NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 19. dubna 2018

První Pálavský


   Už se nemohu dívat na úžasné fotografie z místa, které jsem nikdy nenavštívila, a které je tak fotogenické. Už nemohu dále snít o tom, že vyjdu pálavské kopce, rozhlédnu se do širé krajiny, budu míjet nekonečné lány vinic. Už nemohu svou touhu vidět ten všemi opěvovaný kraj, potlačovat.
Co na tom, že jsou zrovna Velikonoce a měla bych péct tradiční velikonoční pokrmy, uklízet a barvit vejce. Ale kdy jindy než v tomto čase jarního rozpuku se vydat ven do přírody. 
Poprvé, a po tomto rozhodnutí možná ještě mnohokrát, hodlám změnit status Velikonoc.
Jedeme na Pálavu.

Díky opravdu chladnému počasí je taška s věcmi na tři dny poněkud objemnější než obvykle, ale ráda nenechávám nic náhodě. Vyrážíme v sobotu v sedm hodin ráno. Jsme s mužem rozhodnuti, že nebudeme absolvovat nejistou jízdu po dálnici, pojedeme přes Jihlavu, Moravské Budějovice a Znojmo, a budeme se kochat.

Nakonec se kocháme se tak, že ve Znojmě přehlédneme objížďku a v Pohořelicích zase odbočku na Pasohlávky, kde se máme ubytovat. Blouděním se nám sice nepatrně nabourává časový plán, ale na obědě v Krčmě U Císařské cesty jsme nakonec včas.


   ,,Tak mi ukaž, kam vůbec jdeme“, říká mi můj muž, když ho přinutím zaparkovat v Mikulově.
,,Do jeskyně Na Turoldu, kolem Kočičí skály až na Tabulovou horu.“
Jeho povzdech beru jako výraz očekávání dech beroucích zážitků.
Možná jsem si měla lépe prostudovat jeskynní otevírací dobu, možná mi mohlo dojít, že 31. března jsou ještě všechny jeskyně uzavřené. Nejsme ale sami, kdo se u vchodu do jeskyně Na Turoldu domáhá skrze železná vrata vstupu. Návštěvníků je zde navzdory chladnému počasí poměrně dost.



Když se manželovy povzdechy mění cestou na Tabulovou horu v hlasité funění, dochází mi, že jsem asi přecenila jeho elán, který po tři a půl hodinové cestě autem možná trochu vyprchal. Stoupání od jeskyně na Turold, ale musíme překonat. Pak už je to zase z kopečka a ke Kočičí skále dojdeme po rovince, lemované nekonečnými vinicemi. Vinná réva ještě oddychuje, ale již je vinaři připravena na jaro. Jen někde se ještě pracuje a na zemi kolem rostlinek se povalují právě ostříhané, již nepotřebné výhony. Při obdivu přesných zákrytů vinné révy si uvědomuji, že vinice vidím poprvé v životě.
Kočičí skálu nelze minout, navzdory svému strachu z výšek se drápu nahoru a doufám, že se mi tam hrůzou neroztřesou nohy. Zvládám to, ale raději se nedívám přímo pod sebe, ale rozhlížím se do dálky. Do dálky, která nabízí nekonečný pohled na jihomoravský kraj.



To ale ještě netuším, co nás čeká na Tabulové(Stolové ) hoře. Výstup je ještě o něco náročnější než cesta na Turold, ale jsem hnána neutuchajícím nadšením.
Dech se mi zatají hned jak vystoupám nahoru. Dlouhé minuty stojím na té skalní tabuli, na tom skalním stole a rozhlížím se. Nedovedu si představit, že by mé oči viděli ještě dál, než kam dohlédnou z tohoto místa. Přecházím kolem dokola a nedokážu určit, který výhled je ten nejúchvatnější. Ten na vinice, linoucí se pode mnou nebo ten na zbytky pískovcových skal? Ten na město Mikulov, se Svatým kopečkem v dáli nebo ten na Novomlýnské nádrže?







Toto má být vrcholem dnešního výšlapu a podle plánu se máme vydat stejnou cestou zpátky. To bychom ale nesměli zahlédnout trosky Sirotčího hrádku. To místo má z Tabulové hory takové kouzlo, že si ho nechceme nechat ujít. Terén je náročnější, zřícenina stojí na pískovcových skalách, takže povrch je místy kluzký a jeden krátký úsek přímo do Hrádku je ve zdi jištěn řetězem, díky kterému se dostávám až nahoru. Znovu se nadechuji, dýchám, funím a srdce se může štěstím rozskočit.





   Mikulov láká a my, jako bychom toho neměli dost, parkujeme v jeho centru. Chci vidět tu vinařskou metropoli, já nevinař toužím poznat místo, kde se kvalitní víno platí zlatem. Když v zámecké zahradě i na ulici potkávám už několikátého člověka se skleničkou vína v ruce, nenápadně kývnu na manžela. Pokrčí rameny a usměje se: ,,No, tady je to asi normální, dáš si taky?“ A tak na Velikonočním jarmarku vezmu zavděk svařeným vínem a hudbou, která se line z pódia mikulovským náměstím.






Abych nezapomněla…
„Já jsem pro to, přátelé, abychom se napili. Je nesporné, že víno zavlažuje duši, a přitom uspává každé trápení, tak jako mandragora uspává lidi, a probouzí veselou náladu, tak jako olej oživuje oheň... Když do sebe budeme lít víno v jednom kuse jako do sudu, budou brzy vratké tělo i rozum... Kdežto když nám ho budou číšníci podávat často, ale v malých pohárcích jako rosičku... stoupne nám sice také do hlavy, ale nebude to žádné násilí, spíš takové povzbuzování, které nás přivede do povznesené nálady.“
Sókratés



28 komentářů:

  1. Krásné fotky, krásný slovní doprovod!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Hanko, na Pálavě bylo hezky, takže se mi o ní hezky psalo.
      Henrieta

      Vymazat
  2. Henrietko,
    já Ti to říkala,
    kdo jednou objeví Pálavu je ztracen a každým rokem se tam musí vracet !
    Sokrates byl velmi moudrý muž ;-)
    My vinaři už jezdíme sami bez dětí v září na Mikulovské vinobraní ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, Ilonko, říkala. Je to zase jiný kraj, který jsem poznala a moc se mi tam líbilo. Na vinobraní bych chtěla jet taky, ta atmosféra, ač jsem nevinař, mě láká:-).
      Henrieta

      Vymazat
  3. Henrietko, díky za reportáž. Pálavu jsme "objevili" asi před 10ti lety a vracíme se rok co rok. I několikrát za rok. Ona je v každém ročním období jinak krásná. U nás navíc máme i víno rádi. Ten kraj prostě nejde nemilovat.
    Měj se moc hezky, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťo, to já jsem proti tobě pálavský nováček:-). Máme to daleko, ale snad dodržím slib a vrátím se tam. V plánu je to ještě letos v září, tak uvidíme...
      Krásné dny
      Henrieta

      Vymazat
  4. Henrietko, to je můj kraj. Díky. Na Pálavě už jsem dlouho nebyla. Měj pěkný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, máte to tam moc pěkné, jen co je pravda. Pálava mi učarovala, ještě je tam jedno mnou neprobádané místo, takže tam musím znovu:-).
      Henrieta

      Vymazat
  5. Vzhůru a ještě víš! Ale ty výhledy pak, že...
    Je to krásný kraj, ráda se vracím, v poslední době už jen mimo sezónu...
    Henrietko, přeji krásný víkend, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, Helenko, ty výhledy berou dech. A to uvědomění si krásy té naší země je k nezaplacení. Nedovedu si představit, jak to tam v sezóně vypadá, protože i teď jsme potkávali poměrně dost turistů.
      Měj se mhezky
      Henrieta

      Vymazat
  6. Dívat se do krajiny a dotýkat se jí znamená navazovat oboustranný vztah, který mizí s masovou kulturou a hromadnou výrobou...
    Zdravím tě srdečně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezká myšlenka Jani. Doufám, že můj vztah s českou krajinou je oboustranný:-). Bylo by mi ctí.
      Henrieta

      Vymazat
  7. Krásné výhledy, spousta výstupů a radosti, tak to má být. Prožité společné okamžiky si cením moc a moc.
    Přeji slunečné dny Henrietko. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, radost přinesly velkou. A společné prožitky jsou opravdu velmi silné, zvláště, když nejsou díky práci tak časté.
      Měj pěkné dny
      Henreita

      Vymazat
  8. Henrietko úžasné Velikonoce jste měli. Nádherná místa jste navštívili.
    Krásný víkend ti přeji.Z❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, jak já děkovala za tu naši zemi...Pár míst mi tam ještě zbylo, které jsme nestihli, tak snad příště...:-).
      Henrieta

      Vymazat
  9. Dělat , co srdci prospívá je v našem věku žádoucí nutnost, udělali jste dobře.
    Já jsem zažila pravé Mikulovské vinobraní před 30lety, kdy to nebylo komerční, kdy to bylo naprosto boží. Čtyři dny v naprostém rauši, já , která víno nepije.
    Mám zážitek na zbytek života a nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem to město nechávala za sebou, jako by mi bodlo u srdce, byla jsem mladá, ale zanechalo to stopu do konce mých dní.
    Děkuji za nádhernou vzpomínku, za fotky, dík...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, a prospěch srdce je dobrý důvod jet na Pálavu znovu:-).
      Jestli já nebudu nějaká opožděná...vinobraní jsem dosud nezažila a ty už před třiceti lety...:-).
      Hezké vzpomínky jsou též žádoucí, takže rádo se stalo:-).
      Henrieta

      Vymazat
  10. Určitě to byl krásný pobyt - ty výhledy, skály, Sirotčí hrádek ... Asi, vlastně ne asi, ale určitě tam někdy chci taky :-)
    Zavřené turistické atrakce jsou daní za to, že člověk unikne davům turistů (my takhle dopadli v prosinci na Novém Hrádku)
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že ty se tam určitě vypravíš, Stáňo.
      No, mohlo mě to napadnout, že ještě není sezóna na jeskyně, ale tak i to okolí bylo zajímavé. Mě až tak turisté nevadí, my jsme stejně všude první, protože vyrážíme vždycky brzy ráno:-).
      Henrieta

      Vymazat
  11. Henriet, to co jsi popsala, jsem já s dětmi nestihla za tři dny. Máme přece jen ještě jiné tempo.
    Tvé stránky nyní působí jako výborná reklama na Pálavu, ještě že máme již rok objednané ubytování ;-)
    Těším se na pokračování!
    Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, Zuzko, s dětmi je to všechno pomalejší, ale ty prožitky s nimi mají zase jiný rozměr.
      Co jsem cítila, to jsem napsala. A jestli je to reklama, tak zadarmo:-). Myslím, že objednat si ubytování v této destinaci rok dopředu vůbec není od věci:-).
      Henrieta

      Vymazat
  12. Děkuji za milou reportáž z milované Pálavy.Usmívala jsem se nad zážitky, co jste měli, přesně jako většina těch, co Pálavu vidí poprvé.Kam ještě a jestli vpravo, nebo vlevo a že místo vody na žízeň všichni pijí vínko.Musíte přijet za sluníčka a objevit zbytek, kdy všechno kvete a voní a skály žhnou jako nejlepší kamna...Kdo jednou uvidí, musí zase...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, já děkuji, že jsi ji přečetla:-). Ano, byla jsem plná zážitků a chtěla jsem toho vidět co nejvíce. Dnes už se jistě vinice zelenají a musí to být krása. Těším se na příště.
      Hezké dny
      Henrieta

      Vymazat
  13. Henrietko, mám to také tak. Zatím se jen všude dívám na fotografie z jižní Moravy, ale jednou by jsme se tam s Mírou chtěli podívat. Snad to zvládneme jako vy. Rozhodnout se, vybrat termín a jet. Tak snad někdy.... Místa jste navštívili opravdu nádherná.
    Přeji skvělý týden. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, určitě se to povede a vyrazíte. Jak píšeš, jde o to se jenom rozhodnout. Máš za sebou spoustu krásných míst, které jsi navštívila, ale pořád jsou nějaká další, která lákají.
      Měj se fajn
      Henrieta

      Vymazat
  14. Henrieto, to je náhodička, my jsme na jižní Moravu zavítali tento víkend, byli jsme ve Znojmě, taky plánuji článek na blogu. I když v našem případě se výlet točil především kolem vína a jídla, túru jsme bohužel nestíhali. K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karlo, tak to je opravdu náhoda. My jsme ve Znojmě díky objížďce trochu bloudili:-). Těším se na tvůj článek, snad jsem ho neprošvihla, teď nějak nestíhám...když, tak si ho dohledám.
      Hezké dny ti přeji
      Henrieta

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra