Virus, kam se podíváš

Jako by nestačilo, že jsem v posteli strávila skoro celé vánoční svátky.
Viry na mé oslabené tělo útočí ze všech stran i první pracovní týden v roce.
Takže ten druhý, už jsem zpátky.
V posteli.
Střídavě se probouzím z hořečnatého kóma do vědomí.
Malí mozkožrouti bez přestání klepou kladívky na nervová zakončení v mém mozku. V uších mi hučí rozbouřená řeka a hlava se tlakuje jako neodjištěný papiňák.
Sny se střídají se skutečností a já tak nevím, jestli dusot stáda pakoní, migrujících za lepší potravou, je na ZOOMU, nebo v mé hlavě.
Jestli zimnice je skutečná nebo se jen vžívám do ledního medvěda, lovícího pod ledem svou kořist.

Abych nezapomněla...,
těším se do reality. Do jasné, nerozmazané reality.