NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 5. února 2018

Jak to bude s týdeníky, když dítě najde řešení a žbluňk!

Pondělí, 29.1.2018
Obětovala jsem tomu neděli.
Zrušila naplánovaný turistický výlet na Kozí Hrádek.
Nevařila jsem, nežehlila, neuklízela.
Pracovala jsem na rozepsaných článcích, dokončovala recepty.
,Dnes sice publikuji týdeník, ale jeden recept se ještě na blog vejde,‘ říkám si dnes večer, když si prohlížím své včerejší dílo.
Vešel by se.
Jenomže to bych nesměla zjistit, že fotky pokrmů, o kterých jsem si byla jistá, že existují, prostě nejsou.
Takže znovu…uvařit, nafotit, sníst.
A až potom vydat!

Úterý, 30.1.2018
Dnes je to právě rok, co vyšel můj první týdeník.
Nežádoucí účinky, hra na hnučku a doba ledová, četlo pouhých dvacet jedna čtenářů.
Naproti tomu současně nejčtenější týdeník Příliš mnoho dědů,tradice, která se dědí a ,,máš tady dítě“, má nyní sto devadesát přečtení.
No to WOW!
Je to velmi motivační, i když občas jsou chvíle, kdy mám pochybnosti o tom, jestli týdeník vůbec vyjde.
Slova nenacházím a věty se skládají do podivných souvětí, se kterými nejsem spokojená. 
Leckdy chybí inspirace i myšlenky, nebo únava paralyzuje mozkové závity.
Doufám, že takových chvil bude co nejméně a já dám s týdeníky další rok.
Uvidíme…

Středa. 31.1.3018
,,Tak víš co?“, chlácholím smutnou Emu, když už musí jít domů a ještě jsme si ani ,,požádně nepohrály“. ,,Až půjdu zítra od autobusu, tak si pro tebe přijdu a půjdeš k nám!“
Emičce se rozzáří oči.
,,Sakra!“ Uvědomím si náhle. ,,Nepůjdeš. Já jdu zítra po práci ke kadeřnici“.
Emičce oči pohasnou.
Snažím se rychle něco vymyslet, kombinuji, plánuji, předpokládám, zavrhuji a nakonec slibuji:
,,Když stihnu dřívější autobus, tak tě vyzvednu a půjdeme k nám, ale když pojedu až tím druhým, tak přijdu k vám a pohrajeme si chvíli u vás.
,,Ne, babi, počkej“, přeruší můj hlasitý tok myšlenek Emča.
,,Já mám nápad. Prostě žekněš paní kadežnici ať chvátá… Že musíš jít za Emičkou…“
No jasně! Jak to, že to dítě vždycky najde tak rychle to nejjednodušší řešení!?

Čtvrtek, 1.2.2018
Jde o to, poslechnout rady.
Jde o to, se rozhodnout, sebrat odvahu, potlačit svou nedůvěru.
Jde o to, porazit strach a obavy. 
Sebrat se a jít.
Jít na vyšetření, na kterém jsem měla být už dávno.
Abych zjistila, že můžu dál žít svůj život bez obav!

Pátek, 2.2.2018
Jak jsem na něj jenom mohla zapomenout.
Strávili jsme spolu tolik krásných chvil.
Byl mi oporou v době nemoci, dělal, co mohl, aby mi zlepšil náladu.
Kdykoliv jsem se na něj podívala, dostavila se radost, probouzel ve mně něhu.
A neskutečně krásně voněl.
Bylo opravdu těžké se s ním rozloučit.
Proto jsem mu poskytla kousek země mezi vřesy a šiškami.
Když dnes nakouknu pod šišky, zahlédnu ho.
Své tělo vystrkuje ven příliš brzy, ale je tam.
Můj ,,utajený hyacint“ z loňska.

Sobota, 3.2.2018
Jak to, že jsem zůstala sama doma, když mám tak velkou rodinu?
Sama v bytě, sama ve městě, sama se sebou.
Jak to, že z deseti lidí, zůstává najednou jeden jediný?
Všichni jsou na horách a mužská polovina na plánovaném zákroku v nemocnici.
Důvod osamění jedné ženy.
Osamění, které si užívá.
Vstává pozdě, a když se jí muž přes whatsapp zeptá, jak teď všechno, co si naplánovala stihne, konečně si to uvědomí!
Ona nemusí stihnout VŮBEC NIC!

Neděle, 4.2.2018
Na tom mostku přes potok poprvé stojím asi v osmi letech.
Zábradlí je tenkrát pouze na jedné straně, stejně se ho ale nedržím.
Fascinuje mě vysoký železniční most nade mnou.
Voda kapající z nejvyššího bodu jeho oblouku, působí jako zaklínadlo.
Zvedám hlavu, zakláním ji a koukám se nahoru.
Kap, kap, kap…
Žbluňk!
Probere mě až ledová voda v potoce.
Táta leze do potoka, aby mi pomohl na břeh, mamka mi půjčuje svůj bílý svetr, který mám až pod kolena a dlouhé rukávy mi plandají podél těla.
Pokaždé, když vstoupím na ten mostek, vzpomenu si.
Přesto tomu pohledu nahoru nikdy neodolám.
Ale dnes se už raději přidržuji zábradlí.


Abych nezapomněla…
dívej se vzhůru, ale přidržuj se zábradlí.

30 komentářů:

  1. Henrietko, někdy je příjemné, když je člověk sám a nic nemusí :-) Měj pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, já si to většinou užívám. Mám ráda tu svobodu:-).
      Krásný týden ti přeji.
      Henrieta

      Vymazat
  2. No takhle krásně jsem to nezvládla :-) Rok s týdeníky moc a moc obdivuji a těším se na další :-) Emička je chytrá hlavička :-)) Krásný nový týden :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdenko, nemůžu se na tvůj týdeník proklikat, ťukni mi prosím do mailu odkaz.
      Moc děkuji za krásná slova.
      Klidný týden
      Henrieta

      Vymazat
  3. Tak tady teď večer sedím u počítače a čtu týdeníky- ani nedutám. Každá to má napsané po svém a jinak. A vše je čtivé, prima. Já jsem to pro tentokrát vzdala, ale není přece všem dnům konec,že!
    Tvůj týden opět super, Emička je prostě Emička.
    Měj se moc hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, víš co...ještě je čas se zapojit. Ve výzvě je - publikovat do čtvrtka a je teprve pondělí. Byl by to asi oříšek zpětně vydolovat zážitky celého týdne, alespoň pro mne, ale třeba si s tím poradíš...:-). Ale protože jsem z tohoto celého,,projektu" nadšená, je dost možné, že si ho časem zopakujeme. Ale já být tebou, tak se na to vrhnu hned:-).
      Henrieta

      Vymazat
  4. Henrietko, skvělé čtení a teď už vím, že sepsat týden do pár řádků, není vůbec jednoduché. A někdy i ty složité případy mají jednoduché řešení, ať žijí děti a jejich krásné myšlenky. Také gratuluji k 1.výročí psaní těchto týdeníků, těším se na ně a přeji hodně sil do dalších týdnů. :o)
    Pěkný večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Dášo. Zvládla jsi to na jedničku, já bych zase měla problém vytvořit tak pěkné fotky jako ty. Jo, dětičky vždy všechno vyřeší prostě a jednoduše:-).
      I Tobě hodně síly a inspirace pro tvé focení.
      Krásné dny
      Henrieta

      Vymazat
  5. Tvůj záměr oslavit první rok šikovnou výzvou se ti myslím podařil a obohatila jsi to, nevím, jestli si to vůbec uvědomuješ, ale propojila jsi Blogspot a Blog.cz.
    Byla jsem celkem zvědavá, jak to přijmou ti " moji ", tedy lidé z Blogu cz., protože tam tvůj týdeník není tak známý / u nás / a reakce lidí byla úžasná.
    Je to šílené, u nás, u vás, ale je to tak.
    Milá Henrieto, děkuji za příležitost si to vyzkoušet, celkem jsem se bavila.
    a těším se na recept, dochází mi zdravá inspirace, dnes jsem objevila tvojí pečenou čočku, tak už klíčím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se ta myšlenka zrodila, neuvědomila jsem si, že už to bude rok, co týdeníky píšu. Ale pak už se ten datum sám nabízel.
      Propojení Blogu a Blogspotu? To zní dobře:-). Ono to asi tak úplně nebude, ale jestli někdo pro sebe díky tomu našel pro nějaké zajímavé blogy, o kterých dosud nevěděl, tak mám samozřejmě radost. A těší mě samozřejmě také příznivá reakce tam u vás:-).
      Blondýnko, já ti děkuji, žes do toho šla, bylo mi ctí.
      Recepty budou, jen času je málo...
      Henrieta

      Vymazat
    2. Jé, Henrietko, SimiBel se přidá k naší čočkové mánii. 😊 Abych nezapomněla: Naklíčit se skvěle dají i fazole černé oko - jsou jiného rodu, než obyčejné fazole, proto se mohou jíst i SYROVÉ (na rozdíl od normální fazole). Jestli se dají i péct, zatím nevím, ale hodně klíčením změkly (víc, než cizrna), tak vyzkouším příště (tentokrát jsem je naklíčené jedla jen syrové nebo vařila).

      Vymazat
    3. No není to paráda, Dorko, další čočkový gurmán!:-) Ty jsi ale hlava, že jsi objevila tak skvělou dobrotu. Černé oko už klíčím třetí den, ale nějak se jim nechce, uvidím, jak to dopadne:-).
      Henrieta

      Vymazat
  6. Doufám, že to s týdeníky ještě chvíli vydržíš. I když - já se tedy pěkně vyčerpala s jedním (bude až zítra ráno - kdo by to taky v noci četl ;-)).
    Hezký i tento týden
    P.S. Mně se u receptů stává, že nafotím fotky s přípravy, ale výsledný produkt je zkonzumován dřív, než si vzpomenu, kde jsem položila foťák. Mám pár takových "trosek" v archivu a čekám, jestli si až ho příště budu vařit, vzpomenu dřív, než zaboříme příbor do talíře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, taky doufám:-). Zatím mně to baví a život se žije, tak snad bude co psát...
      Koukám, že máš podobnou zkušenost s focením jídel jako já. A když to přesto nafotím, tak to uložím někam a nevím kam:-).
      Henrieta

      Vymazat
  7. Henriet, byla by škoda přestat s psaním týdeníků, když je čte tolik z nás! Já ten svůj právě publikovala. A pár už jich také našla a četla jedním dechem! Tak snad mi žádný neuknikne! Díky moc, užila jsem si to. Ale ty Tvé jsou psané jinak, lépe a mají Tvou stopu... Tak Ti k tomu výročí gratuluji a těším se na Tvé další příspěvky! Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, děkuji moc za krásná slova. Také jsem už všechny týdeníky přečetla, ještě čekám, že snad nějaký vyleze ven. Do čtvrtka je čas. Pokusím se na všechny dát odkazy do jednoho článku, abychom měly jistotu, že nám žádný neunikl:-).
      Děkuji za tvou přízeň a zdravím do dálky.
      Henrieta

      Vymazat
  8. Henriet, děkuji Tobě i všem dámám, které se ctí zhostily Tvojí výzvy. Znám ty dny, kdy jsem úplně sama doma, hezky si ten klid užívám, ale zároveň se těším, když se všichni vrátí a je zase plný dům. Hyacintů mám plnou zahrádku, pár jich vymrzlo, ale hodně zůstalo. Již pár let si je kupuji nebo dostávám. Po odkvětu putují do zahrádky. Všimla jsem si, že mám snad na jaře zahrádku nejhezčí - bledule, sněženky, hyacinty, modřence, narcisky, tulipány. Jak já se těším n jaro! Přeji krásné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona samota je Pavlo příjemná, když víš, že ,,za rohem" máš celou rodinku a přátele. Proto si ji také bez obav a smutku užívám:-). Ta pravá samota je daleko horší a přeji nám všem, abychom ji nezažili.
      I já se moc těším na jaro, ale zároveň si kvůli přírodě přeji, ať přijde až tehdy, kdy má.
      Děkuji a měj klidné dny.
      Henrieta

      Vymazat
  9. Když si člověk tu "samotu" umí užít, tak to je parádní - to jsi určitě zvládla ;-) Ať žijí týdeníky, jeden mám za sebou ;-) Hezké dny D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zvládla Danko, to mi problémy nedělá:-).
      Ať žijí všichni, kdo svůj týdeník napsali a udělali mi radost.
      Měj se krásně
      Henrieta

      Vymazat
  10. Milá Henrietko, občas si ráda samotu vychutnávám..Díky své profesi jsem s lidmi v kontaktu víc než dost a tak občasný útěk do klidu a samoty potřebuji.
    Tvé týdeníky jsem si moc oblíbila.Jsi mistr písmenek..
    Měj se moc krásně.Z ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy Zdeni, když jsem sama ani nepouštím rádio, nezapínám pračku ani myčku a užívám si toho klidu a ticha. Ale jindy zase zní rock celým naším bytem:-).
      Děkuji moc za milá slova.
      Měj se hezky
      Henrieta

      Vymazat
  11. Gratuluji k týdeníkovému výročí! Ať ti život přihraje ještě spoustu dalších námětů k psaní. ;-)
    Mně bylo hned jasné, že psát týdeníky není jen tak, a proto jsem se tvojí výzvy neúčastnila. Mám dny, kdy se mi neděje opravdu vůbec nic, zvlášť teď v zimě, a nevím ani, jak bych to okecala. :-D Třeba na tom budu příští rok lépe.
    Měj se krásně! Pa.
    Jo, a Emička je super. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Dý! Dokud žiju, náměty určitě budou, jde o to, aby se myšlenky formulovaly do nějakých smysluplných vět:-)).
      A Dý...pořád se něco děje, nezapomeň:-)).
      Hezké dny
      Henrieta

      Vymazat
  12. Henrietko, moc gratuluji k výročí! Děláš radost mnoha lidem!
    I když zrovna teď mám o tebe trochu strach - spěchající kadeřnice... to nemusí dopadnout dobře :o)
    Měj příjemné dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli je to tak, Helenko, tak to je kromě výchovy dětí, to nejlepší, čeho jsem mohla za svůj život dosáhnout. Dělat radost lidem. To jsi mě dostala...děkuju(srdíčko):-).
      Uši mám obě, neboj:-).
      Henrieta

      Vymazat
  13. Henrietko, opět parádní popsání týdne. Jsi prostě šikulka, já nemám tvoje básnické střevo, tak se do toho raději ani nepouštím. Přeji ti hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Evi, tolik chvály, to potěší:-).
      Měj se hezky
      Henrieta

      Vymazat
  14. Henriet, smekam pred tou duslednosti psát tak poctivě. A hezky! Já ani nenašla odvahu jit do toho jednoho týdne. A Emca opět perlila:). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko děkuji za milá slova. Měla jsi to zkusit, mohla jsi vše v týdeníku říci třeba fotkami. Ty umíš nádherné:-). Tak třeba příště...
      Henrieta

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta