NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 27. prosince 2018

Hatchimals

   Hatchimals, hatchimals, hatchimals. Slyším od Emy již několik týdnů před Vánocemi. A tak spolu její přání píšeme i do dopisu Ježíškovi.
Když na Štědrý den večer pod stromečkem zbývá poslední nerozbalený dárek a maminka pro něj Emu pošle, tuším, že Ježíšek vyhověl. Z dárku na nás vykoukne kropenaté vejce, netypického, delšího tvaru. Ema dle instrukcí maminky vejce zahřívá, hladí, hladí a zahřívá a trpělivě čeká, až se z něj začne líhnout vytoužená hračka.
,,Zahříváš málo.“ rozhodne maminka, když se jí zdá, že to trvá příliš dlouho a vezme vejce Emě z ruky. Zkušeně zahřívá, hladí, hladí a zahřívá, ale skořápka ne a ne prasknout. Nejsou slyšet ani v návodu avizované zvuky, nezaznamenáváme ani žádné pohyby potřebné k líhnutí.
Maminka netrpělivě znovu vezme do ruky návod, plácne se do čela, sáhne na spodní část vejce a aktivuje ho. Pak už stačí jen pár doteků a vajíčko začíná měnit barvu a uvnitř to vrní, mručí a zanedlouho začne skořápka praskat. Vykoukne modrá chundelatá hlavička s velkýma očima, které Ema pomůže ven. Pod ní je ale ještě další. Ema má Hatchimals dvojčata!
   Rodinná idyla Štědrého večera s kávou, cukrovím a šampaňským, se rázem mění v šílenství, podobající se boji o holý život. Právě narozená mimina se totiž musí opečovávat. Dvojčatům se různě rozsvěcují oči, mění se jejich barvy a každá znamená něco jiného.
,,Mami, je zelenej“, volá Ema na maminku.
,,A kterýho máš, A nebo B?“ ptá se maminka a hledá odpověď v řádcích návodu.
,,Béčko.“ sdělí Ema
,,Je nemocnej, nakloň ho nebo zmáčkni tlačítko na hlavičce.
,,Ten můj bliká fialově.“ křičím
,,Má hlad nakloň ho hlavou dolů“, zní instrukce a já dávám chlupáče do předklonu, aby se ozvalo spokojené mlaskání.
,,Mami, modrej,“ ozývá se opět Ema.
,,Modrej, modrej…je zmatený, pohlaď ho a máčkni mu na čumák.“
Když požadavky obou chlupáčů prostřednictvím blikajících očí narůstají, tak mi připadá, že moje oči začnou brzy blikat také.
   Všem se viditelně uleví, když jeden z dvojčat projeví potřebu komunikovat se sourozencem. Postavíme hračky proti sobě, oni se pohupují, kývají hlavičkami ze strany na stranu a spokojeně si vrní. Kolem stolu všechno utichne, bojíme se pohnout. Jeden z nich usíná. Konečně můžeme usrknout šampaňské, sníst pár jednohubek.
   Že nic není definitivní, si ale uvědomíme s počátkem hysterického blikání očí jednoho ze sourozenců a celé to šílenství začíná znovu.
Matka evidentně začíná ztrácet nervy, protože si naplno uvědomí, že s péčí o Emu a Anežku ji teď pravděpodobně čeká ještě péče o tyhle dva hyperaktivní jedince. Ema totiž ještě neumí číst a dokud si jednotlivé signály, které mimochodem u každého z nich znamenají něco jiného nezažije, bude mít naše dcera nejspíš na starosti čtyři děti.



Abych nezapomněla…
Až k nám Ema s Áňou přijdou, musím zkontrolovat jejich batůžky. Aby nám maminka taky náhodou na hlídání nenabalila Áčko s Béčkem..


20 komentářů:

  1. Tedy, to jsou mi hračky. Zlaté mrkací panenky a plyšáci, co ze sebe nevydali ani vzdech.
    Ale zase je to geniální věc, jak zabavit celou rodinu na pár dní :-).
    Tak držím palce, ať Emička brzy zná všechno blikání nazpaměť ;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to mi povídej, Hanko:-). Na druhou stranu musím uznat, že pokud jde o to, naučit dítě starat se o někoho druhého, tak to není vůbec špatné.

      Vymazat
  2. To máte, Jindřiško, doma veselo 😂 Třeba mají někde tlačítko na vypnutí... Alespoň v noci ať se vyspíte 😄
    Tak ti přeji klidné dny. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tihle dva se dokonale o veselo postarají, Peťo. Snad si brzy Ema ty signály osvojí. A vypnout se samozřejmě dají, myslím, že už na to také došlo:-).
      Veselého Silvestra
      Jindra

      Vymazat
  3. Jindro, musím se smát... Ale rozšířila jsi mi obzory, protože o této hračce jsem ještě neslyšela. Vám nezbývá než doufat, že jak budou dvojčata stárnout, budou třeba potřebovat méně péče (a taky, že nepřijdou do puberty :-D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, jsou to hračky dneska, Stáňo. Taky jsem koukala jako blázen. Zatím jsou oba ve vývojovém stadiu batolete, tak jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál:-).

      Vymazat
  4. Jindřiško!!
    Takhle dlouho jsem se nepobavila a nenasmála...!! Nádherný vánoční příspěvek...
    To jsou hračky- tedy!!! Emička to brzy zvládne-já si jen všimla, že dvojčátka mají jiné barvy nožiček...:o) ale které je Áčko a Béčko- to tedy nevím!!:o)
    Kde jsou ty časy, kdy jsem svému synovi koupila plechovou sanitku na setrvačník a on trávil svátky v předsíni a sanitka neustále houkala!! :o)))a mně málem odvezli!!
    Měj krásné "posváteční" dny, blížící se ke konci roku..
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaru, to jsem ráda, že jsem Tě rozesmála:-). Ještě, že ty nožky mají jinak zbarvené, jinak se rozeznají jen když je otočíme nohama vzhůru. Áčko má podstavec jinak tvarovaný, aby se pod něj do vejce vešlo Béčko:-).
      Naše děti také mívaly pár hlučných hraček, ale to k tomu tak nějak patří. Tenkrát mi to ani nevadilo, ale dneska mám ráda ticho a klid:-).
      Děkuji, Jindra.

      Vymazat
  5. Pamatuji, že jsme měli doma něco podobného, zvířátkového a když moje dcera odjela na školu v přírodě, zvíře mi po příchodu ze zaměstnání zemřelo.
    Dalo mi obrovskou práci dceři vysvětlit, že v práci krmit, čůrat, pít a hladit zvíře prostě nemohu. Když s něčím podobným přijel na víkend synovec, chtělo se mi brečet.
    Hračky mají těšit, vychovávat , nikoliv znásilňovat.
    Držím palce, ať další rozjímaní u šampíčka má jiný rozměr než interaktivní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro dospělé je to docela peklo, když si s takovou hračkou ještě dítě nedokáže poradit samo, ale na druhou stranu to děti naučí starosti o druhé. Což si myslím, že není úplně špatné...Možná, že přijde doba, že si tyhle hračky budou brát s sebou děti i na školy v přírodě. A úmrtnost se tím sníží:-)).

      Vymazat
  6. Jindřiško, také mi to připomnělo hračku našich dětí tamagotchi, která se musela krmit, aby neumřela. Tohle ale neznám. Já jsem tuhle hračku dětem koupila jen proto, že si to moc přály, ale přiznávám, že se mi to moc nelíbí. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tamagotchi nás naštěstí minuly, ale vím, že kamarádi našich dětí je měli. Jo, bylo to vlastně něco podobného, jen v digitální podobě. Tohle alespoň vypadá jako zvířátko.

      Vymazat
  7. Cte se to krasne, Jindrisko, ale jsem rada, ze u nas se Hatcimals nenadelovaly:-). Krasny zaver roku a do toho noveho hodne stesti, zdravi a take chut psat a bavit nas preji. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, děkuji moc. Užívejte jeden druhého a mějte šťastný nový rok.
      Jindra

      Vymazat
  8. Jů, gremlins existuji! A má je Emička :-)
    To jsou mi věci.....chudák dcera, asi bude Ježíška proklinat:-) Ale zase ty rozšířené oči Emy, ty za to jistě stály.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vystihla jsi to přesně, Míšo. Také jim říkám Gremlins, jsou to pěkné potvůrky:-). Ale Emiččina radost, když je rozbalila byla opravdu velká, takže to za to opravdu stálo.

      Vymazat
  9. Chechtám se jako blázen a soucítím s tvou dcerou!
    Jindřiško, měj hezký den a dej si v klidu sklenku sektu!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sklenka sektu večer byla, ráda jsem Tě pobavila:-).
      Jindra

      Vymazat
  10. Jindřiško, moc jsem se nasmála a představila si naše vnoučata jak by se s Hatchimals vyřádila. Pamatuji si, když mladí koupili vnoučkovi první tablet a on ho pořád zapínal a vypínal a hlas v tabletu ho pořád vítal a loučil se. Po chvíli snacha pravila, ještě, že se dají vyndat baterky. Přeji pevné nervy a hezky se o potvůrky starejte.;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkušenosti s tabletem také koukám stály za to, Růženko:-). Na některé ,,hračky" se prostě vyplatí počkat, až to dítě opravdu ví, jak s nimi naložit.
      Věřím, že Ema brzy bude vědět jak na ně a maminka si odfrkne:-).

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra