NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pátek 20. října 2017

Nejsem jako vy

Jodi Picoultová


Aspergerův syndrom patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem a řečovými schopnostmi. Jedná se o celoživotní úkaz, který je potenciálně handicapem. Lidé s Aspergerovým syndromem mívají problém porozumět ironii, najít si přátele, jsou snadno manipulovatelní. Na druhou stranu bývají upřímní, bez problému porozumí psaným pravidlům a mívají velmi dobrou paměť.

Takto hovoří o Aspergerově syndromu Wikipedie.




O existenci knihy Nejsem jako vy vím dlouho, přesto jsem její četbu odkládala s obavou, že vzhledem k tématu bude pro mne její čtení velmi těžké.
Když mi ale v knihovně zcela neplánovaně padne do ruky, jsem odhodlaná ji přečíst.
Spisovatelka Jodi Picoultová je známá tím, že se ve svých knihách věnuje velmi kontroverzním tématům, a že si problematiku daného tématu vždy velmi pečlivě nastuduje. Tak tomu bylo i u této knihy, kdy se během psaní setkávala s dospívající autistickou dívkou a sdílela s ní její pocity, chování, život. Není tedy divu, že dílo působí jako by si ho autorka přímo odžila.

,,Občas mě napadne, že lidské srdce je taková obyčejná police. Vejde se do ní jen určité množství věcí a pak něco prostě vypadne a člověk se musí sehnout a posbírat to“.
Emma

Příběh zní jednoduše, ale není. Osmnáctiletý Jacob trpící Aspergerovým syndromem, je obžalován z vraždy. Okolnosti jeho zatčení jsou ale jen důsledkem jeho postižení. Autorka nutí k zamyšlení nad společností, která je absolutně neznalá tohoto problému. Týká se to i policie, soudců, státních zástupců a právníků, jejichž chování vůči chlapci s Aspergerovým syndromem, je tak neadekvátní jeho poruše. Způsobuje řadu problémů a nečekaných Jacobových záchvatů, nezřídka i v soudní síni. Chlapcovy reakce si proto lze vysvětlit i tak, že cítí vinu. Jeho odsouzení se z tohoto důvodu stává velmi pravděpodobným.

,,Věřte mi, že jsem si uvědomoval, co je a není normální. Věděl jsem, že není normální klepat si rukou do nohy nebo chodit v kruzích nebo opakovat pořád dokola stejná slova, ale někdy to byl ten nejjednodušší způsob, jak si ulevit. Třepání prsty před obličejem nebo bubnování do stehna hrálo stejnou roli jako pojistný ventil u parního motoru. Možná to vypadá divně, ale ve srovnání s lidmi, kteří řeší přetlak alkoholem nebo pornem, si pomáhám celkem neškodně.“
Jacob

Na pozadí tohoto příběhu jsou vykresleny pocity hned několika postav. Samotného autistického Jacoba, jeho maminky Emmy, která mu doslova obětovala naprosto veškerý svůj čas a Jacobova bratra Thea, který proplouvá životem po svém a čeká, jestli na něj trochu mámina času a pozornosti zbude.

,,Nejsem svatej. Občas vytáčím Jacoba k nepříčetnosti čistě proto, že je to tak snadný. Jako třeba když jsem mu vlezl do skříně a zpřeházel mu oblečení. Nebo když jsem schoval víčko od zubní pasty, takže ji nemohl zavřít, když si dočistil zuby. Jenže nakonec se vždycky cejtím blbě kvůli mámě, která ty Jacobovy scény pokaždý odnese nejvíc. Někdy, když si myslí, že už s Jacobem spíme, ji slyším plakat. V takových chvílích si uvědomím, že ona si tenhle život taky nevybrala“.
Theo

Mé počáteční obavy byly zbytečné. Přesto, že kniha Nejsem jako vy není úplně oddychové čtení, je napsána s citem a některé situace jsou i přes neveselý charakter problému, úsměvné.
A Jodi Picoultová to prostě umí napsat tak, že nechcete přestat číst!

,, Když někdo zemře, je to, jako když vypadne zub a v dásni zůstane díra. Můžeš žvýkat, můžeš jíst, máš spoustu jiných zubů, ale jazyk ti stále zajíždí do té díry, kde jsou ještě trochu citlivá zakončení“.
Jacob

Abych nezapomněla…,
Proč si v peněžence srovnávám bankovky od nejvyšší hodnoty po nejnižší?
Proč si při čištění zubů v duchu počítám do sto dvaceti?
Proč si trička ve skříni srovnávám podle barev?
Proč u některých věcí lpím na tom, aby byly stále na svém místě?

Že by každý z nás měl v sobě kousek Aspergera?

22 komentářů:

  1. Už jsem o téhle knižce na netu někde četla, ale k tomu, abych se po ní podívala, jsem se neodhodlala - ze stejných důvodů jako ty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdi do toho Stáňo. Soucítila jsem s matkou, ale na druhou stranu jsem zjistila, že lidé s tímto syndromem jsou navzdory svému, pro nás nestandardnímu chování, velmi citlivé a čisté bytosti.
      Henrieta

      Vymazat
  2. Pěkný den, knihu jsem zatím také nečetla, zatím nebyl vhodný čas... ale mohu Vás uklidnit, nejste v tom sama... já zase neustále rovnám potraviny podle data spotřeby, především v lednici a spížce... :D
    Mějte se hezky, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem nejspíš podvědomě čekala na vhodný čas.
      Náhodou, mě rovnání potravin podle data spotřeby připadá docela praktické:-).
      Peťko, my si tady všichni tykáme, tak jestli nejsi proti, budu ráda, když Vy příště vyměníš za Ty:-).
      Henrieta

      Vymazat
  3. Jo, díry... To je jediné, co mě těší na smrti: Setkám se se svou mámou (pokud tedy existuje život po životě).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli existuje, setkám se s ní také. Tuhle neveselou skutečnost máme tedy společnou...
      Henrieta

      Vymazat
  4. A já už se pomalu odhodlávám, abych si knihu sehnala, přečetla a... Můj rozum mi říká, že vyšetření, která proběhla u našeho vnuka a která se přiklánějí k hranici Aspergerova syndromu, jsou zřejmě pravdivá. Nic není jednoduché a žití obyčejného lidského tvora už vůbec ne.
    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach Alenko! Přečti ji, možná to bude lepší než odborná literatura. A nezapomeň, že nic nemusí být tak, jak to zpočátku vypadá. Jsou různé formy, i ty lehké. Moc držím palce.
      Henrieta

      Vymazat
  5. Picouldovou mám rása ač jsem nečetla jedinou její knihu...divné? Nemyslím. Znám anotace všech jejích knih, přecetla spoustu recenzí a ani jedna nebyla negativní. Viděla film Je to i můj život....A právě teď mám na poličce její knihu Vlk samotár a na cestě ke mně Vypravěčku.
    Www.siraelxy.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypravěčka ve mě zanechala velmi silný zážitek na hodně dlouho. Po přečtení jsem několik dní nemohla vzít do ruky jinou knihu, musela jsem to vstřebat.
      Tak snad se Ti bude taky líbit, stejně tak Vlk samotář.
      Henrieta

      Vymazat
    2. Mám před sebou vůbec náročnou četbu Hanu, Dopisy, které nikdo nečetl, vypravěčku....ale na všechny se moc těším.

      O všem? Ovšem!

      Vymazat
    3. Tak jsi mi dala další tipy, díky! Dopisy, které nikdo nečetl mě velmi lákají, jsem zvědavá na Tvoji recenzi. Já teď čtu knížku, kterou jsem vlastně taky našla u Tebe: Ví o Tobě.
      Tak pěkný den
      Henrieta

      Vymazat
  6. Henriet, zajiste narocne a slozite tema. O autorce jsem uz take slysela, zatim nic necetla. Me cteni je ted na bidu mrazu:-(. Hezke dny. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem byla na bodu mrazu přes léto, a tak jsem ráda, že mám knihy opět v rukách. Až přijde čas, určitě na nějakou její knížku narazíš a přečteš:-).
      Henrieta

      Vymazat
  7. Henrietko, také mám takové rituály. Hrníčky, talíře, misky přesně seřazené,proto dcery odmítají uklidit nádobí z myčky, neudělaly by to správně! Ručníky v koupelně v přesném, barevně sladěném,komínku,na poličce přesně seřazené parfémy i spreje. Na druhé straně typický binec pro spoustu žen v kabelce, brýle na čtení si neumím dát na jedno místo, věčné hledání mobilu (díky prozvonění manželovým telefonem ihned nacházím) - ne, to na kousek Aspergera nevypadá! Hezký zbytek víkendu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na ručníky v koupelně jsem úplně zapomněla! Ty musím mít taky v zákrytu a podle barev:-)).
      Jasně že máš pravdu, u některých věcí lpíme na řádu a jiné máme v nepořádku. S brýlemi jsem na tom úplně stejně, a i kdybych měla troje, stejně je budu hledat:-).
      Pěknou neděli Pavlo
      Henrieta

      Vymazat
  8. Bude to silná kniha, ty úryvky jsi vybrala skutečně velice trefně.
    Kolikrát tuším, že mám spoustu syndromů a neprahnu po normálnosti, naopak, tím jaké mám odlišnosti, tím víc se cítím svá, tím víc se cítím ukotvená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Jodi Picoultová je spisovatelka, u níž mám z každé její knihy vypsáno nejvíce úryvků. Jsou to fakt perly.
      Ani já se svých ,,úchylek" nehodlám zbavovat. Vždyť ke mě patří:-).
      Hezkou neděli
      Henrieta

      Vymazat
  9. Henrieto, taky jsem ještě nečetla, ale znám matku takového dítěte - opravdu to není procházka růžovou zahradou. A druhé "zdravé" dítě, přesně jak si psala, čeká, až se na něj dostane řada...
    A myslím, že kousek Aspergera je v každém z nás...
    Měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, byla jsem svědkem vyprávění matky o životě s autistickým synem. Bylo to pro mě velmi silné a tu ženu, shodou okolností mou bývalou spolužačku, velmi obdivuji. Je skvělá, jak to zvládá!
      Hezký týden
      Henrieta

      Vymazat
  10. Henrietko tak to i já mám svůj kousek.. ,ale své rituály na stáří měnit nemíním😉
    Při pohledu do mé skříně rozdělené podle barev se můj mužíček pokaždé hlasitě rozesměje.O knížce jsem už slyšela,ale zatím jsem nenašla odvahu.
    Krásný nový týden.Z❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neměň Zdeni, v těchto rituálech, zvycích a drobných obsesích je přece kus naší osobnosti:-).
      A oblečení uložené podle barev vypadá přece ve skříni daleko lépe:-).
      Hezký den
      Henrieta

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra