NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

sobota 18. února 2017

Deník


Deník jsem si nikdy nepsala. Vždycky jsem se totiž za svoje pocity styděla. A také jsem se bála, 
že by deník mohli najít rodiče a přečíst si ho.
S věkem se ale potřeby člověka mění, a nestydím se také už nějaký ten pátek.
Zjišťuji, že blbnu, a že může nastat doba, kdy si nebudu pamatovat vše, co bych chtěla.
A v počítači to bude jistota. Navíc mám nutkavou potřebu po sobě něco zanechat.
Proto devatenáctého února dva tisíce šestnáct, několik dní před mými narozeninami, zakládám svůj první deník v životě. Začátky jsou poněkud zmatené a vlastně ani pořádně nevím, co do něj psát.

Jaké bylo ten den počasí?
Dobře, napíšu, kolik bylo ráno stupňů a jestli svítilo sluníčko.

Co jsem celý den dělala?
No ale stručně, jinak z deníku bude životopis.

S jakými lidmi jsem se ten den setkala a jak setkání probíhalo?
No páni, to bude na román…

A tak některý den mám jen poznámku o počasí a jindy se rozepisuji na půl stránky.
Postupem času ale začínám být dost nesystematická. To je ostatně jedna z mých horších vlastností, tak proč se divit. V souvislosti s deníkem to ale způsobuje, že z deníku se po čase stává obdeník, týdeník až čtrnáctideník. A pak se marně snažím vzpomenout si zpětně, co a jak bylo dny předtím.
Tahle situace začíná pravý smysl deníku postrádat. Tak takhle by to teda nešlo.
K tomu, jak z té nesystematičnosti ven, mi pomůže jeden příspěvek na blogu, publikovaný koncem roku. Autor v něm vyzývá, abychom v roce dva tisíce sedmnáct každý den pořídili jednu fotografii a někde ji publikovali. Na blogu, na facebooku, na instagramu…
Jednu fotografii denně. Jakoukoliv. Můžu vyfotit západ slunce nebo třeba mrkev.
Nápad se mi líbí a publikovat budu…ve svém deníku.
Od nového roku píši deník pravidelně každý den. Již čtyřicet devět dnů, čtyřicet devět fotografií.
Možná svou nesystematičnost nakonec porazímJ.

Abych nezapomněla…,
že 24.3.2016 jsme byli v Praze dceři na promoci
že 2.4.2016 bylo 17°C a nachodila jsem 13 kilometrů
že 10.6.2016 jsem si koupila nové turistické boty
že 26.6.2016 mi rozkvetly fuchsie

10 komentářů:

  1. Milá Henrieto:-)
    Pod tíhou některých trošku kritických čtenářů, kteří chodí ke mě na blog a stěžovali si že málo píšu, jsem si velmi přála státi se dokonalou a být schopna vyplnit jejich představy a napsat filozofickou úvahu každý den..Zatím jsem se dostala na 2 až 3 za měsíc:-)Forma deníku je pro mě možná jen na fb v jednom příspěvku s fotkou denně.
    Za sebe gratuluji k tomuto počinu, že Vy dokážete a ráda budu číst co prožíváte.Krásné dny a brzy na přečtenou.
    Brigit ze Srdcové cesty

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Brigit, především jsem potěšena, že jste navštívila můj blog.
      Ono každý den napsat pár řádků o tom, jaké bylo počasí, jakou jsem měla náladu nebo co jsem zažila se svou vnučkou je poněkud jednodušší, než napsat tak hlubokou, moudrou, laskavou a motivační úvahu, jaké píšete na svém blogu Vy. Kdybych si mohla přečíst jen jednu za měsíc, budu za ni vděčná.
      I když se už tolik nestydím, jak píšu, introvertem zůstávám, proto je můj deník uložen v mém počítači. Přesto zde ráda zveřejňuji pár střípků ve formě týdeníku. Tak snad Vás budou bavit:-)
      Přeji krásné dny a moc děkuji.
      H.

      Vymazat
  2. Kdysi jsem se o něco podobného pokoušela, ale také jsem se styděla, rodiče neunávali soukromí.
    Dnes už nemám potřebu, ale je možné, že se dostaví.Jsem šílený hektik a nesystematik, byl by to chaos první třídy.
    Držím ti palce a když něco nestihneš, máš to v srdci, tam se to nikdy neztratí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě se ta potřeba dostavila až s věkem:-) A zjistila jsem, že je to docela i zábava, vrátit se třeba o rok zpět a přečíst si, co jsem tenkrát prožívala...
      Děkuji, souhlasím:-)
      H.

      Vymazat
  3. Obdivuji tě a inspiruji se. Já mám trochu obavy co psát a napsat na síť. Ale důslednost se snažím dodržovat, chci letos napsat knihu o našem domácím vzdělávání a to bych bez důslednosti nikdy nezvládla. Můžeme se vzájemně podporovat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Jodie, to je hrozně milé:-)
      Deník si píšu pro sebe a je uložen v mém počítači. Zde se dělím o pár střípků formou týdeníků:-)
      Přeji Ti, aby se kniha podařila, určitě bude přínosem nejen pro Tebe:-)
      H.

      Vymazat
  4. Deníky jsem zkoušela už v nácti, ale před třemi lety, kdy jsem prožívala pro mě nelehké období jsem popsala tři sešity a hodně mi to pomáhalo. Asi to nebyly deníky v pravém slova smyslu a nikdy je už nebudu číst ... Pak jsem založila blog a tam fotky i psaní a vkládám podle toho, co mám zrovna na srdci ... Krásné dny D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto chápu, Dani. Mám stejnou zkušenost. Papír nebo klávesnice(to je vlastně jedno), snesou všechny bolesti světa. A člověku se alespoň trochu uleví.
      Přeji Ti, ať už v životě nemusíš popsat ani jeden sešit:-)
      H.

      Vymazat
  5. Henrietto, tvé týdeníky čtu ráda - máš talent na čtivou vtipnou zkratku. Takže budu ráda, když budu i nadále mít možnost nahlédnout do střípků z tvého deníku.
    A musím říci, že i já se občas na svém blogu ráda vrátím zpátky a oživuji si věci, které se staly (třeba jak manžel vymyslel zkratku rovnou za nosem a pak půlku toho kopce sjížděl v suchém listí po zadku ;-))
    Hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, děkuju, to je od Tebe milé.
      Jsem ráda, že nejsem sama, kdo si pročítá své staré příspěvky. Takže to není úchylka...:-) Ještě, že máme ty manžely...
      Pěkný nedělní večer.
      H.

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta