Malý princ
Antoine de Saint - Exupéry
Audiokniha
,,Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím
neviditelné“.
Po mé první audioknize se logicky dalo očekávat, že další
bude následovat.
Nad výběrem jsem moc nepřemýšlela a počkala jsem, co mi
nabídne Youtube. Mezi prvními odkazy se objevuje Malý princ.
Zvláštní.
V dětství jsem se této knize úspěšně vyhýbala, navzdory
tomu, že to byla povinná četba a všichni o ní mluvili. S přesvědčením, že na ní něco přece musí být, když ji
všichni čtou, jsem měla potřebu do ní několikrát nahlédnout. Pokaždé ale, když se mi
dostala do ruky, ve mně po přečtení několika vět, vyvolala domněnku, že je to
hrozná blbost.
,,Řeč je pramenem nedorozumění“
Nejspíš jsem tenkrát na toto dílko nebyla dostatečně zralá.
A teď, bezmála po pětatřiceti letech, na mě vykoukne na Youtube a nabízí se mi
k poslechu.
Čte Viktor Preiss. No neberte to!
Překvapení se dostaví hned na začátku příběhu, s větou,
kterou vysloví Malý princ:
,,Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde“.
A pak už jenom poslouchám nádhernému tónu hlasu Viktora
Preisse a žasnu nad moudrostí a laskavostí tohoto díla. A už se nedivím, že
jsem tenkrát nerozuměla…Chvíle Malého prince měla přijít až teď.
,,Myslel jsem, že jsem bohatý,
Že mám jedinečnou květinu.
A zatím mám jen obyčejnou růži“.
Už je to nějaký ten týden, co mi Malý princ prostřednictvím
Viktora Preisse dovyprávěl svůj příběh. A já pořád slyším jeho hlas…
A co teď s tím, když toužím vzít Malého prince do ruky,
listovat jím, přivonět k jeho růži, pohladit ,,jeho“ lišku a vidět jeho
západy slunce?
Abych nezapomněla…,
,,Člověk se vydává nebezpečí že bude plakat, když se nechá
ochočit.“ Malý princ.
Opět jsi to přesně vystihla - důvody, proč se mi do Malého prince nechtělo. Ale teď už si ho pustím taky... :-)
OdpovědětVymazatJdi do toho! Je to pohlazení pro duši i pro uši:-)
VymazatPřeji pěkný zážitek.
H.
Take se mi do Maleho prince nechtelo, premyslim, do ceho se po dlouhe dobe zacit, tak dekuji za tip:-). M.
OdpovědětVymazatRádo se stalo:-) Snad se bude líbit. Mne určitě taky tištěná podoba nemine.
VymazatH.
Hmm asi též přehodnotím svoji nechuť tuto knihu číst.
OdpovědětVymazatKdyž tě všichni do něčeho cpou a ještě v pubertě, tak jak to asi tak může dopadnout :-).
No přesně. Všichni jsme měli zafixováno, že co je povinná četba, to za moc nestojí. Ale ono to není vždycky pravda. Akorát, že k tomu musíme dospět až později. Někteří MNOOOHEM později:-)
VymazatTak do toho, Mončo!
H.
Vidím, že nejsem jediná, kdo nemá tuto knížku mezi přečtenými... Že bych zkusila, jestli už jsem k ní dozrála? Trochu se bojím... (co když ne a já ve svém věku zjistím, že jsem nezralá?)
OdpovědětVymazatZkus! Třeba přečteš jen první kapitolu... No a co. Tak se k ní vrátíš třeba v osmdesáti:-))
VymazatH.
Taky ji mám v knihovničce, od svých šesti let (ještě s věnováním od paní učitelky z MŠ). V ruce jsem ji měla od té doby mockrát... a zatím ji nikdy kompletně nepřečetla. Ale ono na něho dojde! :-))) Jsem ráda, že nás je víc :-)))
OdpovědětVymazatHezké dny, Henrieto
J.
Paní učitelka už tenkrát věděla, co daruje za poklad. Tak Ti přeji, ať ho taky objevíš:-)
VymazatMěj pěkný víkend.
H.
Tak toto je obrovská výzva, mě kniha v mládí neoslovila a doslova jsem se tomu vyhýbala, mno...že by nazrál také čas, já mám totiž hlas pan Preisse moc ráda. Knihu jsme dostali v deváté třídě na rozloučenou a celý život mě provází...
OdpovědětVymazatKoukám, že je nás čím dál víc, kterým Malý princ ve školním věku nic neřekl. Tak jsem klidnější. Asi nebudu tak divná:-)
VymazatTak do toho, třeba je ten správný čas.
Krásný večer
H.