Ranní důvěrnosti

Čekala jsem na něj celé léto.

Stále se ale držel opodál.

Možná mě odněkud pozoroval…

Nenašel odvahu, nebo jenom nebyl poblíž, aby se mě dotknul.

Až dnes ráno, cestou do práce.

Nepřiblížil se opatrně a tiše, jak jsem očekávala.

Náhle mě prudce chytil za obě ruce najednou, což způsobilo moje rozechvění po celém těle.

Rozechvění, které ustalo až dlouho potom.

Teď už vím, že mne na několik měsíců neopustí.

Bude se mne dotýkat každé ráno a bude čím dál odvážnější.

Moje ruce mu za pár dnů nebudou stačit.

Bude mne hladit po tvářích, ve vlasech, bude mi masírovat chodidla.

Určitě najde i odvahu, vetřít se mi pod bundu.

Je tak intenzivní, čerstvý a zároveň neodbytný a dotěrný, ten ranní chlad.

Abych nezapomněla...,

že čas krátkých sukní, triček bez rukávů a slunečních brýlí je pryč.