Lovec draků

Lovec draků, Khaled Hosseini

Když se v knihovně ocitnu v oddělení H, padne mi do oka jméno Hosseini Khaled.

Hosseini, Hosseini…, to už jsem někde slyšela…Nemohu si vzpomenout kde, ani co.

Ale mám pocit, že to bylo něco mimořádného. Proto vezmu do ruky knihu Lovec draků, která je tam od tohoto autora jediná. Ten název nic moc a obal také ne…kluk, který pouští draka. A je to navíc z Afgánistánu – další mínus. Aby to nebyla nějaká blbost…Ale proč mě tak fascinuje autorovo jméno?

Kniha se mnou nakonec projde knihovnickým turniketem a začínám ji číst hned ve vlaku, cestou domů. Po pár stránkách je mi jasné, že jsem chybu rozhodně neudělala. Vypravěčské schopnosti Khaleda Hosseiniho jsou tak mimořádné, že jsem opravdu překvapena, jak děj ubíhá. Slovo za slovem, věta za větou, stránka za stránkou. Doslova hltám dojemný příběh dvou chlapců z různých společenských vrstev, který se odehrává na pozadí historických událostí. Příběh o bezpodmínečném přátelství, bezbřehé oddanosti, ale i zbabělosti, zradě a křivdě. Otázkou zůstává, jestli velká křivda z dětství, půjde v dospělosti ještě napravit.

Když o Afghánistánu začne vyprávět člověk, který se tam narodil, a navíc takovým způsobem, jakým to umí pouze Khaled Hosseini, rázem si uvědomíte, že toto prostředí nemusí být pouze takové, jaké ho známe ze současných médií. Že má svoji historii, kterou najednou toužíte poznat.

Abych nezapomněla…,

,,Pro Tebe, třeba tisíckrát!“