Je to i můj život

Je to i můj život, Jodi Picoultová

zdroj: Databáze knih

Po přečtení knihy Čas odejít, chci více Jodi Picoultové.

Nad knihou Je to i můj život z počátku váhám, protože se mi dostává do ruky zrovna v době, kdy nejsem naladěna na téma nemoci. Nakonec ji beru a říkám si, že když to nepůjde, odložím ji.

Kupodivu to jde, a velice dobře. Pravda, je to těžké a kontroverzní téma, ale příběh je velmi čtivý. Rodina, která se potýká se smrtelnou nemocí své dcery Kate a druhou dceru Annu, která byla počata proto, aby Kate darovala svou krev, kostní dřeň a případně i orgány, využívá pro její záchranu.

Než se ovšem jedenáctiletá Anna vzepře a najde si právníka.

Hodlá se totiž soudit se svou rodinou o svůj svobodný život bez lékařů, nemocnic a vyšetření.

Příběh začne rozkrývat psychologické povahy všech postav příběhu. Vystřídají se ve mně snad všechny pocity a emoce. Největší problém mám s matkou obou sester. Tak strašně jí chci rozumět, ale moje pocity jsou v souvislosti s její postavu rozporuplné. 

Za každou cenu chce zachránit své nemocné dítě. 

I za cenu toho, že druhé dítě nutí k utrpení. 

Ale co já vím, co všechno v takové situaci dokáže matka udělat?

Ještě nikdy jsem z žádné knihy nebyla tak bezradná. Nevím, kdo je tady ten špatný, nevím, komu mám ,,fandit“.

A nebyla by to Jodi Picoultová, kdyby vše bylo tak, jak má být.

Ke všem těm emocím, které s příběhem prožívám, k té bezradnosti, co cítím, se konec příběhu otočí směrem, který mi otevře ústa, zastaví dech a nakonec i rozpláče.

Abych nezapomněla...,

že Jodi Picoultová mě vždycky dostane!