Jak to vidím já...

   Když se tak zamyslím nad tím, jakým směrem se postupně vyvíjí naše společnost, co je pro život většiny lidí stěžejní, jak všichni ztrácíme pokoru vůči přírodě, nedokážeme projevit vděk za zdánlivě běžné věci, pohrdáme odkazy našich předků, myslíme si, že jsme snad nějaký nadřazený druh, který si může dovolit všechno, ani mě nepřekvapuje, že se nyní děje to, co se děje. 

   Člověk je inteligentní a vzdělaný tvor, a tak vždycky vymyslí něco, aby jeho touhy po požitcích, majetku a zisku byly uspokojeny. Bohužel i na úkor toho nejcennějšího co tady na planetě Zemi máme. Přírody.

   Nezastavily nás povodně, naše myšlení nezměnily ani orkány a přívalové deště. Krátká na lidstvo byla epidemie prasečí a ptačí chřipky, SARSu nebo eboly. Možná právě koronavirus by v nás mohl zažehnout alespoň plamínek pochybnosti nad naším konáním. Možná, že si s uzavřením velkých obchodních center uvědomíme, že procházka mezi stromy v lese je pro nás daleko přínosnější než se procházet v obchodech mezi regály. 

   S krizovým opatření vlády se příroda může konečně zhluboka nadechnout, protože provoz na dálnicích i ve městech řídne, turistický ruch utichá. Je čas si sednout a nadechnout se s ní. A s následným výdechem si uvědomit, že šťastný život je přece úplně o něčem jiném než o tom, 

o co se tady v posledních desetiletích pokoušíme...

 Abych nezapomněla...

 ,,Příroda nepotřebuje člověka, ale člověk přírodu ano."

Neznámý autor