NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 28. ledna 2019

Bezzubým bláznem, jak se mi rozsvítilo a asi ho zabiju


Pondělí, 21.1.2019
Kolikrát jsem se marně pokoušela vypěstovat z pecky avokádo, bych na prstech jedné ruky už ani nespočítala. Myslím, že by nestačily ani prsty na dvou rukách. Kdyby mi ale můj muž půjčil tu svojí třetí ruku, ke které včera díky mně přišel, možná bych se nakonec dopočítala.
Každopádně mých pěstitelských avokádových pokusů bylo nespočet a rozhodně nemůžu říct, že by byly úspěšné.

Úterý, 22.1.2019
Když jsem si poprvé uvědomila, že budu potřebovat psychologa, vzpomněla jsem si na svoji mámu, které jsem jeho návštěvu celá léta marně doporučovala.
Bohužel v době, kdy sama vyhledala dokonce i psychiatra, bylo už její autoimunitní onemocnění nevyléčitelné.
Proto je možná lepší se dříve vykecat někomu cizímu, a získat tak cenný pohled z druhé strany než svým vyhořením dovést tělo ke zkáze.
Otázkou ovšem je, jestli vůbec někoho, kdo bude mít na mé žvásty čas, seženu.
Zubaře už sháním bezvýsledně půl roku, tak doufám, že to s psychologem nebude podobné.
Bezzubým bláznem bych se opravdu stát nechtěla.

Středa, 23.1.2019
I v dnešní době, kdy vyrůstají herny a moderní dětská hřiště dotovaná z různých fondů Evropské unie, se najde vzpomínka na dětství již dávno minulá. Na dětství, strávená na pískovištích prorostlých trávou, kde nějaký ten kyblíček s lopatičkou byl vždycky k dispozici. Dětská hřiště byla sice nemoderní a zcela jistě nesplňovala přísné bezpečnostní předpisy, zato byla plná dětí, které mnohdy ani nestačily dojít ze školy domů. Aktovky se tak povalovaly poblíž, a na oprýskané zeměkouli, rozvrzaném kolotoči či laminátové klouzačce vznikala první dětská přátelství, a dojídaly se zapomenuté školní svačiny.

Čtvrtek, 24.1.2019
Že ve vteřině může být všechno naprosto jinak, a že život a zdraví člověka je křehčí než motýlí křídla, si uvědomím, když jdu dnes od lékaře. Právě ve chvíli, kdy se mé myšlenky nade mnou vznášejí jako obláček, si nevšimnu zledovatělého místa na hranici chodníku a vozovky, kam se zrovna chystám vkročit.
Proto nestačím nijak zareagovat. Ruce zůstávají při těle a ani sebemenším pohybem se při podklouznutí pravé nohy nesnaží získat právě ztracenou rovnováhu. Co se stalo si uvědomím až když ležím na zádech a hlava tvrdě naráží na chodník. Doufám, že křupnutí, které při dopadu ucítím nepochází z mojí hlavy, ale z ledu. Otřesená vstávám a snažím se srovnat myšlenky i mozek v lebce.
Zkoumám místo, kde jsem ještě před pár vteřinami ležela a snažím se podle otisků rukou a těla přijít na to, do čeho moje hlava narazila, a věřím, že to nebyl ten volně ležící kus ledu s ostrými hranami.
Sundávám zimní čepici a s úlevou zjišťuji, že krev neteče. Teď už jen zbývá věřit, že se během následujících čtyřiadvaceti hodin nedostaví příznaky otřesu mozku, a že se mi tou tvrdou ránou do palice pouze rozsvítilo.

Pátek, 25.1.2019
,,On je děda dneska nějakej jinej…“ říká mi Amálka, když vyjdeme společně z domu.
,,Jak to?“ ptám se a prohlížím si mého muže, abych zjistila, co je na něm jinak než obvykle. Kromě toho, že si nasadil svou zimní čepici ,,na blbečka“, se mi zdá, že vypadá pořád stejně.
,,No já jsem mu řekla,“ vysvětluje Amálka, ,,aby si vzal čepici a on mě hned poslech…“
,,Aha“, pochopím jeho vzezření a jsem ráda, že způsobem nasazení čepice chtěl Amálku nejspíš jenom pobavit. Stařecká demence, které jsem se začala u něj obávat, tak naštěstí zatím ještě není na pořadu dne.

Sobota, 26.1.2019
,,Co to zase máš, prosím tě?“ ptá se mě můj muž, když mě při příchodu do kuchyně vidí snídat mug cake s malinami.
,,Mug cake,“ odpovím s plnou pusou.
,,Mug co??“ ptá se
,,MAG KEJK…chceš ochutnat?“
,,Nechci.“ odpoví a sáhne do spíže pro chleba.
To je dobře, pomyslím si, vidličkou naberu pořádné, ještě teplé sousto a ponořím ho do horkých malin.

Neděle, 27.1.2019
Po shlédnutí televizní reportáže o víkendovém výstupu na Sněžku mě přepadne touha zúčastnit se stejného výstupu na jaře. Proto, hned jak moderátor ukončí rozhovor s posledním účastníkem, se otočím na svého muže, abych své přání vyslovila nahlas: ,,Tyjo, to bysme na jaře mohli jít, ne. To by bylo fajn…“
Chvíli se na mě nevěřícně dívá, zdá se mi, že snad i mírně zavrtí hlavou: ,,Prosím tě ty, která nesnáší masové akce bys šla s davem na Sněžku, jo?!“
Teď se na něj nevěřícně podívám já: ,,Já že nesnáším masové akce? A kdo to říkal? Mně lidi nevadí, proč myslíš, že chodím do Prčic?“
,,Říkalas to…“ procedí mezi zuby, nervózně vstane z pohovky a nejspíš s vědomím toho, že šlápnul vedle, se chystá odejít z místnosti. Mezi dveřmi se na mě otočí a tváří se tak, jako by ho napadla spásná myšlenka. Ta, která ho má od výstupu na Sněžku zachránit. A když zrovna přemýšlím, jestli jsem opravdu nějakou masovou akci přece jenom někdy neodsoudila, vypadne z něj:
,,Třeba gruppen sex! Ten jsi vždycky odmítala…“
Asi ho zabiju.


Abych nezapomněla…
mám pocit, že humor mého muže začíná být pomalu ale jistě nepublikovatelný.


36 komentářů:

  1. Jindřiško, doufám, že se Ti po pádu nic nestalo. Ono je to hned, občas to pěkně klouže a i já letos několikrát balancovala. .o) Kde se ještě nachází zeměkoule? tu si pamatuji z dětství. Mug cake jsem dělala podobně, recept tu někdo dával loni a bylo to do mikrovlnky. Za pár minut hotovo a moc nám chutnalo. Tento s malinami vypadá skvěle.
    Přiznám se, že mne překvapuje, že potřebuješ psychologa, dle týdeníků to tak nevypadá, ale chápu, že jsou věci, které se neventilují na "veřejnosti". Tak snad nějakého seženeš a časem se vše srovná, abys nedopadla jako maminka.
    Přeji pohodový večer. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Byla to pecka šílená a fakt jsem se bála. Ale naštěstí je to v pořádku. Zeměkouli máme u nás na bývalém plácku pro děti, nyní tudy vede naučná stezka.
      Dášo, přece to, že se snažím brát život s humorem a vidím na každém dni spíše to lepší neznamená, že na některé jiné věci nepotřebuji získat určitý nadhled. A jelikož se mi to samotné nedaří, došla jsem k závěru, že psycholog by mi mohl být přínosem. Neberu to tak vážně, jak jsi to podala, nestydím se za to a věřím, že to bude fajn.
      Každopádně Ti děkuji, měj se krásně.
      Jindra

      Smazat
    2. Jindři, já to nemyslela, že by to mělo být tak vážné, jen když jsem četla, jak dopadla maminka, tak mne to vyděsilo. V dnešní době, kdy se na nás valí tolik věcí a úkolů a starostí, je někdy třeba si vyslechnout názory a rady odborníků a podívat se na problém jinýma očima. Spíš oceňuji, že odborníka hledáš, protože spousta lidí si tuto možnost vůbec nepřipouští a pak to může být problém. Měla jsem kolegu, statného chlapa, který měl "depky" z toho, že nic nedokázal, že nic nemá, že ve svém věku nemá žádné postavení atd. a začal docházet k psychologovi.(Přitom měl rodinu, svoje bydlení, dobrou práci, celkem slušné auto...) Ten s ním vše rozebíral a myslím, že mu docela pomohl. Někdy opravdu stačí se vypovídat a slyšet názor někoho jiného.
      Takže Ti moc fandím a jsem ráda, že bereš stále život s humorem. :o)
      Měj pohodové dny. D.

      Smazat
    3. Já jsem ve svém životě šťastná Dášo, mám všechno, co si můžu přát, rodinu, zdraví, práci, bydlení. A chci, aby to tak zůstalo. Proto, když mám teď pocit, že si s jedním z toho lámu hlavu víc, než je zdrávo a příliš mě to zatěžuje, ráda bych to prostě vyřešila tak, že se na to podívám z venčí. A k tomu potřebuji právě toho psychologa. Jsi moc hodná, děkuji za podporu. Zkušenost Tvého kolegy je důkazem toho, že to má smysl.
      Jindra

      Smazat
  2. A já ty maliny pořád ještě nemám! Ani banán! Tak snad zítra?? 😊

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak snad na ně brzy narazíš, aby ses dala do pečení:-).

      Smazat
  3. S avokádem mám taky zážitek. Ne tedy pěstitelský (o to jsem se nikdy nepokusila), ale mírně krvavý. Někde jsem vyčetla, jak se vyndavá pecka zaseknutím nože a rozhodla jsem se to manželovi předvést. Skončilo to špičkou nože zabodnutou v prstu, kam se vnořila rozhodně líp než do pecky, a manželovým konstatováním, že jsem snad úplně pitomá (měl v podstatě pravdu :-D).
    Psychologa jsem sama kdysi využila a potvrzuji, že potřeba problém zformulovat i pohled někoho jiného pomáhají. Byť problémy za nás samozřejmě nevyřeší. Já tenkrát využila RIAPS, kam jde přijít bez objednání, ale nevím, jestli to není jen pražská záležitost.
    A jsem ráda, že je tvá hlava v pořádku.
    Hezký týden

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to snad budu mít raději pěstitelské neúspěchy než úspěšně zaseknutý nůž v ruce jako Ty, Stáňo. Já teda nevím, co měl autor rady na mysli, ale já prostě avokádo zbavím slupky, kolem dokola ho objedu nožem, rozloupnu a pecku vyndám:-).
      Super, přesně tohle potřebuji. Zformulovat, popsat a případně se na to podívat seshora očima někoho nezávislého. Trochu jsem googlila a RIAPS je opravdu pro tyto potřeby jen v Praze. Ale aspoň teď vím, že taková první pomoc vůbec existuje...
      Hlava je až na tu bouli opravdu v pořádku...no, jak se to vezme:-).
      Jindra

      Smazat
  4. Hlava a tělo jsou spojené nádoby, psycholog a psychiatr jako nástroj návratu k lepšímu, je to nejlepší, co pro sebe člověk udělá.
    Já jim oběma vděčím za nemalé a každému doporučuji, neváhat a do toho.
    hlavně, není to ostuda, lékař duše je stejný jako urolog, internista či chirurg.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Urologa a chirurga jsem ve svém životě ještě nepotřebovala, s internistou už jsem tu čest měla. Naštěstí jsme se jenom seznámili a pryč od něj:-). Na tělo a duši je potřeba se dívat jako na celek, to je jasné, takže s Tebou souhlasím a jsem ráda za Tvé dobré zkušenosti. Vlastně se na to už těším:-).
      Jindra

      Smazat
  5. A avokádem jsem na tom podobně a co se týká mužovy paměti, někdy mám pocit, že jsem byli každý jinde, i když jsme tam byli spolu. Stejně by asi dopadl názor na masové akce :-)))) S psychologem zkušenost pár let mám. Více mi ale pomohlo dostat se do dětství a srovnat si některé věci z té doby. A stačilo to méněkrát, během jednoho roku. Jenomže tyhle lidi nejsou moc uznávání, protože nemají ta správná razítka a je třeba najít toho, který ti sedne lidsky. Stejně tak psycholog. Hezké dny D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Obdivuji narostlá avokáda na instagramu a já pořád nic:-). Ale tak zase umím pěstovat rajčata...:-)
      Kdo ví, co všechno naše myšlenky ovlivňuje. Třeba zrovna špatné vzorce získané v dětství...Máš pravdu v tom, že je důležité sednout si s tím člověkem lidsky. Ať už je to psycholog nebo jakýkoliv jiný terapeut. Je to dobré pro obě strany, myslím si.
      Díky Danko, měj se fajn.
      Jindra

      Smazat
  6. Ano taková hřiště byla a fungovala. A bývalo tam rušno.
    Podobný pád jsem letos taky absolvovala, jen jsem byla ušetřena rány do hlavy. Kdyby tomu tak bylo, tak bych asi teď u PC neseděla.
    Na zahradě u syna vede do garáže jeden jediný schod- byl namrzlý, sklouzla jsem a letěla a dopadla na záda. Anděl strážný mi přidržel hlavu ve vzduchu, jinak bych s ní švihla zrovna na hranu schodu a nevím, nevím, jak by to dopadlo. Ale dopadlo!
    Manžel Tvůj opět zabodoval :-).
    Měj se Jindro, hezky!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rána do hlavy přišla jako blesk z čistého nebe, Hanko. Nenapadlo by mě, že i takhle nekontrolovatelný může být pád. On pád na záda také není nic příjemného, a následky můžou být též fatální. Tak hlavně, že jsme celé:-).
      Manželovi vyřídím, to se zas bude naparovat...:-).
      Hezké dny
      Jindra

      Smazat
  7. Jindřiško, díky, směju se. Tvůj týden mě zase pobavil. O pádech bych mohla vyprávět, doufám, že už je ti dobře. Měj se pěkně.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marti, já to přežila naštěstí bez následků. Ale člověk si hned uvědomí, jak může být život ze vteřinu na vteřiny jinak. Ale to Ty dobře víš...
      Děkuji, hezký víkend.
      Jindra

      Smazat
  8. Zapomněla jsem všechno, co jsem chtěla napsat, protože se tady chechtám jako blázen - poslední dvě věty zastínily celý týden!
    Jindřiško, měj hezké dny a na ledu opatrně...
    Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A víš, že jsem vlastně ráda, Helenko:-). I já spíš vzpomínám na to, co ten můj chlap v neděli řekl, než na ten pád.
      Užij si víkend.
      Jindra

      Smazat
  9. Pan manžel na závěr hodně pobavil :-)))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já mu to vyřídím. To mu zase pošimrá jeho ego:-)

      Smazat
  10. Jindři, ten tvůj muž to zase krásně uzavřel. Vyprskla jsem tu nahlas smíchy :)
    Jinak psycholog, psychiatr...s obojím máme v širší rodině zkušenosti, v obou případech to byl velký přínos. Takže... držím palce, ať pomoc nehledáš dlouho :)
    Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo, Peťo, týden nic moc, za to v neděli to ten můj rozsekl:-).
      Jsem ráda za další pozitivní zkušenost s psychologem, tak vidím, že to určitě není ne škodu. I kdyby to měl být jen jeden pokec:-).
      Měj se krásně
      Jindra


      Smazat
  11. Manžel prostě boduje :-)) Přeji hodně úspěchu s psychologem...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky Zdenko, vyřídím. To mu zase stoupne sebevědomí:-).
      Úspěch se zatím nedostavil, tak uvidím...
      Pěkný víkend
      Jindra

      Smazat
  12. Jindřiško, někdy je zapotřebí věci řešit hned. Bohužel, za totality se k psychiatrovi dostali jen skuteční blázni. Dnes je doba jiná. Každý má možnost s psychologem probrat, co ho trápí.Ještě ti napíši do mailu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu Pavlo, ale ono je to jako s tím zubařem. Zub bolí a zubaři, kteří přijímají nové pacienty prostě nejsou. Obávám se, že podobné to bude i s psychologem. Kapacity jsou plné, možná právě proto, že v dnešní době ho potřebuje každý druhý. Napiš, budu ráda.
      Jindra

      Smazat
  13. A to Jindři, píší jak je to jednoduché, vypěstovat avokádo. Mně také zlákali, chystám se to vyzkoušet s avokádem co jsem si koupila na pomazánku. Já myslím, že psychologa seženeš snáz než zubaře.Když tak se obrať na svoji pojišťovnu ta ti má se sháněním lékaře pomoci.Čtvrtek: au,au. A boule byla? Tvou hustou polévku jsem si udělala a byla moc dobrá. Tak se pustím i do té malinové ňamky. No a neděle vede. Já se tak smála, že se ostatní návštěvnice kadeřnictví domáhaly přečtení. Takže jste teď s manželem slavní.Přeji ti lepší pěstitelské úspěchy, uchování si vzpomínek na dětská hřiště, co nejméně pádů, hodně zdraví manželovi,sladké chvíle i bez mag kejku a jarní výstup na Sněžku aniž bys musela podstoupit ten gruppen sex. Ještě něco mne napadlo, ale to se též nehodí zveřejňovat.:) zdraví Renata od kaštánku.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak snad se Ti to s avokádem podaří lépe než mě, Renčo.
      Jen tak pro zajímavost, pojišťovna opravdu pomohla s hledáním zubaře. Poslala seznam několika málo těch, co přijímají nové pacienty. Nejbližší je od nás 100 km. Prý nemůžou nikoho nutit, aby přijímal nové pacienty nad rámec svých kapacit.
      Boule byla, to si piš, ale naštěstí jenom ta.
      No super, takže už i v kadeřnictví o nás vědí:-). Prosím tě hlavně si týdeníky nečti v autobuse nebo ve vlaku:-).
      Děkuji, děkuji za vše a Sněžku si asi pro jistotu raději ještě promyslím:-).
      Jindra

      Smazat
  14. Jindři přimlouvám se - nezabíjej..je to pan úžasný.
    A co se týká avokáda.. já hanba ho zapomněla pár dni zalít a teď má silně připaženo. Snad se mi zmátoří..jinak začnu s peckou nanovo 😉. Měj se moc krásně.Z🖤

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, Ty ho neznáš! On je jak časovaná bomba:-)). Ale víš co, asi taky proto jsme spolu. Někdo musí vyvážit tu moji povahu, která musí mít všechno naplánované dopředu a o všem moc přemýšlí:-).
      Tak Ty jsi taky úspěšná pěstitelka avokáda? Já se na to vykašlu, já pořád nic. Tři pecky namočený a ani kořínek, natož lísteček...
      Užij si víkend, snad opět nepracuješ...
      Jindra

      Smazat
  15. Jindro, avokádo se mi jednou povedlo a krásně rostlo, pak překvapilo a nevím proč krásně vzrostlé uschlo. Od té doby zkouším zas a znova, nic. Přeji ať se daří a věci se ubírají správným směrem a k správným lidem. Jsem zvědavá na příští příspěvek, zda manžel nezklame :o))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No tak alespoň nějaký úspěch s avokádem jsi zaznamenala, Jani...Ale škoda ho, když už bylo narostlé, to by mě taky mrzelo. Je to zvláštní, že z některé pecky se prostě rostlinka nestane a nestane. A všechny tyhle pecky mám já:-)).
      Děkuji moc, krásný víkend Ti přeji.
      Jindra

      Smazat
  16. O takovouhle snídani bych se taky nedělila...
    On gruppen sex a výstup na Sněžku je celkem rozdíl. Už třeba jen v rozdílné potřebě oblečení...:D
    P.S. Nezabíjej ho, byla by ho škoda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To už jsi druhá, která se za něj přimlouvá:-). To mu ani nemůžu říct, jeho ego by zase narostlo:-).
      Gruppen sex, vlastně jakýkoliv sex, by fakt s vysokohorskou výbavou nešlo provozovat:-)).

      Smazat
  17. Avokádo jsem vypěstovala dvakrát. Celkem však bylo pokusů nepočítaně... Jedna sazenice je vzrostlá dvouletá a aktuálně přezimuje v chladné místnosti, kde je světlo druhou rostlinu snad nafotím, protože po půl jsem objevila minulý týden, že roste. Pecku jsem jen tak vmáčkla do hlíny k jedné domácí kytce, o kterou se ani moc nestarám a minulý týden koukám, že z pecky roste "šlahoun". Zatím ani nemá pořádné lístky. Potřebovalo by přesadit, ale zatím si na to netroufám. Manželův humor je typický, chlapský a fakt trefný. Krásnou neděli přeji.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Diano, Ty jsi avokádová superžena:-)! Vmáčkla jsi pecku do květináče? Tak proč já se tady s těmi peckami tak crcám? Denně jim měním vodu? Div jim nezpívám...a nic. Zkusím tedy Tvoji taktiku a uvidíme.
      A co se chlapského humoru týče, mám ho ráda. I když je někdy přisprostlý:-).
      Hezký týden
      Jindra

      Smazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra