NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 12. června 2017

R.I.P. Brit, náš zákazník náš pán a efekt červených očí

Pondělí, 5.6.2017
,,A víš o tom, že je dneska pondělí?“, ptám se syna, když mi volá, abychom k němu odpoledne přijeli na grilování. ,,Normální přece je, grilovat o víkendu…", dodávám.
A proč vlastně jednou nezbořit hranici normálnosti.
Proč jednou neudělat něco nestandardního.
Grilujeme v pondělí.

Úterý, 6.6.2017
Před lety jsi vstoupil do našeho života, abys ho převrátil celý naruby.
Všechny naše dosavadní priority vzaly za své a porušili jsme kvůli Tobě všechna svá předsevzetí:
Že pes nesmí do postele.
Že psovi se nedává nic od stolu.
Že pes musí chodit u nohy.
Že pes bude poslouchat nás, a ne my jeho.
Dnes je to přesně šest let, co jsi odešel.
Tvůj vítací rituál, který jsi předváděl pokaždé, když jsme vstoupili do dveří, nám stále chybí. Chybí nám vůně Tvých pacek, hebkost Tvé srsti a místa v posteli je pořád zbytečně moc.
Doufám, že jsi tam nahoře našel tu nejkrásnější pudlici pod sluncem.

Středa, 7.6.2017
Čtrnáct dnů nejím chleba, nejím žádné pečivo.
Zkouším žít - bez pšenice.
Je to pro mě velká výzva a bojuji sama se sebou.
Vařím si teplé snídaně, obědy i večeře.
Jak já bych si dala domácí chleba s máslem!

Čtvrtek, 8.6.2017
Mít zahradnictví po cestě z práce, je za trest.
Ještě, že mají pro přímý prodej otevřeno jenom ve čtvrtek a v pátek.
Když zahradnictví míjím, hlava se stáčí doleva, směrem k otevřeným vratům.
Když zahlédnu stojany s květinami, dokonce se na chvíli zastavím.
Pak si představím můj balkon, kde pro květináč nebude za chvíli kam šlápnout,
povzdychnu si a vykročím k domovu.
Dnes odolávám, ale co za týden?

Pátek, 9.6.2017
Náš zákazník, náš pán.
Dříve krédo našich předků, nyní pouze bezduchá fráze.
O tom se přesvědčím dnes, když si chci ráno v řeznictví objednat větší množství masa s tím, že si ho vyzvednu odpoledne, až pro mě přijede můj muž autem.
Kyselý ksicht prodavačky při vyslovení mé žádosti si neberu osobně, protože podobně se tvářila i na zákazníka přede mnou. Důvod proč mi nelze vyhovět, mě ale docela zaskočí.
Nemají TO kam dát. Ve velkém řeznictví s bourárnou masa a chladicími boxy nemají na pár hodin kam uložit pro zákazníka šest kilo masa. Nepadne ani jiný návrh, náznak ochoty je nulový. Téměř devět set korun, které hodlám za maso zaplatit nejspíš není důvod ke snaze.  Kdyby se při mém rozčarovaném odchodu do toho nevložila prodavačka od uzenin, asi by mi vyhověno nebylo.
Náš zákazník, náš pán.

Sobota, 10.6.2017
Proč můj pstruh má hlavu a ten Tvůj ne?“, ptá se mě můj muž, když přinesu talíře s obědem na stůl.
,,Protože jsem toho svého fotila“, odpovím.
,,Aha…“, zamyslí se. ,,Ty ses bála, že bude mít na fotce červené oči?!“
Až dokážu vytvořit u pečeného pstruha efekt červených očí, bude to vrchol mého fotografického ,,umění“.

Neděle, 11.6.2017
Přijela pouť.
Ráno vstávám v šest hodni, abych naporcovala, naklepala a obalila více jak třicet řízků.
Den, kdy se sjede celá rodina a přátelé, kterým tímto můžeme oplatit jejich pohostinnost.
Den, kdy se zastavím až večer s pocitem uspokojení.
Všichni pohromadě!



Abych nezapomněla…,
že život psa je příliš krátký.


25 komentářů:

  1. Henrietko, opět jsi mě rozesmála pstruhem s červenýma očima. Jak kdybych slyšela svého muže :-)
    Že pes chybí, vím, obdivuji vás, já už bych měla stěně.
    Já nejím pečivo, jen slavnostně, částečně se dá chuťově nahradit domácími sušenými placičkami z různých semínek a zeleniny. Ale chce to čas, mě už chlebík nechybí. Ale ráda si ho občas dám, když upeču čerstvý pro rodinu.
    Krásné dny Henriet!
    Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, Zuzi. Smích léčí:-)
      Důvody, proč štěně už ne(alespoň zatím), jsem už psala. Nechci aby bylo samo doma, když jsme celý den v práci:-(.
      Říkám, všeho s mírou. Takže až se zbavím své závislosti na domácím kváskovém chlebu, občas si třeba krajíček s chutí s ním. Každopádně mě zajímá, co mi strava bez pšenice přinese, respektive mému tělu:-).
      Hezký den
      H.

      Vymazat
  2. Asi bych příště volila jiné řeznictví než to, kde jim mých devět stovek nestojí za trochu snahy.
    A protože jsem zvědavá, ptám se - proč bez pšenice? Alergie? Snaha jíst zdravěji? Já upřímně vyřazování nějaké potraviny (s lepkem, laktózou ap.) bez zdravotních důvodů úplně nechápu. Ne že bych to někomu rozmlouvala, je mi do toho nakonec houby, co si kdo skládá na talíř. Jen mne zajímají důvody
    S focením jídla mám občas problém - jsem hladovec, takže vyfotím celou přípravu, ale do hotového jídla nandaného na talíř se pustím dřív, než si na foťák stačím vzpomenout. Už jsem mazala několikrát fotky k receptům, kde chyběla "pointa". A červené oči u pstruha fakt pobavily.
    Hezký večer i zbývajících šest dnů týdne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem se poohlédla po jiném řeznictví. Je to pro mě sice trochu z ruky, ale to se nedá nic dělat. V supermarketu maso kupovat nechci.
      Ano, stravování bez pšenice je poslední dobou takový módní hit. Částečně to možná bude propagací hotových bezlepkových potravin, ale ty podle mě obsahují jiné ošklivost(slušně řečeno).
      Ne, u mě to není módní výstřelek. Moje vaření a tím pádem i strava prochází vývojem a některé důvody jsem uvedla už v článku O vaření potřetí. Ale vypadá to, že brzy vznikne O vaření počtvrté:-). Každopádně nejsem žádný extremista, takže domácí chleba si určitě za čas máslem namažu a s chutí ho sním. Teď mě zajímá, co a jestli vůbec něco, mému tělu strava bez pšenice přinese.
      Přesně tenhle problém mám Stáňo taky. Nesnáším focení jídla a musím se k němu nutit. Děsně to zdržuje od jídla:-) A navíc to ani neumím.
      Děkuju a pěkný týden i Tobě.
      H.

      Vymazat
  3. Jako vždy pro mne dobrá četba :-)hned po ránu.
    Psa nemáme, ale syn ano. Asi by mi po ní taky bylo smutno, kdyby teď Bára odešla. Ti prodavači ! My máme u nás štěstí na jedno řeznictví, kde se paní prodavačka sama nabídne : napište mi co chcete, já vám to na zítra připravím. Vše je o lidech.
    Bez chleba bych já nemohla žít. Bez jiného pečiva ano, ale chléb náš vezdejší mám ráda i třeba jen tak suchý. A pouť mám taky ráda. To je pak po dva dny v našem městečku pěkný rachot :-) Zasmála jsem se u vět o pstruhovi.
    Tak a mohu se už jen těšit na povídání příští.
    Hezké dny, Henrieto!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Hanko, to jsem ráda:-).
      Máš pravdu, je to o lidech, klidně jsme si o tom mohly s paní prodavačkou promluvit, určitě bych pochopila. S otráveným obličejem, odmítavým postojem a s neochotou komunikace se těžko vede konstruktivní rozhovor.
      Chléb náš vezdejší nebo také Boží dar...Mám ho ráda, ale bylo ho podle mě příliš.
      Krásný den
      H.

      Vymazat
  4. Jako provozovatel stejného zařízení ty hned odpovím...pokud by do zařízení vešla státní veterinární kontrola, stojí majitele či provozovatele tato sranda rovných 10tisíc českých korun. Je to zákon a přes ten nejede vlak.Pokud jednou maso opustí pult provozu, již z hygienických důvodů nelze vracet zpět. I já bych ti velice slušně odmítla, přesto bych ti navrhla, že si pro maso může příjít kdykoliv později.
    Také bych byla vděčná za zpětnou vazbu, kdy bych se od tebe jako zákazníka dozvěděla, že můj personál čumí jako kyselá prdel. Máme 12 prodavaček a každá by ti řekla, že výplatu jí nosí zákazník. Pokud má tato provozovna email, napiš tam.
    Skutečně, byla bych ti jako provozovatel za tuto zpětnou vazbu vděčná.
    Proč jsme se naučili býti tak konvenčně připoprdlí...když jsme byli mladší, dělali jsme to zaběhlé...prdlajs...také dneska grilujeme a to je úterý!!!!!!!!!!
    Jsi statečná...jít kolem zahradnictví a neočumět...skandál ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda za Tvoji reakci, tak nějak jsem v ní doufala:-). Zajímalo mě totiž, jestli můj požadavek nebyl přehnaný. Hygienické důvody chápu, očekávala bych ale, že se je jako zákazník neznalý pravidel, dozvím od prodavačky. Jak jednoduché by to bylo...Nakonec to stejně dopadlo tak, jak bys to vyřešila Ty. Prodavačka od uzenin se chopila iniciativy, když viděla nezájem své kolegyně a řekla jí, ať řekne řezníkovi vzadu a ten mi maso připraví na odpoledne. Takže pult maso opravdu opustit nemuselo. Bylo To akorát o neochotě komunikovat ze strany prodavačky. Nemusí se na mě usmívat jak jeliman, stačí mluvit. Jsme lidi, proboha...
      Stěžovat si nebudu, nevím, jaká by byla reakce zaměstnavatele a nechci ublížit. Sice jsem měla na půl dne zkaženou náladu, ale to už je pryč:-).
      Hele, a jak byla ta grilovačka v pondělí fajn. Připadala jsem si, že pokračuje víkend:-).

      Vymazat
  5. Milá Henrieto, jako vždy jsi měla nabitý týden, a to jak skutky tak vzpomínáním. Díky Tobě nezapomenu, že život psa je krátký a nebudu se vztekat, když po mně v noci moji hafani polezou za účelem lehu na mých dolních končetinách, samozřejmě kde jinde, než v MÉ posteli!!! Embagro na pšenici způsobí pravděpodobně to, že na ni budeš mít ukrutnou chuť, ale pokud to vydržíš, mozek si po týdnech zvykne. A zhubneš! Bude nutné však tyto sacharidy rozumně nahradit, aby si nepociťovala hlad. Co se týče projití otevřených dveří do zahradnictví, tak to musí být těžké...taky se přemlouvám, abych nevstoupila...ale vášeň je vášeň...a přívětivá a neochotná prodavačka v masně...vlastně je jich tolik, že se dnes člověk ani nad tímto negativním přístupem nepozastaví...rys neochoty a neslušnosti, bohužel provází naše současné časy...Naopak mne příjemně překvapí, když se najde někdo, kdo je ve službách a zdravotnictví milý, ochotný a zajímá se o můj problém... Jo, a myslím si, že maso na řízky neopustilo pult...prostě mělo být připraveno k vyzvednutí v pozdějších hodinách...což se jistě dalo, za předpokladu alespoň mírné ochoty paní prodavačky, normálně domluvit. Takže...nebojme se grilovat kdy nás napadne, nenechme se odradit kyselými obličeji a vzpomínejme na své drahé s láskou a připusťme si, že se prostě musíme dělit. Tak a mám chuť na ty řízky i na tu pouť. Děkuji za Tvé povídání a přeji krásný týden. Diana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem se Diano vztekala, když jsem kolikrát v noci nemohla pohnout nohama, protože byly přikurtovány k posteli psím tělem:-).
      Bez chleba jsem už zase o týden déle, takže ho postrádám o něco méně.
      Hlad byl zpočátku velký a máš pravdu, zhubla jsem. Ale už se to dostává do normálu. Mám skvělou koučku přes jídlo, takže se nebojím, že by mi něco chybělo:-).
      Předpokládala bych spíš, že v dnešní době, kdy se doslova bojuje o každého zákazníka by měl trend být spíše opačný. Ale je pouze a jen o lidech.
      Řízek jsem si nedala, ale na pouti jsem byla.
      Já se s tím píšu celý týden a Ty to takhle na závěr pěkně shrneš v pár větách:-).
      Měj se krásně.
      H.



      Vymazat
  6. A proč se tedy fotí pstruh bez hlavy? :-)A co jste to měli za dobrůtku k té bezhlavé rybce? Pstruh, řízky mňam, mám hlad jako vlk. Tvé články je třeba číst až po odědě :-). Jináč jako vždy sklvělé počtění

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože ty jeho oči vypadají tak nějak lekle:-).
      Jenomže jak jsem zjistila, ono to bez té hlavy taky není nic extra:-).
      Příloha byly rozmarýnové jáhly. Čerstvý rozmarýn rozvoněný na olivovém oleji, promíchaný s uvařenými jáhly, sůl. Docela to bylo s tím pstruhem dobrý. Mužskou polovinu rodiny jsem tímhle ale netrápila, takže klasika, brambory orestované na másle s kmínem:-).
      Děkuji:-)

      Vymazat
  7. Henrietko, my grilujeme také i přes týden, takže proč ne?
    Nedokážu si představit, až Terri odejde a chápu, že se stále stýská.
    Bez pečiva se nedá, i když párkrát jsem zkusila grilované maso a zeleninku a šlo to. A snídaně mám často také bez pečiva a pochutnávám si. Ale chleba s máslem ...
    Na o v řeznictví ..., je to o lidech, šlo jen vysvětlit, jak se věci mají.
    Ty jo a neděli Ti nezávidím, ale z druhé strany je hezké, že se všichni sejdete a popovídáte.
    Přeji pohodový další týden, tedy tento. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My právě Dášo grilujeme opravdu jen výjimečně, a když tak o víkendu na chatě. Takže mě tohle synovo pozvání trochu zaskočilo. Ale bylo to moc fajn. Prostě trochu jiný pondělní večer:-).
      A místo chleba jsem měla grilovanou cibuli a kukuřici. Cibule se dělá ve slupce a hotová se jenom vyloupne. Měla jsem ji takhle poprvé a byla vynikající.
      Pouť je u nás příležitostí, kdy se sejde rodina i přátelé dohromady. Je to pro mě poněkud náročnější, ale je to jednou za rok...:-).
      Děkuji, i Tobě krásný týden
      H.

      Vymazat
  8. Opět pestrý týden Henrieto.
    Grilujeme každou chvilku nehledě na to jaký je den :o)) a je nám blaze. Prostě venku báječně chutná.
    Nikdy jsme pejska neměli (jenom párkrát kočku/zahradní), smutek pak musí být veliký. Jakby ne, když odejde přítel.
    Bez pečiva nechci být, jenom ho jím v malých dávkách a hlídám si, aby nebylo jenom z mouky pšeničné. Já ve stravě moc na experimenty nejsem, ráda jím od všeho trochu :o). Tak jsem zvědavá na tvé pocity a reakce tvého těla.
    Vše je o lidech a to nejenom v řeznictví :o). Spousta lidí přestává lidsky komunikovat a občas roztáhnout pusu do úsměvu zapomínají úplně.
    Nemám ráda když na mne ryby civí...
    Už několik dní mám takovou chuť na řízek a pak u tebe čtu o kvantu řízků - ach ach, já trpím :o).
    Měj se pohodově.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že je u nás grilování opravdu populární činností:-).
      Já zase experimentuji docela ráda. S různými chutěmi i potravinami.
      Od všeho trochu je fajn, to určitě není nic proti ničemu a stravu máš tak velmi pestrou.
      Taky jsem zvědavá, co mi strava bez pšenice přinese...
      On ten pstruh civěl fakt divně. Proto fotka bez hlavy. Ono je to ale divný i tak:-).
      Alenko, řízků jsem obalila asi pětatřicet a k obědu jsem si ho nedala:-). Nejsem já divná?!:-))
      Měj se krásně
      H.

      Vymazat
  9. Henrieto, občas přemýšlím, jak to všechno stíháš :-) Co se řeznictví týče, mám pocit, že je to bez komentáře snad všude :-)A kyselý obličej mají i všichni lidé na ulici, je to škoda, kdyby se na svět usmívali, hned by tu bylo příjemněji. K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kájo, já nemusím nic stíhat, já jenom žiju.:-)). Občas to akorát nestíhám zapsat a doháním to na poslední chvíli:-).
      Víš, co mě těší? Že TADY jsou lidi fajn.
      Měj se pěkně
      H.

      Vymazat
  10. Já brigádničím jako baristka (honosný název pro tu slečnu, co vaří kafe) a usmívám se pořád. Být milý je součástí práce, zákazníka nezajímá, jestli má někdo těžký den. A obsluha je základ obchodu. Miluju tu práci, protože jsem ten, kdo může lidem náladu zlepšit ochotou, pochvalou šatů a skvělou kávou. :) Když někdo přichází zamyšlený a nevrlý a odchází aspoň s malým úsměvem na tváři.
    Ale je pravda, že s masem by mi to možná tolik nešlo :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Nedůtklivá, jak ráda bych si u Tebe dala kafe... Škoda, že kavárna, kde podáváš jistě tu nejlepší kávu s úsměvem, je ode mne na druhém konci Čech...
      Ať zákazníci nejdou k Tobě jenom pro kávu, ale i pro dobrou náladu.
      Krásný večer
      H.

      Vymazat
  11. Henrietko jak já mám ráda tvůj týdeník.. Vždy zapomenu na všechny trable a je mi s tebou moc fajn..A přidám se k tvé myšlence-co já bych dala za krajíc chleba..U mne však rozdíl já lepek nemůžu 😥..Ale kdybych mohla snědla bych snad celý pecen 😊.. Krásný večer ti přeji.U❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, to je hrozně hezký, co jsi napsala. Děkuju.
      Jestli je při čtení mých řádků někomu fajn, tak to je vlastně to nejvíc, čeho můžu psaním dosáhnout:-).Takže to má smysl!
      Toto omezení musí být velmi náročné. A nejde určitě jenom o chleba.
      Já, když svoji chuť neovládnu, asi se tak moc nestane...
      Měj se moc hezky
      H.

      Vymazat
  12. Co to tu čtu, Henrietko? Kdo tě takhle bezpšeničně trápí? 😉 Pšenici na něj! 😀

    OdpovědětVymazat
  13. Kdo mě trápí? Možná sama,
    možná je v tom další dáma,
    která říká: pšenice už bylo dost,
    jez ji jenom pro radost.
    :-)
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc se mi líbí
      tvoje veršíky,
      vyvolávají mé
      radostné výkřiky!
      😊

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta