O vaření potřetí

Teprve ve své kuchyni jsem si uvědomila, jakými změnami člověk dokáže během svého života projít. Ještě před pár lety jsem si nedokázala představit, že bych vařila, a s chutí jedla, například dýňovou polévku, pohankovou cmundu nebo celerové karbanátky.

U nás doma, co si pamatuji z dětství, se vařila pouze dvě zeleninová jídla. 

Bramborová polévka a smažený květák.

A proč jsem se tedy vrhla na zeleninu? Důvod je prostý. Léčba jídlem. Ekzém, od kterého mi lékaři nebyli schopni pomoci.

Nadšeně tedy navštěvuji farmářské trhy, odkud každý týden, za pomoci mé dcery vozím kilogramy čerstvé zeleniny. 

Často proto od manžela, když otevře lednici, slyším:

,,Můžeš mi říct, co dělá Tvoje dýně u mých salámů?“

Zeleninová jídla mají neuvěřitelnou pestrost a mám pocit, že nikdy nemohou dojít nápady na jejich přípravu. Vždyť jenom paní Francová, napsala již tři Kuchařky ze Svatojánu, plné vynikajících zdravých, zeleninových pokrmů.

Moje sbírka receptů z minulých let ale nezahálí. Často ji beru do ruky, když vařím rodině, někdy dokonce najdeme společný kompromis. 

Největší inspirací v kuchyni je mi ale stále můj mlsný jazyk a neodolatelná chuť k jídlu!

                                                                                       

Abych nezapomněla…,

že až já přestanu jíst, tak je se mnou amen.