Expedice Tatry 2016, den sedmý

Poslední den v Tatrách

Probouzíme se do posledního dne, který strávíme v Tatrách. Vstávám v půl šesté, abych měla tento den co nejdelší. Plán je jasný. Po včerejší túře chceme relaxovat v termálních vodách. 

Snídani si jako vždy v klídku vychutnáme, vždyť už je předposlední.
Sbalíme ručníky, plavky a pozor, tentokrát i krémy na opalování! Vypadá to na slunečný den.

Do Vrbova sice přijíždíme o půl hodiny déle než posledně, ale stejně se nám prostor zdá nějak mnoho zalidněn. Nacházíme poslední dvě volná lehátka vedle sebe. Naštěstí ve stínu pod borovicemi. Nehodlám svůj rajčatový obličej opět vystavovat přímému slunci. Naše nálada odpovídá tomu, jak si uvědomujeme, že toto je poslední den naší dovolené. Několikrát procházíme celý areál, jen tak proplouváme bazény a moc nemluvíme. Navzájem se mažeme krémy na opalování!

Thermal park je neúměrně přeplněný a to nám náladu nevylepší. O Čecha za celý den snad nezavadíme.
I když jdeme na jídlo až kolem jedné hodiny, frontě se nevyhneme.

Když máme pocit, že jsme dostatečně zrelaxovaní, balíme a jedeme do Tatranské Lomnice ještě pro pár posledních suvenýrů. Před sedmou hodinou už večeříme Čiernohorský rezeň v našem penzionu, objednáváme si poslední pivo a poslední dvě kávy se šlehačkou.

Pak dojde na placení účtů. Jsem spokojena s cenou, i ubytováním. Penzion Pažický je klidné místo naprosto stvořené pro mě, přesto ho zítra opouštíme. Těšíme se na děti a musíme do práce. 

Chvíli mi asi bude chybět hučení Studeného potoka a připravené snídaně. I kočka Whirpool, která se přijde každé ráno pomazlit a kvákání kachen pokaždé, když je majitelka penzionu ráno pouští a večer zavírá. Za pár dní se ale vrátím do své reality. Když se mi zasteskne, přečtu si tyhle řádky. 

Jdu balit.

Abych nezapomněla...,

že všechno jednou skončí.