NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pátek 29. prosince 2017

Dopisy, které nikdo nečetl

Iona Greyová

Milovaná holčičko,
V době, kdy jsem vůbec nevěděl, jestli se dožiju začátku příštího týdne, jsem Ti slíbil, že Tě budu milovat navždy. Teď to vypadá, že navždy pomalu vypršelo. Nikdy jsem Tě nepřestal milovat. Ve vlastním zájmu, abych si uchoval zdravý rozum, jsem se pokoušel zapomenout, ale nikdy se mi to nepovedlo. A nikdy jsem nepřestal doufat. Doktoři říkají, že mi nezbývá moc času, ale já pořád doufám a věřím, že jsem tady ještě neskončil. Určitě ne do té doby, než zjistím, co se s Tebou stalo. Dokud Ti nepovím, že to, co jsme začali v těch bláznivých dnech, kdy svět byl vzhůru nohama, pro mě nikdy neskončilo. A že ty dny, i když byla hrozná doba, patřily k nekrásnějším v mém životě.


,,Ach.
Ááách…
Složila dopis napůl a rychle ho vrátila do obálky. 
Neměla se ho dotýkat. 
Nikdy by to neudělala, kdyby ji napadlo, že to bude tak…vážné. 
Osobní a naléhavé. 
Otázka života a smrti.
Ale už je pozdě. Otevřela dopis a už to nemůže vrátit. 
Neuváženě přečetla prosbu poslanou umírajícím mužem z druhého konce světa. 
Jen ona, nikdo jiný. 
A teď si může vybrat: buď ji bude ignorovat, nebo se pokusí najít paní S. Thorneovou.
Ať to je kdokoliv“.

Ach.
Ááách…
Takové vzdechy při čtení vydávám i já. Často.
Když odkládám ,,Dopisy“, mám slzy v očích, nezřídka dojetím i pláču. Dojetím nad nefalšovanou celoživotní láskou, která se zrodila v tak těžké době, za války.
Vážně jsem podlehla tématu druhé světové války a čtu o lásce vikářovy ženy a amerického pilota? 
Já, která má v knihovně Kinga, Hosseiniho a Larssona? 
Ano. A hrozně mě to baví. 
Ve vzpomínkách se vracím do let, kdy jsem hltala dívčí romány.
Toto ale není žádná červená knihovna, nejde o přeslazený román. Je to krásné počtení.
Po všech těch detektivkách a thrillerech je to pohlazení láskou.


Abych nezapomněla…
Ach. Ááách…

10 komentářů:

  1. Láska je věčná. Je to věčná inspirace, hnací motor a pokud je o láce nádherná knížka a nikoliv "červená", jsou pochopitelné povzdechy a slzy čtenáře. Ne, ne, vlastně čtenářky. Nikdy jsem neviděla žádného chlapce, jinocha muže či starce slzet nad knihou. Já osobně silné příběhy o lásce můžu a to přesto, že má knihovna je napěchovaná pragmatickými a zcela nečtivými knihami. Henrietko, díky za inspiraci a ne jedinou...krásný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dianko, nemám ráda ty přeslazené romantické romány. Jsem proto moc ráda, když se mi do ruky dostane kniha o lásce, která taková není. Přece jen toužím si o lásce občas přečíst a tohle bylo TAK AKORÁT pěkné:-).
      Děkuji za Tvé postřehy a přízeň.
      Krásný večer
      Henrieta

      Vymazat
  2. Už jsem o téhle knížce četla u Míší, tohle je druhá pochvalná recenze. Takže se po ní asi taky pohlédnu...
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestlipak už se Ti Stáňo dostala tahle knížka do ruky? Dlouhé zimní večery se blíží...:-)
      Henrieta

      Vymazat
  3. A zde je evidentní, že naše bytí potřebuje od každého něco.
    Vždy mě dojímá, když se zeptáš dospělého nač se těší na vánoce...řekne cukroví a pohádky. Prostě to sladké občas potřebujeme a není třeba se bránit.
    Láska je tak mocná a knihy o lásce též, poohlédnu se po tomto čtení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Připomněla jsem si tuhle knížku, když jsem vybírala článek na titulní stranu. S chutí bych si ji přečetla znovu. Že by sladký absťák?:-)

      Vymazat
  4. Děkuji za tu recenzi od srdce.
    Henrietko, měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji, Helenko. Bylo to opravdu pěkné počtení. Nějak mi tyto dávné komentáře unikly:-).
      Henrieta

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra