Zachraň a padni, pupeční a jak se hubne do plavek

Příležitostný občasník

Číslo 4, datum vydání: 3.6.2019

 

Sportovní sloupek

21.5.2019

Po páté do Prčic

Letošní Pochod Praha – Prčice je pro mě tak trochu sázkou do loterie. Nejen že jsem od podzimu turisticky nenachodila víc jak sedm kilometrů v kuse, ale rafička mojí fyzičky se poslední měsíce před pochodem rapidně kloní k nule. Že nakonec půjdu, se rozhodnu teprve pár dnů před akcí. Přesto, že to vypadá na můj nejhorší turistický výkon v životě, překvapivě je časově nejlepší. Protože v cíli jsme s kamarádkou přesně o minutu dříve než vloni. Třicet kilometrů jsme ušly za pět hodin a padesát devět minut, což moje nohy v tu chvíli odmítají ocenit, zato moje já je na sebe náležitě pyšné.

Z domova

22.5.2019

Zachraň a padni

Fronta u stánku s farmářskou zeleninou je tak dlouhá, že se v ní Ema s Anežkou nudí. Ema vyleze po několika kamenných schodech ke kašně, a protože Anežka nemůže být pozadu, vydává se za ní. Maminka zrovna telefonuje, proto holky z fronty monitoruji já. Toho, že Áňa na posledním schodu ztrácí rovnováhu si všimnu okamžitě. Okamžitě také reaguji. Dlouhým skokem se jí snažím zachytit tak, aby nespadla na hlavu. Nevím, co mi podrazilo nohy. Jestli kabelka s příliš dlouhým popruhem hozená napříč přes rameno nebo proutěný košík, který jsem při skoku upustila. Ale hned potom, co se mi podaří Anežčin pád zmírnit a strčit svou ruku mezi její hlavu a dlažební kostky, padám přes ní, rovnou pod nohy lidí, stojících ve frontě. Anežčin pláč je naštěstí spíše z leknutí, ale útěcha maminky je potřeba. A já se s naraženou rukou a pohmožděným pravým bokem sbírám ze země s vědomím, že tentokrát to měli nakupující na farmářském trhu i se zábavným programem.

Dětský koutek

23.5.2019

Pupeční

,,Pupi,“povídá Anežka, a když si Emča vyhrne košilku, aby se mi pochlubila jaké má břišáky z gymnastiky, ukáže jí na pupík.

,,To není pupík, Aný,“ odpoví překvapivě Ema. ,,To je bradavka od bříška,“ dodá a začne se smát.

Když se tázavě podívám na dceru, kroutí hlavou a její vykulené oči říkají: ,,Ode mě to nemá…“

Ze zvířecí říše

25.5.2019

V hnízdě

,,Koukal jsi v kůlně na ta čerstvě vylíhnutá ptáčátka?“ ptám se svého muže, když se vrátí z chaty.

,,Ne,“ odpoví stroze a místo toho, aby přiznal, že na to zapomněl, dodá:

,,Já taky nemám rád, když mi někdo leze do postele.“

Tak to teda kecá…

Manželské etudy

26.5.2019

Jak se hubne do plavek

,,Ty jsi zase aspoň dvě kila přibral,“ prohlížím si z profilu svého muže, a když přečte výsledek na osobní váze, na kterou si stoupne, aby mi dokázal opak, významně zvedne ukazováček a zmizí na toaletě.

,,No vidíš,“ řekne radostně, když se vrátí a znovu stoupne na váhu, na jejímž displeji je nyní o třicet deka méně než předtím. ,,Když ještě sundám kalhoty, opasek a vyndali by mi ty šrouby z ruky, tak mám pořád stejně.“

Aha, tak teď už vím, jak se hubne do plavek.

Moudro dne

30.5.2019

Dobré ráno

Každé ráno je jako nové zrození. Jen nikdy nezkoušejte lézt z postele hlavičkou napřed.

Moje chvilka poezie

1.6.2019

Kopretinová

Pozoruji kopretiny,

obdivuji jejich stíny.

Je jich plná louka.

A brouček, který kouká

na mě z kvítka kopretiny,

jejich stíny tvoří s nimi.

 Abych nezapomněla…  

,,Dnes je pondělí. Je velká naděje, že zítra bude úterý.“

Valeriu Butulescu

1. vydání, číslo 4, 3.6.2019

Nepravidelné periodikum Příležitostný občasník vydává občas Jindra z blogu Abych nezapomněla. Vaše podněty a názory můžete zveřejnit v komentáři pod příspěvkem nebo zaslat na e-mail: abych.nezapomnela@gmail.com.