Prázdninové střípky

Říká se, že myšlenka je mocná, a je-li opravdu silná a vytrvalá, může se stát realitou.

Také se říká, že proto, aby se naplnilo to, čemu své myšlenky intenzivně věnujeme, se život může stočit směrem, kterým se nám to zrovna moc nezamlouvá. Osud si totiž nevybírá tu nejschůdnější cestu…

A až po čase si uvědomíme, že jsme díky tomu dosáhli přesně toho, co jsme si třeba i podvědomě, ale intenzivně, dlouhá léta přáli.

Třeba mít ještě jednou v životě PRÁZDNINY!

MÁ MĚ RÁD, NEMÁ MĚ RÁD...

Letní vzpomínka na dětské lásky. Je to už dávno.Má mě rád, nemá mě rád…Přijde, nepřijde…

Nemusí to být kopretina, třapatka se taky hodí.

ZA TISÍC 

,,Prosím tě, sáhni do nočního stolku a podej mi tisíc korun…“ žádá mě můj muž před spaním, kdy už je v ložnici zhasnuto.

Poslepu sáhnu do přihrádky, nahmatám bankovku a podám mu ji.

,,Nasviť“, poroučí záhy a šustí penězi v ruce. ,,Ta tisícovka je nějaká malá.“

,,Jo, to si vyřiď na firmě,“ odbydu ho a otočím se k němu zády. ,,Jaký peníze vyděláváš, takový máme.“

OSTRUŽINOVÁ

Kulička vedle kuličky,

tvoří spolu hlavičky

ostružiny.

Které jsou bohužel…

sousedčiny.

NA PEDIKÚŘE

Myslím, že manželovy obavy, ze strojové pedikúry opravdu nejsou na místě. Protože jeho fantazijní představy o tom, že z ,,toho stroje“ vyndá jen holý kosti a z toho masa co mu seškrabou, udělají tatarák, mají co do činění nejspíš s jeho zálibou ve sledování akčních a hororových filmů.

ČMELÁK

Nevím, jak se čmelák fotí

ruce se mi při tom potí.

Ten hmyz nechce pózovat,

kdo se s ním má nervovat.

ABYCH SI MOC NEMYSLELA

,,Emičko, měla jsi radost, když ti maminka řekla, že u mě budeš spát?“ ptám se Emy v domnění, že se dočkám projevu radosti.

,,No, nejdřív jsem z toho moc nadšená nebyla,“ ušklíbne se Ema. ,,Otočila jsem se k mamce zády a musela jsem chvíli přemýšlet. Ale pak jsem měla radost.“

Uff! Tak přece!

Všichni mluví o tom, že jsou v Tatrách medvědi. Ale viděl tam vůbec někdy někdo třeba žábu?!

Čeká na Malého prince nebo tady na Rainerově chatě dávají lišky dobrou noc?!

Když jsem vloni viděla, co dokáže horský potok, když se rozvodní, moje pokora vůči živlům ještě zesílila. Voda brala s sebou vše, co jí stálo v cestě, kamení a stromy se valily z hor. Horské chodníky byly uzavřeny, takže trasu z Hrebienku do Tatranské Lesné kolem Studeného potoka jsme si mohli projít až letos.

Když jedna fotka nestačí...

Cestou z Jamského plesa si nás počasí několikrát vyzkouší, aby na nás na Štrbském plese seslalo bouřku, intenzivní déšť a kroupy. Co je ale horší než valící se voda ulicemi, je valící se dav lidí, mířící na železniční stanici.

MOTÝLÍ

Když se čmelák nechtěl fotit

a mně se začly ruce potit,

myslela jsem, že motýl taky,

vezme kramle, mně zbydou mraky

na focení místo hmyzu,

nebo budu fotit břízu.

Jenže tenhle fešák z ráje,

odvahu dnes velkou maje,

pózuje na květu bílém.

Něžným, motýlím stylem.

NAJDI MYŠKU

Potkávám ji uprostřed asfaltové cesty, když jdeme z Popradského plesa na železniční zastávku. Odvážně si to štráduje opačným směrem. Nechci ji brát do ruky, ale představa, že se obtiskne někomu z turistů do podrážky se mi nelíbí. Nastavím jí proto do cesty svojí nohu, a doufám, že ji tak postupným posouváním ke krajnici, ukážu směr do bezpečí. Nejdříve mi očichá botu a než se naděju, vyleze na ní. Nebojácně se prochází mezi tkaničkami, a když se mi předními tlapkami opře o lem ponožky, její vousky mě zašimrají na holé kůži. Kolemjdoucím dovolím, aby si mou nohu s malým tatranským hlodavcem vyfotili, ale jakmile myšku odnesu na botě do bezpečí, než sama vyndám mobil, schová se v trávě.

NESTRAŠ MALÉ DĚTI 

,,A už potichu, Emi,“ napomínám v půl desáté večer Emu, když se ještě nahlas hihňá. ,,Ať nevzbudíme paní R., která bydlí nad námi.“

,,A co by udělala, babi?“ ptá se Ema celá rozdováděná.“

,,Bude na nás zvonit, bouchat na dveře a volat, ať už jsme zticha, že chce spát,“ řeknu vážně Emičce.

Ta najednou ztichne, otočí se ke mně zády, a já jsem přesvědčená o tom, že už brzy usne.

Když se najednou z pod její peřiny ozve: ,,A víš o tom babi, že se pěti a třičvtrtěletý děti nemají strašit…?!“

NEKONEČNÁ BÁSEŇ

Ibišek

vystavil šek

kapkám rosy.

A ony bosy,

mu tančily na květu,

a šířily osvětu

o tom, jak ibišek

vystavil šek

kapkám rosy.

A ony bosy,

mu tančily na květu,

a šířily osvětu

o tom, jak ibišek

vystavil šek

kapkám rosy…

KDYŽ MRKEV TANČÍ

Pro supermarkety nestandardní mrkev, pro mě ta nejvoňavější a nejchutnější.

Když mrkev tančí, zahradník se raduje.

,,Smím prosit, slečno Mrkvičko?“

,,Ale s radostí, drahý Mrkváčku…“

DÝŇOVÁ HOSTINA

Kdo by to řek,

že dýňový květ,

pojme tolik prdelek,

a nakrmí šest včelek…

POPLETENÁ

Když pelargonie vykvetla,

hlavu mi trochu popletla.

Při pohledu dech se úží,

růžovou si pletu s růží.

Abych nezapomněla…

a teď minuta ticha za všechny, kdo neměli prázdniny a museli chodit do práce.