O vaření poprvé

zdroj: Databáze knih

Jako puberťačka, kterou má matka za úkol naučit vařit, jsem se do kuchyně moc nehrnula.

,,Pojď mámě pomoct s vařením!“, zavelel taťka každou neděli.

Znechuceně jsem odložila knížku, nebo vstala od televize a protočila panenky.

Škrábala jsem brambory, strouhala okurku na okurkový salát, nebo jsem mamce podávala suroviny ze špajzu. Prostě práce pomocného kuchtíka, které mě absolutně nebavily. V malé panelákové kuchyni jsme si s mamkou navíc překážely a neustále jsme se sobě musely vyhýbat. Prostě ,,vopruz“, jak bych tenkrát řekla…

Moje první jídlo, které jsem uvařila úplně sama, byly špagety s kečupem, po čase jsem ještě zvládala ,,smažák" s hranolkama a francouzské brambory. Moučník, který jsem sama upekla, byl perník.

A s tímto kuchařským uměním jsem ve svých dvaceti letech odešla z domova do vlastní kuchyně. První den v novém bytě jsme měli s manželem k večeři ,,smažák", jako ještě mnohokrát potom.

Nicméně jsem do své domácnosti byla od mamky vybavena tlustou Praktickou kuchařkou od Libuše Vlachové. Tato kniha českých receptů, mě naučila více, než nucená přítomnost v mamčiný kuchyni v době puberty.

Moje první houskové knedlíky, lívance, palačinky, vepřovou kýtu na smetaně, rajskou i svíčkovou omáčku, jsem vytvořila právě podle této kuchařky. Mám ji dodnes. Pravda, po sedmadvaceti letech je již v dost zuboženém stavu. Na několika stránkách se nacházejí zaschlé vzorky některých pokrmů a možná i kvůli nim, se do ní před lety pustil i náš pes. Proto některé listy chybí a některých je třeba jen polovina. Otisky pudlích zubů jsou na zachovaných stránkách patrné dodnes. Každopádně tento zvadlý, ohmataný a pomačkaný salát v podobě Praktické kuchařky mám dodnes po ruce, i když moje vaření se poslední dobou ubírá poněkud jiným směrem.

Abych nezapomněla…,

že nejlepší kurzy vaření se odehrávají ve vlastní kuchyni.