Láska navždy

Když se to narodilo, byl to nedonošený uzlíček krmený sondičkou.

Uzlíček, který si jeho rodiče doslova vymodlili.

Několik týdnů jsme se na něj jezdili koukat jen přes prosklené dveře nedonošeneckého oddělení písecké nemocnice. S přilepenými nosy na skle, které nás fyzicky dělilo od tohoto stvořeníčka, jsme se nad ním nekonečně dlouho rozplývali.

Tenkrát jsem si ještě nedovedla představit, jak mi tahle křehká holčička jednou řekne, babičko.

Tenhle kus velikánského štěstí nás potkal již před třemi roky.

Rodiče s láskou trávili hodiny učením miminka, jak má papat a rehabilitací jeho nedonošeného tělíčka. A tak se z křehké bytosti stala jedinečná, dětská osobnost, která dnes papá za dvě, miluje pohyb, společnost a řídí celou rodinu.

Od jejího narození se stalo hodně zlého. Ale i když bylo nejhůř, radost a úsměv vnučky nás vrátil do života a připomněl nám, proč vlastně na tom světě jsme.

Jako třeba dnes.

Abych nezapomněla...,

co je v životě důležité.