Silvestrovský

Loučím se s Tebou roku 2016, s radostí i pokorou.

Když mi rok před Tebou, rok 2015, vzal maminku, byla jsem přesvědčena o tom, že Ty už budeš šťastný, veselý, bezstarostný a plný zdraví a spokojenosti.

Místo toho jsi byl plný starostí a nejistoty, zoufalství a bezmoci, strachu a bolesti.

Dříve, než se Tvá vláda naplno projevila, manžel přišel o práci a synovi se zhroutil svět, když ho opustila manželka. Asi abych si uvědomila, že jsou horší věci, než nevydařené manželství, stal se v létě synovi těžký úraz páteře a v září si manžel vážně poranil levou ruku, což ho na dlouhou dobu vyřadilo z práce i plnohodnotného života. Ještě před koncem Tvé vlády, jsi mne vystavil, roku 2016, dalšímu stresu, obavám a nejistotě ohledně našeho zatím nenarozeného vnoučete.

Opravdu mi takových zkoušek bylo po celý rok zapotřebí?

Snad proto, aby se zlé, vyvážilo dobrým a já se z toho úplně nezbláznila, připravil jsi mi i několik krásných chvil. Třeba, když jsem šla podruhé v životě do Prčic! Byla to zkouška odhodlání, bolesti, sebezapření a vytrvalosti, přesto nezapomenutelný zážitek. Dovolená ve Vysokých Tatrách byla pro mě úplně nejvíc z celého roku. Viděla jsem nádherná místa, o kterých jsem dosud neměla tušení, že existují. A uvědomila jsem si, že není nic krásnějšího, než příroda. Podobně fascinující byl pro mě i turistický víkend v Českém Ráji, který jsme si s manželem dopřáli jen několik týdnů před jeho úrazem. Nezapomenutelné a šťastné byly pro mne i chvíle strávené s naší vnučkou.

Byl jsi v dobrém i špatném tak silný a intenzivní. 

Proto na Tebe nejspíš nikdy nezapomenu, roku 2016. 

Sbohem a DĚKUJI!

Abych nezapomněla…,

že ďábelská šestka končí a šťastná sedmička začíná.