Život s workoholikem

Mělo mě to varovat už před svatbou. Často mluvil o práci, ale já jsem si myslela, že je to proto, že mi tím dává najevo, že o něm můžu vědět naprosto všechno. 

A tak jsem kromě jiného věděla, které pole zrovna ten den oral, kde sekl krmení, do jakého kravína to vezl a která kráva toho kolik sežrala.

Připadalo mi to romantické a byla jsem šťastná.

A tak byla svatba.

I když během společných let vystřídal několik zaměstnání, stále zůstával řidičem.

Proto jsem věděla, které pole vápnil s Tatrou, nebo kam přišla která fůra betonu, když ji vezl domíchávačem.

Kde skládal umyvadla, vany a kde záchody, když vozil keramiku.

Znala jsem všechny trasy mezinárodní kamionové dopravy od Manchesteru, přes Istanbul až po Leningrad.  

Dnes už dokonce i vím, co je to harvestor, vyvážečka, kolik mají tun a kudy vedou objížďky pro nadrozměrné náklady.

S bagrem jsem seznámena tak, že bych si snad troufla vyhrabat ten rybník sama.

Na život s workoholikem si musíte buď zvyknout, nebo do něj vůbec nejít.

Workoholik totiž:

-          chodí do práce i ve státní svátky a o víkendech

-          nemá problém odejít do práce z oslavy vlastních narozenin, nebo na ní vůbec nepřijít

-          se klidně nechá odvolat do práce uprostřed dovolené.

-          tráví dovolenou s rodinou na místech, kde někdy pracoval.

-          dokáže o své práci hodiny mluvit

-          se nezajímá o práci druhých

-          by se pro každou firmu, kde pracuje, rozkrájel.

-          nikdy není nezaměstnaný

-          nikdy si na chřipku nebo angínu nebere neschopenku

-          myslí na práci, i když leží v nemocnici s pracovním úrazem

Divím se, že se o toho mého workoholika ještě firmy neperou.

Abych nezapomněla…,

že život s workoholikem je pořád lepší, než život s alkoholikem.