NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pátek 15. září 2017

Když údolí nenadchne

Když jeden páteční večer před pár týdny hledám v mapě místo, kde strávíme sobotní den, jsem přesvědčená o tom, že Tereziino údolí v podhůří Novohradských hor bude to pravé.
Má to být poklidná sedmikilometrová procházka naučnou stezkou, oživená dobrým obědem v jedné ze dvou restaurací přímo v údolí.
Pohled od vstupní brány, odkud vidíme krásné bílé lavičky rozestavěné po parku nám slibuje, že budeme spokojeni.
Projdeme tímto otevřeným a upraveným úsekem, vstoupíme do porostu, kde lavičky končí a jediná cesta vedoucí kolem říčky Stropnice se najednou stává nezáživnou.
Dokud se před námi neobjeví prostranství, kde se koryto řeky rozšiřuje.
Vodopád, který burácí po skále a dopadá do říčky, kolem sebe rozstřikuje drobnou mlhovinu. 
Krásné, ale se stoletým dubem bohužel jediné místo, které trasu Terčiným údolím oživuje.
Když si při zpáteční cestě chceme zajít na oběd, v penzionu Lázničky i Hamr se dozvídáme, že vaří až od dvanácti. Nic pro časné turisty jako jsme my.
Opouštíme tedy údolí a jedeme směrem na Novohradské hory.





Ten kostel prostě nejde přehlédnout. Tyčí se vysoko nad údolím a naše zvědavost nás přivede až k němu, do Dobré Vody. Místo je plné turistů, kteří nás míjí s plastovými barely, demižony a lahvemi v rukách. Všichni míří ke kostelu, zpod jehož spodní části vytéká pramen vody s léčivými účinky. Když vstoupím dovnitř kostela, zastaví se mi srdce a přestávám dýchat. Takovou nádheru bych si nepředstavila ani v těch nejkreativnějších snech.
Poutní barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie mne přinutí sednout si do lavice a mlčky se dívat na chrámovou loď, kazatelnu i varhany a děkovat za náhodu, která zajistila, že nesedím v Tereziině údolí v restauraci, ale jsem zde.





Dojet až nahoru na Žofín se nám rozhodně vyplatilo. Silnice tady končí, dál už vede jen lesní cesta, po které dojdeme pěšky až k Žofínskému pralesu. Možná jsem si naivně myslela, že v pralese bude zpřístupněná alespoň krátká jeho část. Ale vrata jsou zavřená a vzrostlé i popadané stromy jsou ponechány přírodě. V Novohradských horách je prý nejčistší vzduch v celém Česku. A tak zhluboka dýchám a můj muž mi vypráví o tom, jak bych se sem za minulého režimu nepodívala, protože tato oblast byla vojenským prostorem a byla nepřístupná. Jsem tedy ráda, že nyní je tomu jinak a já můžu vnímat tu krásu kolem sebe.
Kvalitní čerstvé jídlo a milou obsluhu nám poskytne restaurace v nádherném penzionu Lesovna kousek od Žofínského pralesa a já tak mohu tento jednodenní výlet nakonec prohlásit za úspěšný.



Abych nezapomněla…,
co údolí neposkytne, hory doženou.

17 komentářů:

  1. Milá Henrietko,
    ten dovětek mě zaujal. Nad tím by se dalo dlouho meditovat. 😊

    OdpovědětVymazat
  2. Henrietko, krásné fotky. A ten kostel! I já jsem tajila dech při těch fotkách. Hezký večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Jsem ráda, že jsem mohla tu krásu kostela zprostředkovat alespoň tímhle způsobem.
      Pěkné dny
      Henrieta

      Vymazat
  3. Tak to byl moc pěkný výlet. I když údolí trošičku zklamalo. Ten kostel!! Nádhera.
    Krásné fotky.
    Hezkou neděli!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc Ti děkuji Hanko. Výlet se nakonec opravdu vydařil.
      Hezké dny
      Henrieta

      Vymazat
  4. Henrieto, v Terčině údolí jsme byli kdysi dávno (bydleli jsme právě v Hamru) a nám se tam moc líbilo. Bohužel jsme tenkrát nestihli kostel v Dobré Vodě (kleklo nám na výletě auto, tak jsme sháněli opraváře a už jsme nedojeli všude, kam jsme chtěli).
    V penzionu Lesovna jsme bydleli na dovolené před 6 lety - koupila jsem tenkrát ten pobyt manželovi k padesátinám a moc jsme si to tam užili. Bylo to v době hodně "předblogové", takže fotky mám jen na Rajčeti, ale kdyby ses chtěla podívat, tak http://13werka.rajce.idnes.cz/2011-06_Novohradske_hory_1/ a http://13werka.rajce.idnes.cz/2011-06_Novohradske_hory_2/. A k Žofínskému pralesu se váže jedna naše rodinná historka (na kterou je tu málo místa).
    Připomněla jsem si nad tvým článkem hezké chvíle, takže díky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, asi jsem měla velká očekávání, možná jsem zhýčkaná malebnějšími místy...
      Porucha auta na výletě není nic příjemného. Veškeré plány jsou potom v háji.
      Na fotky jsem koukla, jsou moc pěkné a vstup do pralesa závidím:-).
      Místo je to opravdu krásné, připadala jsem si tam jak na konci světa.
      Ta rodinná historka by mě opravdu zajímala, haha:-)).
      Henrieta

      Vymazat
    2. Já ti jí třeba někdy napíšu do vzkazů :-). Dneska to ale nebude, musím jít dodělat vstupenky na čajovou burzu.

      Vymazat
  5. Líbí se mi příspěvky o výletech na místa, o kterých ani nevím že jsou. Tím jsou mi blogy sympatické, že i kritickým způsobem jsou autory popisovány zážitky a postřehy, navíc je vše autentické a prožité. Stejně ale Henriet se budeme muset do údolí vypravit, máme doma jmenovkyni, takže když jsem jí řekla, že nedaleko, kam občas jezdíme, je "její" údolí, zajásala. Fotky kostela v Dobré Vodě jsou nádherné. Děkuji i za postřehy týkající se možnosti občerstvení, protože ty jsou třeba pro mého muže zcela zásadní. Vlastně plánuji výlety tak, aby se nejdříve najedl a byl v pohodě... Když je to naopak, tak jej turizmus nebaví, historické památky vidí černě nebo je raději nevidí vůbec. Nakonec to byl prima výlet. Díky za vyprávění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diano, myslím, že jsem ani moc kritická nebyla, nechtěla jsem být negativní. V zásadě to mohlo být horší, protože třeba v Černém údolí, kudy jsme projížděli na Žofín měli v restauraci převážně samá smažená jídla, včetně pangase. Překvapilo mě, že tuto ,,rybu" dnes ještě nějaká restaurace vůbec nabízí. Tvému muži rozumím, pro mě je kvalitní jídlo na našich výletech taky dost zásadní.
      Ale nakonec jsme našli co jsme hledali, jak v občerstvení, tak v přírodě, takže to horší je zapomenuto:-).
      Henrieta

      Vymazat
  6. Máš pročištěné mozkové závity nejčistším vzduchem a tvoje neurony poběží před tebou.
    Osobně, po letošním létě jsem si očekávání zakázala, zablokovala jsem těšení, pokaždé je to průšvih.
    Před dvěma dny jsem kolem Dobré vody jela, ovšem stěrače nebraly, jak vydatně chcalo..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, to jo, ty neurony běžely tak rychle, že jsem je ani nepostřehla:-)).
      To já se ráda těším, tohle bylo vlastně poprvé, co jsem byla chvíli zklamaná.
      Henrieta

      Vymazat
  7. Nádherný výlet, Henrieto. Fotky se ti moc povedly! Hezký večer, K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji Karlo. S mobilem ze mě fotograf asi nikdy nebude, ale občas se pár fotek povede, tak jsem za ně ráda.
      Pěkné dny
      Henrieta

      Vymazat
  8. Henrietko, podobný názor na Tereziino údolí jsem už četla. Sama jsem tam nebyla. Ale ten kostel, to je tedy opravdu skvost a penzion vypadá taky moc krásně. Děkuji za typ a přeji hezké odpoledne, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já o údolí četla jen samá pozitiva a tak jsem začala nabývat dojmu, že asi budu moc náročný výletník. Ale já vlastně jsem:-)).
      Děkuji, i Tobě pěkný den
      Henrieta

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra