Proč neřídím

Na svůj řidičský průkaz jsem se těšila už od šestnácti let. Za volantem jsem poprvé seděla ve stejném věku. Bylo to na Šumavě, v jedné zapomenuté vesnici na konci světa. Taťka mi půjčil osahat si volant a řadicí páku a ošlapat pedály. Jela jsem na dvojku po příjezdové cestě k chatě, kde jsme byli s rodiči na dovolené. První rozjezd jsem zvládla s přískoky, další už bez nich. Zkušební jízdu jsem si za rok zopakovala ještě jednou na stejném místě, tentokrát se zařazením i třetího převodového stupně.

Když jsem potom o šest měsíců později dělala závěrečné zkoušky v autoškole, zkušební komisař se mě zeptal, jestli už jsem někdy neřídila. Popřela jsem to s obavou o taťkovu pověst. 

A tak jsem konečně dostala svůj řidičský průkaz.
Přibližně ve stejné době svou autoškolu dokončila i moje mamka, která do té doby řidičák neměla. Nezřídka proto docházelo k situacím, kdy jsme se spolu doslova přetahovaly o klíčky od auta.

Dnes neřídím. 

Za volantem jsem neseděla několik let. 

Říkám si, že tak šetřím životní prostředí, rodinný rozpočet a pěší chůzí si upevňuji zdraví. 

Ve skutečnosti jsem postupně stále s častějšími výpadky v řízení, ztratila sebejistotu, odhad i reakce. Když jsem byla po delší době nucena sednout za volant, protože si manžel zapomněl řidičák v práci, cesta k lékaři dopadla tak, že mi byl po příjezdu naměřen tak vysoký tlak, že mě chtěli okamžitě hospitalizovat. Od té doby proto raději řízení přenechávám těm, které to baví, umí to a berou to jako každodenní součást svého života.

Já se z bodu A do bodu B přesouvám částečně po vlastních, a částečně hromadnou dopravou.

Za to bez starostí o auto a bez křečovitého svírání volantu.

Bez neustálého těkání očima od zpětných zrcátek k přístrojové desce a zpět.

Bez ztuhnutí nohou po každé, když mě, nebo protijedoucí vozidlo někdo nebezpečně předjíždí.

Bez bušení srdce na každé křižovatce.

Starost mám tak maximálně o to, aby mi neujel autobus, očima těkám po ubíhající přírodě, nohy mi tuhnou nanejvýš z dlouhé chůze a srdce se mi rozbuší, když cestou pozoruji pasoucí se srnky.

Abych nezapomněla...,

aby mi řidičák nepropadl, loni v létě jsem si nechala udělat nový.

Kdyby náhodou…