Neviditelná písnička, pravá láska a barmanka se sociálním cítěním

Pondělí, 6.2.2017

Když jsem zakládala blog, myslela jsem si, že ho budu číst jen já(pořád dokola), moje dvě kamarádky a možná,…občas…moje děti. Když si tedy zrovna vzpomenou, že nějaký blog mám. 

Pravda, není to zrovna nejoblíbenější periodikum internetu, ale nějakou návštěvnost přece jen má. 

A dnešní komentáře, které na něm přistály, mě přesvědčily o tom, že má smysl se mu věnovat.

Úterý, 7.2.2017

Tekuté řetězy jsou docela praktická věc. Ovšem když jsou pouze tam, kam patří. 

Tedy na pneumatikách, botách a holích.

Myslím, že už kolega nebude mít víckrát potřebu, přesvědčit se, že má zákazník pravdu, když říká, že ventil na spreji tekutých řetězů je vadný. 

Mít lepkavou hmotu na pultě, brýlích, tabletu, notebooku, platebním terminálu i klávesnici, je opravdu zážitek k nezaplacení.

Středa, 8.2.2017

,,Babičko, nemůžeš mít ty oči zavžený, když zpíváš. To já potom tu písničku nevidím.“

Říká mi Emička, když ji večer uspávám.

Ono by možná bylo nejlepší, kdybys ji ani neslyšela, pomyslím si.

Jak dlouho ještě to nebohé děcko nepozná, že je to tragicky falešně?

Čtvrtek, 9.2.2017

,,Vem si s sebou plavky, kraťasy, tričko a zubní kartáček. Nic víc nepotřebuješ.“ 

Radí po telefonu manžel, když si balím věci. 

Ale co může chlap vědět o tom, co ženská potřebuje s sebou do lázní. Byť jen na dva dny. 

A tak kromě příručního batůžku se mnou pocestuje i rozhodně nepříruční cestovní taška.

Pátek, 10.2.2017

Vím, že můj muž, nesnáší můj notebook. 

Má pocit, že mu věnuji až příliš svého času. A navíc jakoukoliv IT techniku ignoruje. 

Přesto před ním projevím lítost, že si svůj noťas nemůžu vzít na víkend do lázní s sebou. 

Už bych ho se svým zavazadlem prostě neunesla.

A tak čekám něco jako: ,,Ty dva dni to snad bez něj vydržíš“.

Nebo: ,,Tak snad tady budeš mít jinou zábavu, než koukat do notebooku…“

Místo toho ale vymýšlí způsob, jak to udělat, abych ho tam mohla mít.

Sakra…

Není tohle ta láska? 

Sobota, 11.2.2017

Co mě napadne, když mi barmanka po patnácti minutách mého pobytu na baru nabídne, že mi koupí deci vína?

Že vypadám jako socka, která na něj nemá…

Že manžel vypadá jako držgrešle, který si sám dá pivo, ale manželce víno neobjedná…

A tak jsem si z toho vzala ponaučení:

Nelez k baru na pokec, když u toho nechceš chlastat.

Neděle, 12.2.2017

Lázeňské postřehy:

Pobyt v lázních může být přínosem i pro zdravé lidi. 

Pobyt v lázních není přínosem pro peněženku. Peníze se totiž nechají utratit na každém rohu.

Polehávání po procedurách není zase až tak špatné. Celý měsíc bych to asi nevydržela, ale pokud je to jenom na pár dnů…proč ne!

Pokud nemám pud sebezáchovy a jsem v lázních jako samoplátce, díky stravování typu ,,nandej si co sníš“,  můžu přijet domů o několik kilo těžší.

V případě, že někdo jede do lázní z jiných důvodů, než léčebných nebo relaxačních, žádný problém. Vždy se najde někdo další, kdo je tam z naprosto stejných důvodů. 

Abych nezapomněla...,

že blog se píše lépe, když někoho zajímá a že případné pozvání do lázní opět neodmítnu.