NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 30. srpna 2018

Tak trochu jiná dovolená I.


     Když v červenci Ema přijela z prázdninového pobytu u druhé babičky, její dojmy byly tak velké, že je chce umocnit ještě pobytem u babičky druhé. Jenomže my s mužem máme jen jeden týden společné dovolené, kterou strávíme ve Vysokých Tatrách, a tak zpočátku nevíme, jak ten týden u nás Emičce dopřejeme. Předpověď počasí mi nahrává, proto jí slíbím, že si ji vezmu na týden na chatu. Je mi jasné, že budu muset změnit plány, a že zvelebování zahrady, se kterým jsem o své singl dovolené počítala, budu muset odložit na neurčito.
Možná si na sebe tak trochu pletu bič, ale týden před dovolenou navrhuji synově přítelkyni, že by na pár dní mohly přijet na chatu i její holky.
,,Nechceš si to ještě rozmyslet?“ ptá se mě můj muž. ,,Přece jenom tři děti jsou víc, než jedna Ema, a budeš s nimi celý týden sama.
,,Nechci. Jednak jsem to slíbila a jednak se na to těším. Bude to prostě taková jiná dovolená."

Den první
     Ani nevím, jak se nám všechny ty věci do auta nakonec vešly. Přesto, že Ema u nás začala prázdniny o den dřív a vybalili jsme ji už v pátek večer, tašky dalších dvou děvčat zaberou v autě celý zavazadlový prostor. Vždyť bez takových nezbytností jako je lego, petshopáci, plyšáci, omalovánky a různé hry, by nebyly prázdniny u babičky dokonalé.
Přesto, že letošní léto a naše absence na chatě čisté vodě v bazénu moc nepřeje, můj muž nenechal nic náhodě. Proto můžou všechny tři holky naskákat do bazénu hned, jak na místo přijedeme.
,,Kdo chce opéct rohlík?“ ptá se Ellenka, když můj muž ještě před odjezdem do práce rozdělá v krbu  a společně si opečeme buřty.
,,Já, já,“ zvedá ruce Ema i Amálka, a tak děda na roštu obrací buřty a Elli rohlíky.
Jestli jsem si myslela, že voda holky utahá a s plnými bříšky večer zalehnou a budou spát, byla jsem na omylu. 
Dojmy ze společného pobytu, i třiceti stupňové vedro v podkrovní společné ložnici udělá své, a holky usínají až pozdě večer.

Den druhý
     Vloni se mi to nepodařilo ani jednou. Časná ranní koupel v bazénu je pro mě něco tak výjimečného, že ani nemůžu uvěřit tomu, že v sedm hodin ráno, když všechny tři holky ještě spí, se fakt koupu. Je to za východu slunce, po horké noci a před tropickým dnem tak osvěžující. Již méně osvěžující je pro mne, a hlavně mou peněženku, návštěva obchodů ve vsi. Děvčata potřebují to či ono a vyhovět všem třem je nakonec nejen nákladné, ale i zábavné. Domů si kromě sušenek, nezdravých pochutin, limonád a žvýkaček neseme i propriety na holčičí prázdninovou bojovku, kterou se nejstarší Elli chystá pro Emu s Amálkou připravit.
Celý den tak padají otázky: ,,Babi, a kdy už bude ta bojovka?“
I když na ní Elli usilovně pracuje, podaří se nám ty dvě vypustit do terénu až v podvečer.
Když uvidí fáborky značenou cestu, s výkřiky: ,,Támhle je další a támhle taky“, po ní vystřelí jak splašené, a jen stěží se mi podaří je zastavit, abych jim sdělila, že u modrých je vždy čeká nějaký úkol. Dělají dřepy, skáčou žabáka, zpívají písničky, vyjmenovávají pohádkové postavy.
,,Vodník Kamenec zaklel převozníka a ten teď nemůže z lodi ven. Nastupte k němu na loďku, svezte se s ním po rybníku a tím ho vysvobodíte.“ Zní poslední úkol, a pak už jen zbývá na zahradě najít ukrytý poklad. Když je poslední indicie zavede k pískovišti, místo podrobnějšího pátrání koukne Ema zběžně dovnitř a prohlásí: ,,A je tu prd!“ K poslední odměně v podobě vytoužených reflexních slizů je tak musíme nasměrovat a vrazit jim lopatky k vyhrabání pokladu, přímo do ruky.
Mohlo by se zdát, že s koncem podvečerní holčičí prázdninové bojovky skončí i den.
Jenomže ty holky v sobě snad mají jaderný reaktor. A já si tak s druhým večerem své netradiční dovolené uvědomuji, že tenhle týden budou dny proklatě dlouhé.
,,Když nemůžete usnout, tak počítejte velbloudy.“ radím Amálce a Emě, když spánek nepřichází.
,,A jaký, babi? Vždyť tady žádný nejsou…“ řekne vážně Emča.
Amálka, Elli i já vyprskneme smíchy a můžeme s uspáváním začít znovu.

Den třetí
     Já, která i o víkendu a dovolené vstává nejpozději v šest ráno, dnes ,,zaspím“. Oči otevírám v půl osmé a rychle, dřív než se vzbudí i děvčata, se nořím do bazénu.
Děkuji Bože za toto opravdové léto!
     ,,Babi, půjdeme zase nakoupit?“ ptá se Amálka u snídaně.
,,No asi budeme muset, protože jste už všechno snědly.“ odpovím.
,,Hurááá!“ je slyšet jásot všech tří holek.
Mohlo mě napadnout, že jeden sliz pro každou z děvčat nestačí. Jedna barva je totiž nuda, a tak to vypadá, že díky slizománii, vykoupíme u místního Vietnamce všechny zásoby různobarevných slizů.
     Uskutečnění realizace chodníčku pro bosé nohy je pro tento týden jak dělané. Holky se zabaví jak jeho výrobou, tak chůzí po něm. Když připravím místo, položím netkanou textilii a ohraničím ho dlaždicemi, Ema s Amálkou nosí šišky a jehličí spadané pod naší borovicí. Já pak nanosím břidlici, naštípaná polínka a kačírek, a Elli to vše vyrovná do chodníčku.
Hotový chodník přejdu jako poslední, při každém došlapu se kroutím bolestí a nechápu, jak to ty holky mohly bez větších problémů přeběhnout. Asi budu muset trénovat, protože přejít přes borové šišky je pro mě nadlidský úkol.
     ,,Budeme číst pohádku, babi?“ ptá se večer Ema. ,,Jo,jo“, poskakuje nadšeně Amálka.
Beru do ruky knížku Jakub a Jáchym s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, opřu se na rozložené posteli o zeď a každá z těch menších děvčat si sedne vedle mě. Ellenka poslouchá a baví se reakcemi těch dvou.
,,Ahoj, já jsem Jáchym a jak se jmenuješ ty?“ čtu a ukážu při tom na Emu.
,,Ema.“
,,A ty?“ ptám se Amálky
,,Amálka.“
,,Jestli se chceš podívat k nám domů, zmáčkni tlačítko a řekni: cililink!“
Na stránce s obrázkem dveří a tlačítkem se najednou sejdou dvě ručičky a obě holky nahlas řeknou: ,,Cililink!“


Abych nezapomněla…
,,Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“
Antoine de Saint Exupéry

To by bylo, aby se mi to po téhle dovolené opět nevybavilo…


23 komentářů:

  1. No jo, děti jsou jak motorové myši. Stačí jim chvilka a po utahání není ani stopa. Ale určitě jste si to užily všechny čtyři :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou, Stáňo, zvláště, když je jich víc pohromadě:-).

      Vymazat
  2. Henrietko, krásně jste si to užily, jen babinec to je skvělé :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Užily Marti, a žádný rušivý mužský prvek tam nebyl:-).
      Herieta

      Vymazat
  3. Milá Henrietko a jak ráda bych se opět dítětem stala.
    A pokud mi to vyjde, můžu přijet na dovču 😊.. Úžasný týden jste si holky užily. Krásné září ti ze srdíčka přeji.Z❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, určitě se Ti to podaří s vaší princeznou:-). Když jsme to zvládly ve čtyřech, zvládneme to i v pěti, ale musíme přikoupit další sliz, abys taky měla:-).
      Henrieta

      Vymazat
  4. Henrietko, věřím, že to bylo náročné, ale zároveň báječné. Určitě jste si dámskou jízdu všechny užily a holky se budou těšit na další prázdniny u babičky.
    Měj krásný víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak Dášo. No, už padají otázky, kdy zase budeme všechny spát na chatě:-).
      Děkuju, pěkné dny.
      Henrieta

      Vymazat
  5. Henrietko, byl to krásný i když náročný týden.
    Přeji hezký víkend. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naštěstí víc krásný:-). Děkuji Růženko, krásné dny.
      Henrieta

      Vymazat
  6. Henrietko, ty tvoje dny se čtou jako knížka... skvělé, děti prostě nikdy nezklamou :o).
    Měj se hezky i v září...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluju knížky, a tohle mě od Tebe moc těší Hanko, děkuju. Děti jsou studnou, ve které nikdy nedojde voda.
      Krásné září
      Henrieta

      Vymazat
  7. Henriet, výbrně jsi to zvládla. Holčičky budou mít na co vzpomínat. Prosím, chci také jednu vnučku. Máme samé kluky. Hezký poslední prázdninový víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Pavlo. Asi budou, už teď se zmiňují a vzpomínají:-). My máme zase samé holky...asi to tak má být, jsem za ně vděčná.
      Měj se krásně v září, ať oči Tvé září:-).
      Henrieta

      Vymazat
  8. No, musím říct, že bych skutečně alespoň občas brala ten jaderný reaktor, na který jednou děti!
    Jako letitá táborová vedoucí vím, že ať vymyslí dospělí pro děti cokoli, vždycky budou utahanější než ta drobotina. Evidentně to platí i o táboře o 4 členech - členkách!
    Henrietko, jsi fakt báječná, holky na to budou vzpomínat do dospělosti a ty se doufám brzo zrecykluješ!
    Měj klidnou sobotu! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, kéž by mi mohly přenechat alespoň trochu svého jaderného odpadu, určitě bych na něj chvíli fungovala:-). Zkušenosti táborové vedoucí by se mi hodily, možná bys mohla příště jet s námi:-)).
      Děkuju moc za krásná slova, ještě z toho týdne žiju. A vůbec z celého letošního léta.
      Henrieta

      Vymazat
  9. Jak přesně vím Henrietko o čem píšeš. Já zase měla pocit po jejich odjezdu, že mám vymletou díru do hlavy :o)). Obzvláště menší děti od rána do večera pusu nezavřou a je třeba neustále odpovídat na otázky, vyprávět a povídat.
    A ten tvůj nápad s chodníčkem - úžasný!!!
    Užívej si nabírání energie.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já myslela, že to jenom naše Ema s Amálkou vymelou díru do hlavy...:-). Ty jsi Álo báječná babička, na větší úvazek než jsem já, takže moc dobře víš, jak to s dětmi je. Skvělé i náročné zároveň:-).
      Děkuji, měj se fajn.
      Henrieta

      Vymazat
  10. Je to náročné, je to vyčerpávající, člověk je nesmírně vyflusaný, ale zároveň má pocit, že tvoří komunitu, ve které jsou všichni na sebe navázaní, patří k sobě a žijí tak nějak pro sebe. / bohužel a my obě to víme, né všude je to standardní a bohužel se ty rýhy srdeční více a více prohlubují, až jednoho jednou zadusí bolestí /
    A proto, užívej si tyhle nádherné chvíle, které nejsou pro jiné samozřejmostí, hýčkej si je, mazli je, protože o nich je život, pro ně žijeme, pro ně jsme se narodili.
    Krásný upršený víkend, budeme mít snad konečně zalito!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komunitou jsme rozhodně byly. Takovou, co si vzájemně pomůže, ale ctí i potřebu druhého být chvíli sám. Snad se mi podařilo i trochu ty malé holky naučit respektu a ohleduplnosti k druhému. Alespoň jsem se o to snažila. Napsala jsi to moc krásně a uvědomuji si, že jsem toto léto byla nesmírně bohatá:-).
      Henrieta

      Vymazat
  11. Henriet, smekam pred babickami,jako jsi ty. Takove prazdniny jsou pro holciny pak ze vsech nej. A jak ctu, je to vsude stejne:-). Hezky vecer. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marci děkuji. Byl to ,,jen" jeden týden...ale zcela neskromně musím přiznat, že jsem se sebou docela spokojená. Čekala jsem, že to budu zvládat s větším úsilím a ono to šlo docela samo:-).
      Henrieta

      Vymazat
  12. Prázdniny u babičky, to je jakási povinnost. Zažili jsme je snad všichni a všichni na ně máme nejkrásnější vzpomínky. Celoživotní vzpomínky! Je krásné, že už ten úkol padl i na tebe, a myslím, že to zvládáš perfektně. Elli navíc vymyslela úžasnou bojovku.
    Prostě, takové prázdniny bych si dala taky znovu líbit.
    Měj krásné dny. Pa.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra