojení a s myšlenkou, že letošní Svátek svatého Václava byl o poznání lepší než ten loňský.

Pátek, 29.9.2017
,,Ue ue heee“, říká mi dnes Anežka, když spolu zůstáváme sami. Mává při tom ručičkama, kope nožičkama a pusinku má od ucha k uchu. Pozoruje barevné hračky a snaží se je vzít do ruky. Podávám jí hrošíka, kterého sevře v pěstičce, nacpe ho do pusinky a on nadšeně zacinká.
Když se dostaví mírná rozmrzelost, dávám Anežce dudlík, otáčím ji na bříško a ona ve vteřině usíná. A já tak mohu pozorovat naprosto spokojené, spící miminko.
Možná, že ,,ue ue hee“,znamená ,,babi“…

Sobota, 30.9.2017
Když volají poprvé, trpělivě odpovídám.
Když volají podruhé, upozorňuji, že můj telefon mají uveden u odběrného místa z nějakého důvodu, a ne pro legraci. Přesto chtějí mluvit pouze s manželem.
Když volají potřetí, je poledne a právě obědváme.
Vážně nám chce poskytovatel elektřiny a plynu sjednat pojištění nemoci?
Neznají náš zdravotní stav, naše potřeby, naši finanční situaci ani naše současné zajištění…
Kdyby nám ten benefit, jak tomu říkají, raději poskytli ve formě snížení ceny elektrické energie, udělali by líp!

Neděle, 1.10.2017
Ten čas tak strašně letí, že jsem málem nepostřehla, že už jsi tu.
Byl to ale dobrý tah, přizvat si slunce.
Lidé Tě za to budou mít rádi, říjne!
A už vždycky si budou pamatovat, že v říjnu dva tisíce sedmnáct bylo krásně.



Abych nezapomněla…,
,,Občas mě napadne, že lidské srdce je taková obyčejná police. Vejde se do ní jen určité množství věcí a pak něco prostě vypadne a člověk se musí sehnout a posbírat to.“
Emma, Nejsem jako vy, Jodi Picoultová

pátek 29. září 2017

OK SEX a NO STRESS

Když se dozvídám, jak je řapíkatý celer prospěšný, a že by nebylo špatné zařadit ho do jídelníčku, nadšení to ve mně zrovna nevzbudí. Jeho aroma mi dvakrát sympatické není, a tak se marně pokouším připravit ho tak, aby mi chutnal. Kromě toho, že ho nakrájím na kousky, uvařím a přidám do nějaké zeleninové směsi nebo polévky, mě dlouho žádný jiný recept na jeho přípravu nenapadá.
Ale všechno chce svůj čas, a tak se nakonec dočkám nápadu udělat z něj omáčku..


Na jednu porci potřebuji:

½ řapíkatého celeru
kousek másla
sůl
pepř
na špičku lžičky würzel
50ml smetany
4 vařené a oloupané brambory
hrst slunečnicových semínek

Řapíkatý celer rozeberu na jednotlivé řapíky, odkrojím spodní tvrdou část a škrabkou odstraním tvrdou slupku. Jde to špatně, protože vnitřní části řapíků jsou zaoblené, takže se nedá škrabkou dovnitř dostat. Překrojím si proto každý řapík ještě na půl a střed seříznu nožem. V kastrolu si rozehřeji kousek másla a přidám oškrábaný celer nakrájený na kousky. Chvíli ho restuji, až se rozvoní. Tahle vůně už se mi začíná líbit. Osolím, opepřím a ochutím trochou würzelu. Würzel je polévkové koření bez ochucovadel a glutamátů. Je poměrně drahé, takže s ním opravdu šetřím. Vše podliji troškou vody, přiklopím pokličkou a nechám dusit. Když je celer měkký, rozmixuji ho tyčovým mixerem dohladka a zjemním smetanou. Já použila ovesnou, protože jsem ji měla doma. Když jsem ale zjistila, co všechno obsahuje za přísady, a že ovsa je v ní pouhých 9% došla jsem k závěru, že snad příště bude lepší použít smetanu mléčnou. Nevím, proč bych měla konzumovat třeba zrovna xanthanovou gumu…
A mám hotovo. Omáčku tentokrát servíruji pouze s bramborami pečenými v troubě, ale dovedu si ji klidně představit k přírodnímu plátku kuřecího masa nebo třeba na těstoviny.



ZDRAVĚ – LEVNĚ – RYCHLE – CHUTNĚ

Zdravě:
Řapíkatý celer – je vynikajícím zdroje vitaminu C, obsahuje bílkoviny, vlákninu, vitamín B1, B2, karoten, draslík, sodík, vápník, fosfor, železo, hořčík.

Řapíkatý celer posiluje činnost ledvin, pohlavních žláz, je vhodný při artritidě, revmatismu a dně. Snižuje množství stresových hormonů a tím uklidňuje nervy.


 Řapík rovná se OK SEX a NO STRESS, musí tedy dostat čtyři plné lžíce! 

Levně:
Celý řapíkatý celer mě na trhu stál 20,- Kč. Levnější základní surovinu už snad ani chtít nemůžeme. Když připočítám kousek másla, smetanu a koření, jedna porce mě s pečenými bramborami vyšla zhruba 25,- Kč.


Cena 25,- Kč za porci teplého jídla opravdu za naplnění čtyř lžic stojí
Rychle:
Rychle by to bylo, nebýt toho babrání se s odstraněním tuhé slupky z řapíků celeru. To opravdu zabere trochu času, a navíc je to nezáživná činnost.


Tentokrát tedy pouze tři lžíce. Rychlostí přípravy se mezi favority tenhle pokrm nedostane.

Chutně:
Navzdory počátečnímu lehkému odporu k aromatu řapíkatého celeru musím říct, že omáčka z něj je skvělá. Určitě stojí za vyzkoušení. 


Za chuť plním čtyři lžíce, klidně bych i dala více.

Abych nezapomněla…,
nedej na první dojem. Ten, kdo se zdá bez vůně, uvnitř vůní oplývá.