NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

středa 20. června 2018

Hana

Alena Mornštajnová


,,Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení.
A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. 
Jenže co když je přesto nevinen? 
Co když je to jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?“

Některou knihu dočtete, odložíte a sáhnete po další. Některou ale nějak odložit nejde. Listujete v ní a v myšlenkách se vracíte k těm kapitolám, stránkám, větám i slovům, které vám v minulých dnech či týdnech dělaly společnost. 
A taková je Hana.
Je zvláštní, jak po přečtení této knihy nenacházím slova. Tak ráda bych napsala, jak moc se mi Hana líbila, tak ráda bych napsala, co ve mně zanechala. Žádná věta ale není tou správnou, která by to přesně vystihla. Škrtám, opravuji, až nakonec recenzi na Hanu odkládám na neurčito. Vracím se k ní až za bezmála dva měsíce po přečtení.

,,O minulosti musíme vědět co nejvíc, abychom neopakovali stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout kupředu.“

Knížka začíná poválečným příběhem dívky Miry, kdy jsou všechny rány války ještě čerstvé a teprve se začínají hojit. Jenomže to ještě nikdo z Miryiny rodiny netuší, že další rána, která poznamená jejich životy, má ještě přijít…Shodou neuvěřitelných okolností je Mira vytržena z rodiny a nepřipravená na život bez ní, se ocitá ve společnosti své podivínské tety Hany. Hany samotářky, Hany nepřátelské, Hany, žijící ve strachu, nenávisti a výčitkách.
Hana je možná jedním příběhem z mnoha. Přesto je to příběh, který nabízí pohled na dobu druhé světové války i trochu jinýma očima. Očima židovské rodiny, židovské komunity. Té, která byla před druhou světovou válkou nedílnou a samozřejmou součástí celé společnosti, a která se téměř ze dne na den ocitá na jejím okraji. Nenávist podněcovaná ze strany Hitlera se šíří českými městy. Zbabělí mají strach a židům se vyhýbají, podlí je začínají udávat. Partnerství s rozdílnou vírou se rozpadají, strach je najednou silnější než láska.
Je to lidská chyba, selhání nebo jen zoufalý čin zoufalého člověka, který pošle celou rodinu do koncentračního tábora? Je možné i po válce žít s vědomím fatální chyby která dopadla na celou rodinu? A je to opravdu vina jednoho člověka?

,,Z knihovničky v pokoji, o který se dělila s Rosou, vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou.“


 Abych nezapomněla…,
že knížka nemusí mít nálepku světový bestseller, aby vzala za srdce.

23 komentářů:

  1. Henrieto,
    asi Tě nepřekvapí, že reaguji právě já .
    Knihu Hana jsem také četla, díky Tobě, je to velmi silný příběh jedné rodiny za války.
    Tahle kniha ve Vás zanechá ,, něco ,, navždy!
    P.S. Mám přislíbenou další knihu od této autorky - Slepá mapa.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pamatuji si Ilonko, jak jsi se na čtení Hany chystala, když jsem o ní psala na instagramu. Dokonce jsi mě upozornila na besedu s autorkou, která bohužel byla daleko ode mne:-). Jsem ráda, že se ti Hana líbila a že můj tip nevyšel naplano:-).
      Měj se hezky
      Henrieta

      Smazat
  2. Henriet, to je fakt zajímavé. Kniha Tě musela nesmírně zaujmout. A mne si zase zaujala Ty recenzí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Diano, zaujala mne velmi. Podobných příběhů je jistě bezpočet, ale Hana je prostě jiná. Čte se sama a přestože její téma není lehké, je napsána velmi citlivě. Děkuji, potěšila jsi mě.
      Henrieta

      Smazat
  3. Držela jsem jí v ruce, když jsem stála na letišti do Madridu. Vzpomněla jsem si, že jsi o ní psala v nějakém z týdeníků a myslím, že byla i vyfocená v koláži. Třeba se pletu, ale mám jí prostě spojenou s tebou.
    Příště jí budu držet v ruce a zaplatím...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máš velmi dobrou paměť:-). V týdeníku jsem jí zmínila a fotka tam byla taky:-). Ty jo, to mi ale fakt lichotí, když má někdo takové dílo spojené se mnou...:-). Každopádně Hanu příště zaplať, když s ní nebudeš spokojená, ráda si ji od tebe koupím. Ber to ode mne jako takovou garanci spokojenosti:-).
      Henrieta

      Smazat
  4. Zní to zajímavě - pokud knihu potkám v knihovně, tak po ní sáhnu a uvidím bude-li se mi líbit stejně jako tobě

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pokud tě Stáňo zajímá téma války, určitě se ti Hana bude líbit. Jsem zvědavá, co na ní řekneš...
      Henrieta

      Smazat
  5. Henrietko dnes si tvůj článek nechám na příště 😊..( pěkně prosím promiň 😊)
    Hana totiž čeká na mém stolku a já se na ni moc těším.
    Tak až přečtu..napíši znova.
    Měj se moc krásně.Z ❤

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je jasný, Zdeni. I když moje články o knihách spoilery neobsahují, někdo si rád prvotně udělá na knihu názor sám. Těším se na tvůj názor.
      Hezké počtení ti přeji
      Henrieta

      Smazat
  6. Henrieto, tu knihu jsem četla před cca 3 měsíci. Úžasná kniha, která nenásilně ukazuje co bylo. Hrůzy jsou jen okrajově napsány, ale o to jsou působivější. Měl by si jí přečíst každý, aby věděl, jaké zlo napáchá nenávist a válka, čeho se vyvarovat. Teď ji čte dcera (na mé doporučení, abys věděla co se tu dělo, aby tě nikdo nikdy nepřesvědčil, že to tak nebylo). Zdraví Iwka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Iwko, nemám problém na toto téma přečíst knihy, kde jsou hrůzy války popsány realisticky a na rovinu. Nezavírám nad tím oči, jen rozum kolikrát nechápe, že se to opravdu dělo. Hana je v tomto směru ke čtenáři vlídná. Možná proto osloví více lidí než jiné tituly s touto tématikou. Správně jsi Hanu poslala dál dceři, věřím, že se i jí bude líbit.
      Henrieta

      Smazat
  7. Henrietko, děkuju za tip na knížku. Četla jsem několik knih s touto tématikou. V drtivé většině mne velmi zasáhly a přiznám se, že po jejich dotčení jsem si vždy musela dát od čtení na nějaký ten den pauzu. Nebyla jsem schopná sáhnout hned po jiné knize. Prostě to nešlo....
    Mej se krásně, Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo, Peťo. Chápu tě, i já mám takovou zkušenost. V člověku to ještě několik dnů doznívá a musí to vstřebat. To je ale známka toho, že knížka splnila svůj účel beze zbytku.
      Henrieta

      Smazat
  8. Děkuji Henrietko a přeji Ti brzké uzdravení! Zuzka

    OdpovědětSmazat
  9. O knize už jsem hodně slyšela, i tvůj dobrý čtenářský vkus potvrzuje, že stojí za to si ji přečíst.
    Děkuji a přeji hezkou neděli, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Helenko, to mi hodně lichotí, děkuji. Jestli já spíš nebudu spíš příliš náročný čtenář...:-).
      Henrieta

      Smazat
  10. Henrieto, knihy, které v sobě skrývají "něco víc" jsou úžasný materiál na přemýšlení o životě, ale souhlasím s Tebou, že lidé, kteří by si je měli přečíst si je nikdy nepřečtou a nebo i když je přečtou, steče to po nich jako kapka po skle a nic jim to neřekne....každý máme jiný způsob vnímání světa a jiný pohled na věc a každý si na to důležité musí přijít sám. Někomu se to podaří, jinému je tento dar odepřen a jiný o to ani neusiluje....
    Jakmile se nám do života vkrade strach, který překoná lásku i zdravý rozum, je to vždycky průšvih v kterékoliv době....
    Díky za zajímavý tip.
    Pěkný den přeji.
    ZaZa

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ZaZo, je to tak. Když ve mně knížka něco zanechá, vím, že to s ní nebyl ztracený čas. Mám ráda, když ve mně ještě pár dní doznívá, to jsem spokojená. Moc hezky jsi to napsala, i já s tebou musím souhlasit:-).
      Měj se hezky
      Henrieta

      Smazat
  11. Na nektere knizky musi prijit spravny cas, hlavne ty tezke, zadumcivy, psychologicke, obzvlat maji-li podobny podtext - problematika zidu za valky (i po ni). Mam je rada, tak snad najdu odvahu:-). Pkeny den. M.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No to každopádně, Marcelko. Nejsme vždy připraveni na takováto témata. Hana má tu výhodu, že se čte moc hezky a ač je téma jakkoliv vážné, knížka je napsaná s velkým citem ke čtenáři.
      Henrieta

      Smazat
  12. Hanu mám doma už půl roku. Nejdříve na ni nebyla správná atmosféra a teď se skoro bojím se do ní pustit. Četla jsem na ni tolik kladného, že se bojím zklamání....divné, že? Ale vlastně se na ni těším a to těšeníí si užívám.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra