 |
| zdroj: Google |
Jsem
prokletá. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Prokletá
matematikou.
Jsem si
jistá, že jsem při prvním zkoušení z matematiky na střední škole, udělala
maximum.
Přesto jsem dostala čtyřku.
První známka na základce pětka, první
známka na průmyslovce čtyřka. A obě z matematiky.
JE to
prokletí!
Já jsem tátu
varovala! …Taky neřekl ani slovo.
Matematiku
jsme na průmyslovce naštěstí měli jen dva roky. Přesto reálně hrozilo, že na ní
ve druháku vypadnu někam na učňák. Ale já na ní vyzrála. Před poslední písemkou
na konci roku,
jsem se naučila všechny rovnice z učebnice nazpaměť. Byť
jsem jim za mák nerozuměla, dostala jsem z písemné práce dvojku, která mi
zajistila postup do dalšího ročníku.
Další dva
roky jsem se tak mohla za výrazné pomoci mých spolužáků, plně věnovat boji
s technologií, stavbě a provozu strojů, laboratorním
zkouškám a technickým výkresům.
Byť to pro mě byla léta plná učení, překvapivých
zjištění, nepochopitelných závěrů a nelogických výsledků, rozhodně jsem neměla
pocit, že na tuhle školu nepatřím. Svým způsobem mě bavila a díky převážně
chlapeckému kolektivu nebylo dne, který by nebyl vtipný. A tak občasné
neúspěchy byly vyváženy humorem a pubertálními kousky mých spolužáků. Přátelství,
která zde vznikla se přehoupla do dospělého života a některá trvají dodnes.
V den
mojí maturity pršelo.
Hned ráno
jsem si namluvila, že mi prší štěstí.
Zabralo to!
Mám
maturitu!
Abych
nezapomněla…,
že rodiče
mívají občas dobré nápady.
Náhodou jsem nakoukla sem na blog a úplně mě tenhle příspěvek vrátil do období vybírání střední školy. SPŠ strojní! Taky ji mám :-))) a já jsem si ji vybrala, ale ovlivnilo mě okolí ... za prvé jsem chtěla rýsovat a za druhé ji má snad celá naše rodina. Živila jsem se tím 3 roky, ale je to už ták dávno ... Krásnou neděli D.
OdpovědětVymazatJsi u mě vítána, Danko. Jsem ráda, že Tě můj příspěvek oslovil a připomněl studentská léta na strojárně:-) Také jsem chvíli pracovala v oboru, o tom budu psát příště:-) Děkuji za návštěvu a přijď zase.
VymazatPěkný den.
H.