Lázeňská diagnóza

Na letošní rok jsem plánovala různé akce a výlety. 

Návrat do Českého ráje, víkend v Mikulově s exkurzí do Sonnentoru, turistický výšlap k pramenům Labe a stejně jako vloni, dovolenou v Tatrách.

Pobyt v lázních v mých plánech sice nebyl, ale když už to osud rozhodl za mě, balím do Třeboně. 

Na místním autobusovém nádraží, kam dorážím linkovým autobusem v půl šesté večer, na mě čeká můj muž. Po více jak týdnu pobytu v léčebných lázních už ví, jak to tady chodí, a protože v průvodcovství se přímo vyžívá, čeká mě exkurze nejen po setmělém městě, ale i po lázních Aurora. Abych mu dokázala, že mě to opravdu zajímá, vytáhnu mobil a chci si vyfotit hlavní, osvětlený, lázeňský vchod. Fotoaparát v mobilu ale stávkuje a místo neonového nápisu Lázně Aurora, fotím jen tmu. Tmu ale fotím i uvnitř osvětleného objektu, což mě mírně rozladí.

Tato situace, mě přiměje zamyslet se nad modely mobilních telefonů, které se mi poslední dobou líbily.

Kdyby došlo na nejhorší a fotoaparát v mobilu definitivně odešel.

Na nejhorší nedojde.

Ale je to ještě horší, než nejhorší.

Když asi o hodinu později náhodou otočím svůj mobil, vidím pod krytem papírek s odjezdy a příjezdy linkových autobusů do Třeboně.

Můj papírek, který jsem si tam sama vložila, abych ho měla po ruce.

Můj papírek, který zakrývá i čočku fotoaparátu.

Myslím, že tohle už bude nějaká diagnóza.

Blbý je, že momentálně se nacházím ve špatném ústavu.

Tohle stravování typu: ,,Nalož si, co sníš“, bych zakázala. Vyhladovělá mám chuť úplně na všechno, co se nabízí, a že toho není málo. K mé spokojenosti jsou v menu i ryby a zelenina. A tak si nakládám opravdu vydatně. K večeři, k snídani, k obědu…než si uvědomím, že takhle to asi nepůjde. Budu se muset smířit s tím, že zaplacenou částku prostě neprojím. Nechci přece v neděli odjíždět s rozepnutým knoflíkem u kalhot.

Kdyby mě zase někdo, někdy, náhodou pozval do lázní, pravděpodobně neodmítnu. Nevydržela bych tu asi dlouho, ale pár dní je fajn. Mám štěstí, že jsem zde jako zdravá. Přesto mám pocit, že budu odjíždět ještě o něco zdravější. Protože po vyčerpávající chřipce konečně odpočívám, prohřívám se, relaxuji, bavím se. A o tom to tady přece je.

Abych nezapomněla…,

že lázně jsou dobré pro tělo i duši, a že kvalitní fotky přes papír prostě neudělám.