Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
 |
| zdroj: Databáze knih |
Když si
knihu Tisíce planoucích sluncí nesu z knihovny domů, nepředpokládám, že
bude lepší, než autorova první kniha, Lovec draků.
V té chvíli ještě netuším, jak velký je to omyl! Netuším, že se mi tak vryje pod kůži, že mi bude líto ji vracet a že ji dokonce před vhozením do biblioboxu knihovny, mimoděk pohladím.
Je to neuvěřitelné, ale tento příběh je ještě
o trochu vyšší level.
A Hosseinovo vyprávění je opět nezapomenutelné.
Příběh dvou
afghánských žen, vyrůstajících na různých místech a v různých životních podmínkách, které
dohromady svede osud.
Žen, které jsou si nejprve cizí, později se nenávidí, a
přesto spolu musí sdílet společný život.
Obě se stanou obětí týrání a ponižování společným mužem a jsou utlačováni a
degradováni afghánským systémem. Jenom při vzájemném pochopení a obětování se
jedné pro druhou, mohou čelit krutému osudu.
Je to příběh
celoživotní lásky, nenávisti, krutého ponížení, neskutečného utrpení a
obětování se pro druhého člověka.
To vše na pozadí válečného Kábulu.
V knize
není zbytečný jediný odstavec, jediná věta, jediné slovo. Autorovi věřím naprosto všechno.
A možná proto také nemůžu
unést ty emoce.
Knihu musím
několikrát odložit, abych je vstřebala, teprve pak můžu pokračovat ve čtení.
Přesto si nedovedu
představit, že bych kdy ještě četla lepší knihu.
Nezapomenutelný
zážitek!
Děkuji, pane
Hosseini!
Abych nezapomněla...,
že Tisíce planoucích sluncí ve mě probudilo tisíce planoucích emocí.
no tak to se budu těšit i na tuhle knížku, Lovci draků byla skvělá
OdpovědětVymazatCítila jsem to Henrieto stejně. Někdy mne až "bolelo u srdce", knihu odložila, vydýchala se a četla dál, občas i slzy se tlačily do očí. Po dočtení jsem byla šťastná, že žiji v Evropě.
OdpovědětVymazatÁla
To je přesný, Álo.
VymazatOd přečtení této knížky jsem zatím neměla v ruce žádnou, která by ve mě vyvolala podobné pocity. A pořád pro mě zůstává TOP 1.
H.