Kde je Anežka, není rajská jako rajská a nech brouka žít

Číslo 6, datum vydání: 25.6.2019

Sportovní sloupek

17.6.2019

Sedmdesát osm

Nejsem žádný sportovec, proto mám asi takovou radost z toho, že jsem za necelý měsíc nachodila sedmdesát osm kilometrů.

Pravda, pokud by v tom nebylo započítáno těch třicet do Prčic, nebyla by to taková sláva, ale stejně…každý kilometr se počítá.

Dětský koutek

18.6.2019

Kde je Anežka?

Do pracovny odcházím, abych narychlo něco vyřídila. Anežku sleduji skrz otevřené dveře přes chodbu. Vím, že se nemůže nic stát, sedí na pohovce v obýváku a dívá se na pohádku. Od počítače na ni mrknu dvakrát, třikrát, a při čtvrtém zvednutí očí zjistím, že pohovka je prázdná. Nepanikařím, ale pro jistotu se jdu po ní podívat. Obývací pokoj je prázdný, stejně tak sousedící kuchyně. I když vím, že pod balkónem ji jistojistě nenajdu, přesto se přes něj vykloním.

Už zbývá jen koupelna, kde si ráda přistrčí stoličku k umyvadlu a dlouhé minuty si myje ruce. Ale tam Áňa také není.

Když se vracím chodbou kolem ložnice a pohled se mi stočí směrem do místnosti, konečně ji uvidím.

Anežka leží na mé posteli s dudlíkem v puse, přikrytá a spokojeně usínající.

Hodné děti se prostě hlídají samy.

Z knihovničky

19.6.2019

Mengeleho děvče

Mám pocit, že od té doby, co jsem se začala zajímat o knihy s válečnou tématikou, jako by se s nimi roztrhl pytel. Potom, co jsem přečetla Vypravěčku, Utekl jsem z Osvětimi a Hanu, se mi podbízejí další tituly. Nevím proč jsem si z té široké nabídky koupila zrovna Mengeleho děvče, ale už po přečtení několika stránek vím, že investice do téhle knihy se rozhodně vyplatila.

Hovory s Emou

20.6.2019

Není rajská jako rajská

,,Co jste měli dneska k obědu, Emičko,“ ptám se zvědavě Emy, když ji vyzvednu ze školky.

,,Rajskou.“ odpoví Emča.

,,A s knedlíkem nebo s těstovinama?“ vyzvídám dál.

,,S těstovinama, cukrem a tvarohem.

,,No počkej,“ vloží se do hovoru maminka. ,,To jste měli dva chody? Rajskou a ještě těstoviny s tvarohem“?

,,Ale mami, my máme vždycky dva chody. Polívku a druhý jídlo.“ nedá se Ema a já mám pocit, že už mi svitlo: ,,Aha, takže ta rajská byla polívka, ne omáčka…to jsi ale neřekla, Emičko.“

Ema jen zakroutí hlavou a poznamená:

,,Až příště řeknu rajská, tak trošku přemýšlejte a budete vědět, že je to polívka!“

Proč mám pocit, že ta Ema je pořád o krok před námi…?!

Z domova

21.6.2019

K moři!

Když se Ema poprvé zmínila o tom, že chce k moři, ještě ani neuměla říct Ř.

Letos se její sen splní.

Přesto, že do Chorvatska odjíždí s rodiči dnes v deset hodin večer, v autě spolu s Anežkou sedí už v osm a dívají se na tabletu na pohádky. Asi aby si vyzkoušely, jestli to funguje a ujistily se, že je cestou technika nezradí.

Ze zahrady, luk a strání

22.6.2019

Nech brouka žít

Tenhle dům jsem vždycky chtěla,

aby v něm žil brouk i včela.

Pavouci, co nitě tkají,

ať tu v létě domov mají.

Před deštěm ať schová se,

beruška, co kochá se

pohledem na mravence,

Ferdu, svého milence.

Pospolitost bude vládnout,

za jeden provaz budou táhnout,

všichni v domku hmyzím.

Nikdo tu nebude cizím.

Společenská rubrika

23.6.2019

Na shledanou

Mám ho ráda.

Je to náš letitý rodinný přítel a kamarád.

Pomáháme si navzájem, svěřujeme se s našimi problémy i radostmi.

Když ale dnes, kdy má můj muž před sebou krátkou noc, protože musí brzy vstávat, Karel vypráví jednu historku za druhou a nemá se k odchodu, na jeho otázku:,,Tak co bych vám ještě řek,“ bez přemýšlení odpovím: ,,Na shledanou!“

Abych nezapomněla…

je důležité říci druhým, co od nich očekáváte, jaké máte přání a potřeby. Jinak se vám toho nikdy nedostane. On totiž opravdu málokdo umí číst myšlenky…

1        1. vydání, číslo 6, 25.6.2019

Nepravidelné periodikum Příležitostný občasník vydává občas Jindra z blogu Abych nezapomněla. Vaše podněty a názory můžete zveřejnit v komentáři pod příspěvkem nebo zaslat na e-mail: abych.nezapomnela@gmail.com.