NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 14. května 2018

Krtek a autíčko, recept na rajčata a zamiluj se jinde.


Pondělí, 7.5.2018
Nastává jedno z mých nejoblíbenějších období.
Vybírám v zahradnictví letničky, sázím, přesazuji, obměňuji květenu a šíleně si to užívám.
Než zjistím, že jsem tři truhlíky s celkem jednadvaceti letničkami osázela obráceně.
Převislé květiny na stranu vnitřní a směrem k zalévacímu otvoru a vzpřímené na stranu vnější.
Zbývají dvě věci. Buď se budu na bohatý převis dívat ze strany bytu, a dvakrát denně přistavím k balkonu žebřík, abych mohla truhlíky zalít zvenku, nebo musím všech jednadvacet sazenic přesázet.
Z pochopitelných důvodů volím tu druhou variantu.
Otázkou je, kam zmizelo to moje prvotní nadšení…

Úterý, 8.5.2018
Luštěniny, obilniny, zeleniny…
To je pořád jenom samá zdravá strava a ejhle!
Stačí si udělat den pro sebe, zajet do rodného města a zaplout do jedné malebné historické hospůdky, abych zjistila, že mám apetit i na anglický rostbíf…

Středa, 9.5.2018
,,Babi, tak já ti budu číst krtka, jo?! Říká Ema v posteli, když ji přemlouvám, abychom v šest hodin ráno ještě nevstávaly“.
Vezme knížku, listuje a ,,čte“:
,,Krtek a autíčko. Tady je autíček, červené, zelené modré, že se to nevejde na obrázek.
Když se v autech můžou vozit pejskové, tak proč se v autech nemůžou vozit krtkové?
Vozil bych se, žídil bych a točil bych volantem.
Ahoj myško. Ahoj krtku, co budeš dělat? Budu točit volantem, tomu myši nerozumí. Kdybych netlačil tuhle plechovku, tak by to nebylo tak těžké a bylo by to coby dup.
Proč nechceš jet autíčko? Tútú, teď si musím sám žíkat tútú. Proč mě zlobíš?
To jsou pneumatiky! Jednu si dám kolem krku a čtvrtou a pátou si dám do tlapek.
Karlík! Rozbil auto! Tak krásně jezdilo, ale Karlík, když jsme ho našli, utíkal s kladívkem. Utíkal s kladívkem, a to se nikomu nelíbilo, že rozbíjel hračky.
On ty auta ničí a to takhle frčí a on ty hračky rozbíjí a to se nám nelíbí, co on má svoje štěstí, na na na na nana.
Tak já ti poradím krtku, žíká myška. A když už věděl, kam jít, měl hezký autíčko.
Děkuji pane ježábe.
Nebojte, já už vám nebudu stát v cestě, já už pojedu.
Ahoj pejsku. Musíš nejdžív se rozhlídnout napravo a pak nalevo a pak pšejít.
Autíčka už svítí a podívejte krtek si taky svítí na cestu, aby nenaboural.
Tady budeš bydlet se mnou autíčko.
Dobrou noc autíčko, dobrou noc, krtku.“

Čtvrtek, 10.5.2018
,,Babi, pojď se taky sklouznout“, přemlouvá mě Ema, abych s ní šla na klouzačku na dětském hřišti.
,,To nejde, Emičko, ta klouzačka je na mě moc malá“, snažím se odmítnout.
,,To nevadí, tak si na ní lehneš…“ 

Pátek, 11.5.2018
,,Hele, jak to děláš, že máš každý rok takovou úrodu rajčat?“ ptá se soused, který každoročně bojuje se svou neúrodou.
,,Co to máš za odrůdu? Jo Tornáda…a nějaký německý? A kde je kupuješ? Na trhu, aha…
V čem je pěstuješ? Jo v barelech…a jakou tam dáváš zem? Kompostovou namíchanou se substrátem, hmmm. Hnojíš to něčím? Granulovaným hnojem? A prosímtě, zalejváš to jednou nebo dvakrát denně? A co je tohle za speciální pásku, kterou ty rajčata vyvazuješ?“
Tak teď už ví všechno. I pásku na vyvazování jsme mu koupili. Tak doufám, že se mu letos rajčat urodí konečně dostatek.
Jedno jsem mu ale neřekla…že si se svými rajčaty každý večer při zalévání povídám…

Sobota. 12.5.2018
,,Tak jsem měl takový divný telefonát“, říká syn, když jsme u něj s mužem na návštěvě.
,,Ty taky? Já taky“, odpovím. ,,Mě někdo volal z oddělení podvodů s kreditními kartami a snažil se ze mě vymámit, jaké transakce jsem v poslední době platební kartou dělala. A že prý jsem svojí kartou zaplatila v nějakém hotelu za chlapa na zavolanou…“
,,Mě zase volal nějaký chlápek, proč pořád volám jeho přítelkyni“, přidá se můj muž. ,,A nenechal si vymluvit, že jí vůbec neznám.“
,,No a mě“, konečně se dostane ke slovu syn, ,,mě zase volali ze sdružení nájemníků, že si na mě někdo stěžoval, že jsme moc hluční při sexu a že si máme dát na obličej třeba polštář“.
Potutelného usmívání synovy přítelkyně a její dcery, si při líčení těchto podivných telefonátů všimnu jen okrajově. Když však propukne v nezadržitelný smích, je mi jasné, že tyto tři telefonní hovory budou mít nejspíš společného jmenovatele.
A taky že jo. Novou aplikaci v telefonu!

Neděle, 13.5.2018
,,Emičko a jak víš, že se do tebe Matýsek zamiluje?“ ptám se Emy, když nám všem jen tak mimochodem u stolu sdělí, že její a Matýskovo dítě se bude jmenovat Sofinka.
,,Babi, on má pro mě prstýnek. Má ho ve školce, v šatně v sáčku.“
,,A jak víš, že je pro tebe?“, vyptávám se dál.
,,No protože je tam napsáno Emička a na druhým je napsáno Laura.“
,,No, počkej“, řeknu udiveně. ,,On má dva prstýnky? Jeden pro Lauru a druhý pro tebe? A co když se do Matýska zamiluje Laura?“ nedám Emče pokoj.
,,Ale babi, Laurinka viděla, že jsme si s Matýskem dali v první čídě pusu a já jí prostě žeknu, aby se do něj nezamilovala! Ať se zamiluje do Lukáška!“


Abych nezapomněla…
tak mi připadá, že my dospělí si ten život děláme zbytečně složitý…


pondělí 7. května 2018

Žbluňk!, sto padesát osm a hadí uzel


Pondělí, 30.4.2018
To příznačné ŽBLUŇK!, ani neslyšíme. Jenom vyděšený Emin pláč. Jako by nestačilo, že se na chatě v tom našem bazénku utopilo už několik ježků. Teď tam ještě spadne Ema. Naštěstí po nohou, takže pláč, který se rozléhá okolím je spíše z vyděšení. Na obrátkách ještě nabere, když z ní sundávám promáčené šaty.
,,Emičko, proč pláčeš, nic se nestalo, maminka má pro tebe suché oblečení.“
,,Když jáááá chciii tyyyy šaaatyyyyy“, řve Ema a já si uvědomím, jak je ten dětský svět bezstarostný. Dítě se nezabývá, jako dospělí případnými následky, dítě je naštvané, protože kvůli tomu pitomýmu bazénu, který mu stál v cestě teď musí sundat své oblíbené šaty.

Úterý, 1.5.2018
Knihu Čtyři dohody mám přečtenou od předu dozadu i odzadu do předu.
Představení Čtyři dohody mám na youtube shlédnuté několikrát.
Spoustu let toužím po tom, vidět ho na živo.
Nebyla příležitost, nebyl čas, byly překážky, nebyla vůle pro to udělat maximum.
Když dnes večer volá známá, že má na zítra volný lístek, zaváhám jen chvilku, abych to vyřešila organizačně. Naše sny se prostě plní.
Blbý je, že kvůli tomu, abych já Čtyři dohody viděla, musel si někdo jiný zlomit nohu.

Středa, 2.5.2018
,,Proč nejedou? Jeďte!“ troubí dcera na křižovatce na auta před sebou, která, ač mají zelenou, z křižovatky neodjíždějí.
Té ženy si všimneme až když ji auta před námi konečně objedou a ona se nám vrhne před přední kapotu. Opilá či zfetovaná, potácející se ze strany na stranu, pláče a naznačuje, že ona se neuhne.
Bojíme se pohnout s autem, aby nám pod něj neskočila. Někteří odvážnější, možná proto, že ženu nevidí, nás objíždějí.
Já, poprvé v životě raději volám 158.

Čtvrtek, 3.5.2018
Jestli si myslíme, že dnešní holčičí odpoledne ve městě zakončíme domácí zmrzlinou a kávou, tak to se s dcerou šeredně pleteme.
V naší oblíbené kavárně je tak natřískáno, že jen zpovzdálí pozorujeme, jak zmrzliny těch příchutí, na které jsme si myslely, mizí z vaniček.
To musí jít všichni na zmrzlinu zrovna ve čtvrtek?

Pátek, 4.5.2018
Tak toho jsem se bála.
Až přijde den, kdy se ráno budu cítit hůř, než vypadám.

Sobota, 5.5.2018
,,Ty jsi se zbláznil, nedám přece za jarní boty čtrnáct stovek…“, říkám manželovi v obchodě s obuví.
,,No bóže, tak stojí čtrnáct set. Když se ti líbí, tak si je kup“. Oponuje a přinutí mě si je vyzkoušet.
,,Mohu Vám nějak pomoci?“ slyšíme za zády hlas prodavačky.
,,Ne, děkujeme“, odmítne ji můj muž. ,,My se tady u toho budeme chvíli hádat a k tomu nepotřebujeme žádné svědky“.
Načež prodavačka s pochopením pokývá hlavou a mlčky se vzdálí.

Neděle, 6.5.2018
Hadí uzel je prý jeden z nejpevnějších uzlů.
Ten, co syn dnes našel smotaný v trávě, se v ruce rozmotal poměrně rychle.
A sám. 


Abych nezapomněla…
,,Ty jsi podivné zvíře“, řekl mu konečně. ,,Tenké jako prst…“
,,Ale jsem mocnější, než prst krále,“ řekl had.
Malý princ
Antoine de Saint Exupéry

úterý 1. května 2018

S kůží na trh, aprílová pokuta a milionové ponožky


Pondělí, 23.4.2018
Když ráno přiložím ke spodnímu víčku tužku na oči a chystám se jako vždy jedním tahem udělat čáru, zarazím se. Jestli nechci vypadat jako mýval, musím si druhou rukou spodní víčko, sice nepatrně, ale přesto…natáhnout.
Kde se tady sakra vzal ten materiál navíc? Jestli se nepletu, tak ten tu ještě včera nebyl.
Prodám levně šest milimetrů čtverečních jemné lidské kůže.
Značka: Spěchá.

Úterý, 24.4.2018
Někdo to považuje za módní výstřelek, někdo za cestu, jak ulevit přírodě, jiný za možnost, koupit potraviny na váhu levněji. Bezobalových obchodů přibývá, jak ve městech, tak na internetu. Já mám ten svůj již více než rok a musím bez obalu říct, že mi to bez obalu vyhovuje.

Středa, 25.4.2018
,,Proč máš Denyho?“ položím otázku směrem na bráchu, sotva vstoupí do dveří s taťkovým psem. Než stačí odpovědět, zděšeně vyhrknu: ,,Co je s tátou?“
Na životě miluju tu jeho rozmanitost.
Tak co se posere dneska?

Čtvrtek, 26.4.2018
Pohořelice. Jejich název mohl vzniknout podle nějakého blízkého pohoří. Možná zde v minulosti hořelo, nebo jejich obyvatelům hoří líce.
Každopádně si název tohoto města budeme s mužem dlouho pamatovat. A to nejen proto, že jsme tady o Velikonocích, cestou do Pasohlávek bloudili.
Pokuta za překročení rychlosti z prvního dubna, kterou dnes najdu ve schránce, je zde černá na bílém.
Jedině, že by to byl apríl…

Pátek, 27.4.2018
,,Normálně jí dáš v šest hodin 210 mililitrů mlíka, položíš jí do postýlky a ona usne.“ Instruuje mne dcera ohledně uspání Anežky.
No jo, ale Anežce to asi zapomněla říct. Proto si ještě v devět hodin večer hraje v obýváku a odmítá jak mlíko, tak spánek.
,,Babičko, to je dobže, že máme konečně čas sami pro sebe, viď…“ říká Ema, když v půl desáté večer to mimino konečně usne.

Sobota, 28.4.2018
,,A co bys dělal ty, kdybys byl milionář,“ ptám se muže, když na silnici míjíme Dodge RAM a on mi vypráví o člověku, který si ho nechal dovézt z Ameriky.
,,Kupoval by sis taky drahá auta nebo co bys dělal?“
,,Já?“ odpovídá bez rozmyšlení. ,,Přestal bych prát ponožky a rovnou bych je vyhazoval“. 
Někdo by asi přece jen milionářem nikdy být neměl…

Neděle, 29.4.2018
Když ve středu odvezli tátu do nemocnice, myslela jsem si, že bude za pár dní zpátky doma.
Dnes ale opět procházím tím zelenajícím se a kvetoucím parkem, ve kterém by za normálních okolností byla radost posedět. Nebýt zrovna tam, kde se nachází. V nemocnici.



Abych nezapomněla…
když najdu vrásky, tátu odvezou do nemocnice, přijde pokuta , dítě nespí a manžel ještě rozhází miliony v ponožkách, nemůžu říct, že to byl zrovna nejšťastnější týden😊.