NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

středa 18. ledna 2017

Můj kolaps, den druhý

Nejspíš díky kapačce, kterou mi večer nalijí do žil, spím celou noc. 
Procitám s pocitem, že takhle dobře mi za poslední týden ještě nebylo a doufám, že to tak zůstane. Mám hlad. 
Mám hlad a přemýšlím, co bude pod snídaňovým poklopem. Mám chuť na Lipánek a čerstvý rohlík. Ten ,,chleba“ mi přece nemůžou přinést dvakrát po sobě…Když odklopím poklop, srdce mi poskočí. Je tam Lipánek a dva rohlíky. 
Celý den jsem opět vzorný pacient. Nechávám lékaře vpravovat do mého těla vše, co uznají za vhodné, jen se vždy slušně zeptám, co to je. Čtu, píšu, bloguju a poslouchám další životní příběhy paní ,,od vedle“. Manžel mě zásobuje dostatkem balené vody, protože jedna konvice čaje na den, pro dvě pacientky, pro vyplavení svinstva z těla, opravdu nestačí. S obavou, že k večeři mě TEN chleba už nemine, si nechávám přinést čerstvé celozrnné housky a žervé. Chleba s turistickým salámem, stejně jako včerejší paštika, tak končí v komunálním odpadu. Nerada plýtvám jídlem, ale jelikož toto za jídlo nepovažuji, vhazuji to nádoby k tomu určené, s lehkým srdcem.

Abych nezapomněla...,
že do nemocnice mě může dostat i zdánlivě obyčejný virus.


3 komentáře:

  1. Oj, ať už je líp a dobře... Přeji!
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, už je lépe. Asi to muselo přijít, abych si uvědomila některé věci.
      H.

      Vymazat
  2. Tělo si vždycky řekne, to je prostě signál... A je třeba nebrat ho na lehkou váhu! Těším se na další textíky :-)
    Jana

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta