NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 15. října 2018

Ruličky do ručky, plechové korunky a když se kácí les, létají třísky.


Pondělí, 8.10.2018
Ticho má rád. Vždyť celý den pracuje na dílně, kde si hluku užije do sytosti. 
Jenomže TOHLE ticho ho přivádí k šílenství.
,,Jaký máš číslo na Nováka?“ ptá se mě nervózně kolega, když volaná zákazníkova linka zůstává zticha.
Poslušně vyhledám číslo, abychom zjistili, že se shoduje s vytáčeným.
Kolegy mobilní telefon ale zůstává zticha i po opakovaném volání.
Zticha zůstává i můj mobil, nedovoláme se nikomu, a to dlouhé hodiny.

Úterý, 9.10.2018
Malý příruční odpadkový koš kupuji v Ikey s nadějí, že se konečně u nás na poličce toalety přestanou hromadit prázdné ruličky od toaletního papíru. Dojde papír, vezmu ruličku a vhodím ji do košíku vedle záchodu. To přece pochopí i chlap. Ten můj to určitě pochopil. Možná proto teď po něm na každé ruličce zůstává zbytek namotaného toaletního papíru. Jako by mi těch dvacet centimetrů mělo stačit…
Ta chlapská vynalézavost, kterou projevují zvláště když se potřebují vyhnout nějaké činnosti, mě snad nikdy nepřestane udivovat.

Středa, 10.10.2018
To štěně si přinášíme domů v době, kdy děti začínají chodit do školy. Tenkrát si nalhávám, že si psa pořizujeme kvůli nim. Aby se sžily s jiným živým tvorem, naučily se zodpovědnosti a měly nějakou povinnost. Byla to blbost! Ve skutečnosti si tím jen za souhlasu mého muže plním svůj vlastní dětský sen.
,,Do postele pes nepatří!“ říkám striktně dětem, abych ho hned první noc v novém domově sama vzala pod peřinu. Výjimečně. Vždyť je mu smutno po mamince, a svým kňouráním by mohl rušit sousedy. V naší manželské posteli ale nakonec zůstává dlouhých šestnáct let.
Kudy se po smrti ubírá jeho psí cesta opravdu netuším. Možná nás celých sedm let stále hledá, možná se opravdu reinkarnoval do našeho zakrslého králíka. Protože ten neustále škrábe na dveře ložnice, a neodbytně se tím dožaduje vstupu.

Čtvrtek, 11.10.2018
,,Tak kdo dneska platí?“ hodím do placu otázku, když si v naší oblíbené kavárně objednáme kávu a pistáciovou zmrzlinu.
,,Já mám korunky doma v kasičce…“ ozve se jako první Ema a v rozpacích se podívá na maminku.
,,To by jsi měla asi stejně málo, Emi,“ reaguje moje dcera.
,,Ale mami, já tam mám těch plechových korunek hodně.“ Přesvědčuje maminku a vypadá to, že ji mrzí, že si je nevzala s sebou. Ona by nás ta holka na to kafe snad opravdu pozvala.

Pátek, 12.10.2018
Je to už pár let, co jsem droždí vyměnila za žitný kvásek a upekla jsem svůj první domácí kváskový chléb. Ale upřímně, tenkrát se moc jíst nedá. Druhý den je nakyslý a ty další pokusy, které následují, dopadnou podobně. Když už jsem smířená s tím, že ze mě prostě pekařka chleba nebude, pokus, který měl být mým posledním, nakonec vyjde. Oprošťuji se totiž od složitých receptů, kde se kvásek oživuje v několika fázích a těsto se hněte dlouho, opakovaně, a dokonce se i překládá. Opět se mi tak potvrzuje, že v jednoduchosti je síla.

Sobota, 13.10.2018
Rekonstrukce balkonu mě přiměje zůstat doma.
Místo nazutí turistických bot a pěšího výletu po okolí, pozoruji muže se synem, jak mi bez ostychu přebíhají bytem sem a tam. Z venku na balkon, z balkonu ven, s materiálem nebo bez.
Nepřezutí.
,,To víš, když se kácí les, létají třísky“, dostává se mi odpovědi na nevyřčenou otázku.
Tak proto mi převrhli ten květináč s mandloní…

Neděle, 14.10.2018
Když se dnes díky rodinné záležitosti opět dostáváme do Tábora, přemýšlíme, jak strávíme odpoledne v tomto městě, pod kterým z jedné strany protéká řeka Lužnice a z té druhé jej obklopuje vodní nádrž Jordán. Ve hře je procházka kolem řeky, návštěva Muzea čokolády a marcipánu nebo krmení kachen na Jordánu.
Že se dnes na Žižkově náměstí koná sraz Mustangů, se dozvídáme náhodou.
V kavárně u kávy, když neslušně vyslechneme cizí rozhovor od vedlejšího stolu.
Tahle improvizovaná nedělní odpoledne se mi začínají líbit.


Abych nezapomněla…,
že příště platí Ema.


30 komentářů:

  1. Henrietko, opět jsi nezklamala Váš týden byl zase čtivý 😉.
    Chlapska pohodlnost je neskutečná, Emička je správná kámoška na kafčo a občas být nenáhodně svědkem správného hovoru, může fajně změnit plány.😀
    Tak ať i další dny jsou důvodem k zapsání.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, Hanko:-). Ono se pořád něco děje, takové běžné všednosti, ale někdy stojí za to je zapsat:-).
      Měj se krásně

      Smazat
  2. Chleba vypadá k nakousnutí a týdeník ani dneska nezklamal.
    MMCh - dneska jsem myslela na to, jestli týdeníkovou výzvu nezopáknout - do roka a do dne :-)
    Pěkný týden

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Chleba nakousnut byl, posléze i sněden. Týdeník jede dál:-).
      Ty mi snad čteš myšlenky, Stáňo...:-)
      Možná to bude dřív a možná to nebudou úplně týdeníky...uvidíme:-).

      Smazat
  3. Ďakujem za pekné čítanie a príjemnú chvíľku ... palec hore ... :)
    Heni, maj pekné dni ... L.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za Tvé návštěvy, Lauro. Měj se krásně tam u vás.

      Smazat
  4. V každém dni je něco! Opět týden se vším všudy. Chleba tedy vypadá skvostně. Emička je prostě dobrá duše, jo,jo někdy je k nepochopení,co muži nepochopí, ale umí si přetvořit k obrazu svému :-)
    Hezké dny!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Všední život jedné ženy, Hanko:-). Chlapi nás někdy překvapují a je to dobře, jinak by přece byla nuda...
      Měj se fajn.

      Smazat
  5. Další týden pryč, početla jsem si!
    Přeji hodně společných kafí (ať už platí kdokoli) a málo nalétaných třísek.
    Henrietko, měj pěkný den, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, Helenko. Kávové chvilky s rodinkou jsou nejvíc. Ve všední den chvilka relaxu.
      Zdravím Tě moc.

      Smazat
  6. Henrietko, nemají to ti mužští jednodušší? Někdy bych docela chtěla mít jejich nadhled a ten pocit, že se vlastně nic neděje,... nebo děje? Asi my ženy všechno musíme mít složité a podle nich si to děláme samy. Emička nezklamala, je to zlatíčko ! A Psí poslání to je kapitola sama pro sebe... taky jsem Charlíčka vzala k sobě tu první noc a už okupuje větší část postele víc jak rok, hihi.Chleba bych hned ochutnala, vypadá úžasně ! Měj se krásně ! Marcela

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, Marcelko. Chlapi tím životem proplouvají tak nějak lehčeji a my ženy si ho leckdy děláme zbytečně složitý:-).
      Psí poslání nebo Psí cesta. Kniha nebo sám život...Je to hodně podobné.
      Zdravím Charlieho i Tebe.

      Smazat
  7. Tak moje nejmladší bude asi chlap :-)) Taky mi vždycky nechá kousíček papíru na ruličce...A Emička je zlatíčko, koupí vám kafíčko :-) Chleba už jsem nepekla, ani nepamatuji...měla bych se polepšit! Mazlíčci v posteli, tak o tom ani nemluvím :-)) Krásné dny přeji!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. I ženy si rády někdy tu práci ulehčí, Zdenko:-).
      Měj hezké dny

      Smazat
  8. Hmmm, ten chlebik bych chtela taky umet. Zacinam houskama a bagetama, snad se k nemu jednou taky dopracuji - dopecu. M.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nic na tom není Marci. Tvé houstičky už jsem obdivovala, jsou opravdu povedené. Určitě bys zvládla i chleba:-).

      Smazat
  9. Jeee, ono je to s ruličkami i u vás? Ti chlapi jsou všichni stejní :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čekala jsem, že se někdo přidá, Míšo...Nakonec jsem ráda, že ten můj v tom není sám.

      Smazat
  10. Henrietko, všude je to stejné, u nás jsou také ruličky všude dokud je neodnesu do koše. :o) Emička je zlatá a nemyslí jen na sebe. To je hezké. A ta středa, já nejdřív myslela, že máte nového pejska a děti - myšleno vnoučátka, po chvíli mi došlo, že je to jinak. Ale na pejska 16 let je krásných. Pokusy s kváskovým chlebem jsem také absolvovala a byl dobrý, ale nějak nemám čas krmit kvásek. :o)
    Přeji příjemné dny. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A že to vždycky je na nás, na ženských, viď Dášo:-).
      Pejsek by momentálně u nás nebyl spokojený, musel by být většinu dne sám doma a to nechceme. Takže vzpomínáme na našeho prvního...
      Kvásek mívá hlad, s tím nic nenaděláme:-).
      Měj se krásně

      Smazat
  11. Nějak ti mě ovál takový větříček, maličký, slaboučký a napadlo mne, že jsi dlouho nevymyslela nějakou výzvu ? Něco, co by zase rozhýbalo stojaté vody.
    Neříkej, že nemáš nápad ?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hele, Ty větříčku...vy mi se Stáňou snad čtete myšlenky...Vody se rozhýbou, něco mě šimrá na kůře mozkové:-).

      Smazat
    2. Jsme spojené těmi domečky !!!
      Komentáře fakt nečtu, nemám kdy, jsem ráda, když okomentuji a proto jsem velice mile překvapená, že to cítíme shodně.

      Smazat
    3. No jo, domečky...odtud vítr fouká...:-))

      Smazat
  12. Jindři, ruličky se hromadí i u nás :D Já ne a ne to zbytek rodiny naučit :)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Asi to bude takový, celkem rozšířený, ruličkový syndrom, Peťo:-)).
      Jindra

      Smazat
  13. Hmmh, Jindřiško, ruličky se mi tu taky hromadí... ;-) Co kdyby přišli na návštěvu křečci! :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No vidíš, a hned je důvod je uchovávat:-). Já občas nějakou pohodím našemu králíkovi, ale ten skrz ní neproleze. Zato mu chutná:-).

      Smazat
  14. Tenhle kolaps mobilních sítí by mohl přijít častěji, byl to balzám :-). A Zeměkoule se točit nepřestala :-) :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pro jednoho balzám, pro druhého stres. Když v tom ten druhý nenajde nic pozitivního, pak je to těžké...:-).

      Smazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra