NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 22. května 2017

Ach ty počty, on žekl prdel a dvakrát třicet

Pondělí, 15.5.2017
Protože faktura nesedí s příjemkou, zas a znovu ručně přepočítávám po účetním systému položku po položce v naivní naději, že nesrovnalost bude tam.
Než si po půlhodině uvědomím, že chybu dělám já.
Stejnou a pořád dokola.
Ráda bych to svedla na to, že je pondělí, ale obávám se, že ve skutečnosti to bude daleko horší.

Úterý, 16.5.2017
,,Babičko, děda žekl splrostý slovo. Musí si vypláchnout pusu“, žaluje Emička na mého muže.
,,No to teda musí“, souhlasím.
,,Babi“, pokračuje Ema, ,,on nežekl zadeček. Ani zadek. On žekl prdel!“

Středa, 17.5.2017
Začala sezóna farmářských trhů.
Začalo moje pravidelné středeční brzké vstávání, abych ještě před prací naplnila svůj košík čerstvou zeleninou.

Čtvrtek, 18.5.2017
Když na zahradě nasadím rukavice, Emička se jich dožaduje také.
Marně jí vysvětluji, že dětské rukavice se nevyrábí a dospělácké jí budou velké.
,,To nevadí babi, tak mi je zastlrkáš pod mikinu.“
Už to nebude potřeba.
Hned jak mi dětské rukavice dcera dnes ukazuje v zahradnictví u pultu, musím je koupit
i přesto, že mě prodavačka upozorňuje na jejich vyšší cenu.
Vždyť to dítě je potřebuje!

Pátek, 19.5.2017
Celý rok se připravuji na vrchol mého turistického snažení.
Celý rok se těším, že si sáhnu na dno fyzických sil a pokořím trasu třiceti kilometrů z Tábora do Prčic.
Už zítra!
Tak proč se zrovna dnes cítím fyzicky úplně na dně?

Sobota, 20.5.2017
Někdo říká, že jsem blázen, jiný mi fandí, a další nevěří, že dojdu do cíle.
Je pravda, že posledních pět kilometrů jdou moje nohy na doraz.
Ale…mám botičku! Důkaz, že jsem to dokázala i letos!
Místo, abych po pochodu dala svým nohám jako obvykle klid a tělu odpočinek, sundávám turistické boty a nazouvám lodičky.
Vstříc dlouhému večeru na třídním srazu po třiceti letech.

Neděle, 21.5.2017
Den poté...



Abych nezapomněla…,
že ten pocit uspokojení z dosaženého cíle stojí za to prožít.
I kdyby to mělo být jen jednou za rok.

čtvrtek 18. května 2017

Rekordní

Že mě moje fobie z výšek dožene i v muzeu, jsem opravdu nečekala.
Když můj muž jako cíl našeho nedělního výletu vybral Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově, netušila jsem, a zřejmě ani on, že cesta za rekordy povede do městské věže, po velmi úzkých, točitých schodech. A pak ještě o tři patra výše, tentokrát po schodech dřevěných. 
V každém patře jiná expozice, do každého patra s mojí fobií. 
Ale jsme tu za rekordy, tak proč k nim nepřidat i jeden svůj osobní.
Jsem nahoře!
Jsem pod střechou městské věže, výš už to vede jenom do nebe.
A tam, se ještě nechystám.


Čokoládová města a hrady, drátkovaná vejce i nejdelší pomlázky.
Největší péřová bunda, čepice i boty a miniatury, viditelné pouze pod lupou.
Nejstarší jorkšírský teriér a baset s nejdelšíma ušima.
Rekordní sbírka čtyřlístků a vícelístků.
Pražský hrad, vytvořený ze špejlí.
Outdoorová bota vyřezaná z pařezu motorovou pilou i obraz z těstovin.
Šála století, k jejíž rekordní délce přispěji upletením čtyř řad.



Zjišťuji, že rekord jde vlastně udělat úplně ze všeho. Člověk musí být pro vytvoření toho svého hlavně dostatečně zapálený a jestli zubama ohýbá padesáti korunové mince, nebo jimi rozepíná podprsenky na čas, je vlastně úplně jedno.

Abych nezapomněla…,
k rekordům výtah neexistuje, musíš to vzít po schodech.

pondělí 15. května 2017

Příběh ze skříně, recept na toasty a těžká role matky

Pondělí, 8.5.2017
Netušila jsem, jak může být žehlení prádla inspirativní.
Sotva ráno beru do ruky žehličku, napadá mě spousta myšlenek, které nechci nechat jen tak uniknout.
Když můj muž přijde do šatny, kde mám rozložené žehlicí prkno a uvidí v polici své otevřené skříně můj notebook s rozepsaným článkem, jenom kroutí hlavou.
Blatná podle Henriety prostě vznikla ve skříni.

Úterý, 9.5.2017
,,Babi, ale můj tatínek to dělá jinak“, oznamuje mi Ema, pozorujíc mě, když připravuji toasty k večeři.
,,Tatínek je namaže máslem, dá na ně kečup a potom šunku…“
S pochopením pohladím Emičku po vlasech: ,,Tvůj tatínek má asi jiný recept…“

Středa, 10.5.2017
,,Kdybych měl mít pořád z něčeho obavy, tak do smrti nebudu mít nic“, říká mi dneska můj syn, když mu zkazím radost z nového auta. Místo nadšení z jeho sdílené radosti, které jsem měla jako správná, přející matka projevit, stojím před jeho ,,novým“ vozem jako opařená a v očích se mi míhá částka, kterou za něj zaplatil.

Čtvrtek, 11.5.2017
Když jsem se dneska během dne dozvěděla, že dvacátého května máme třídní sraz po třiceti letech, málem to se mnou švihlo.
Jednak z té číslice a jednak proto, že v tento den mám v plánu jít do Prčic.
Sraz po třiceti letech a třicet kilometrů pochodu.
Kdo by odolal dvěma třicítkám.
Buď se budu muset naklonovat, nebo zvládnu obojí.

Pátek, 12.5.2017
Odpoledne musím upéct chleba, dát prádlo do pračky, nakoupit na víkend, uvařit večeři.
Nebo si můžeme s dcerou a vnučkou udělat holčičí odpoledne…
Navštívíme hračkářství, kde koupíme dárek jedné malé slečně k třetím narozeninám.
Zajdeme do rodinné kavárny s vlastní výrobou té nejlepší, opravdové zmrzliny.
Projdeme město a užíváme si klidné páteční odpoledne.
Nakonec stihneme i ty nákupy na víkend.
A to ostatní?
Prostě jindy!

Sobota, 13.5.2017
Je čas!
Vyndat truhlíky na balkon a na noc je již neuklízet.
Navštívit prodejní výstavu květin.
Osázet poslední volné nádoby a zaplnit jimi poslední volná místa na balkoně.
Překátrovat kompost, smíchat ho se zemí a zasadit rajčata do nádob.
Jen tu cuketu se ještě bojím pustit na záhon.

Neděle, 14.5.2017
Uvařila bych Ti oběd, jak jsi to měla ráda.
Vzala bych Tě do cukrárny na dort, na kterém sis vždycky pochutnala.
Koupila bych Ti lilie, které jsi tak milovala.
Kdybys tady byla…
Mami!


Abych nezapomněla…,
,,Být matkou znamená chránit své děti před každou myslitelnou bolestí, ale současně jim věřit, že si pro sebe v životě vyberou to nejlepší.“
Rowan Coleman

čtvrtek 11. května 2017

Blatná podle Henriety

O návštěvě v Blatné jsem původně psát ani nechtěla. Když se ale probírám fotografiemi z tohoto místa, přijde mi škoda založit je do složky Blatná 2017 a nenapsat k nim ani řádek.
I když jsem fotky z Blatné na některém z blogů už viděla, domnívám se, že můj pohled může být zase trochu jiný.
Takže tady je Blatná podle Henriety…

Co jsem o Blatné věděla.
Že tam na střední školu chodil můj muž, vystudovala tam i moje kamarádka a že je tam obora s Daňky.
A Co jsem o Blatné nevěděla?
Že se na zámku točila pohádka Šíleně smutná princezna. 
Hrubý nedostatek!
Nicméně prohlídka zámku není dnes prioritní.
Do Blatné jedu nakrmit daňky, a to pěkně z ruky do huby.
A manžel si při té příležitosti může s nostalgií připomenout místo svého nespoutaného studentského života.
Pro daňky mám plný batoh tvrdého chleba a pro manžela otázky.
Daňci jsou šťastní, můj muž nikoliv.
Že jsou zvířata kontaktní, jsem věděla, ale že se budu muset těm nenažraným čumákům dokonce bránit, to jsem netušila. Sotva vyndávám z batohu první kousky tvrdého chleba, sesype se na mě snad celé stádo. 
Není čas zjišťovat kdo je kdo, a tak vyhrávají ti, kteří jsou drzejší.
Jsem ve svém živlu, a když už je všechno snědeno a odcházíme k ohradě s pávy, ohlížím se a pozoruji, jak další oběť podlehla těm obrovským hnědým očím, něžným čumákům a sametovým růžkům po právě shozeném paroží.










Abych nezapomněla…,
otázky na manželův studentský život v Blatné to odpoledne samozřejmě padly.
Odpovědi jsou ovšem nepublikovatelné 😊.

pondělí 8. května 2017

Prvomájové Vánoce, zabedněný mozek a za rekordy do nebe

Pondělí, 1.5.2017
Proč si neudělat Vánoce třeba na prvního máje?
Proč si ten dárek, který jsme našli pod stromečkem, nerozbalit zrovna dnes?
Dvě a půl kila pravé svíčkové!
Stačí ji jen vyndat z mrazáku, upéct, udělat svíčkovou omáčku s houskovým knedlíkem a pozvat celou rodinu na oběd.
Tak Šťastné a veselé!

Úterý, 2.5.2017
Přesvědčit mozek, že dnes už je opravdu úterý mi trvá…vlastně celý den.
,,Vzpomeň si přece, pondělí bylo včera, ne dnes.
Volný den, kdy jsme se sešli celá rodina a odpoledne ses v přírodě krásně vyčistil od zbytečných a negativních myšlenek.
Jenomže jak tak na to koukám, vítr odfouknul i to, co neměl…“

Středa, 3.5.2017
Jako by nestačilo, že mám několik týdnů na víčku pravého oka tik.
Zánět spojivek, který mě dnes ráno překvapil, může mít dvě příčiny:
Fyziologickou, kdy se mi očima přehnal průvan, případně prach a pyly, když jsem na prvního máje prohrávala svůj boj s větrem.
Nebo psychosomatickou, která by se dala určit podle rčení:
,,Už se na to nedá dívat“
,,Člověk by zaplakal“
,,Nevěřím vlastním očím“
,,Vidím z toho rudě“
A tak přemýšlím, co by asi ve mně tyto pocity mohlo v posledních dnech vyvolat…

Čtvrtek, 4.5.2017
Manželův zlozvyk, kdy během večera neustále přepíná televizi z programu na program, bytostně nesnáším.
To je také jeden ze dvou důvodů, proč na televizi téměř nekoukám.
Druhý důvod je ten, že z ,,televizní zábavy“ se pomalu ale jistě stává stoka, ve které se nechci utopit.

Pátek, 5.5.2017
Na rozdíl od mého muže nepřepínám! 
I když nabídka ,,programů“ je opravdu široká, každý pěkně dokoukám až do konce.
V přírodovědném okénku navštívím přírodní zahradu, nechám se poučit o prospěšnosti některých bylin, pokochám se krásou šeříku a jsem svědkem psí výpomoci. V design bloku se rozplývám nad kombinací barev kabelkové sady a plechovým květníkem osázeným letničkami.
Turistický průvodce mě seznámí s krásami i úskalími trampování v přírodě a zprostředkuje mi nádhernou prohlídku ČeskéhoKrumlova.
V cyklu ,,Ze života“, jsem svědkem štěstí v přímém přenosu a prožívám příběh dvou lidí, který mohl skončit happyendem, ale neskončil.

Sobota, 6.5.2017
Nastává jedno z nejkrásnějších období v roce.
Nastává období květinových výstav a trhů, období osazování truhlíků, květináčů a misek.
Období radosti.
A období přesouvání.
Kdy choulostivé druhy květin musí ráno ven a večer zase dovnitř.

Neděle, 7.5.2017
Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově je od nás, co by kamenem dohodil.
Přesto jsme ho poprvé navštívili až dnes.
S velkým sebezapření stoupám po úzkých točitých schodech do městské věže a pak dál nahoru, do dalších tří půdních pater expozice. 
Až půjdu do nebe, musím počítat s tím, že budu mít závrať.


Abych nezapomněla…,
na Vánoce v květnu a proč nepřepínám.